Pětice jejich románů se – s na tu dobu vlastně jen minimálním zpožděním – dostala i na pulty československých socialistických knihkupectví, a také zde patřila s romány duchovně spřízněného Arthura Haileyho k nejoblíbenějším titulům. Napínavý společný debut se už v roce svého prvního vydání dočkal známého filmového zpracování, ve kterém se v režii Johna Guillermina představili v hlavních rolích tehdejší herecké superhvězdy Paul Newman a Steve McQueen – třemi Oscary ověnčený snímek však vychází také z románu Věž (The Tower) Richarda Martina Sterna.
Příběh Skleněné peklo, který se prakticky celý odehraje během jediného večera v šestašedesátipatrovém mrakodrapu National Curtainwall Building zvaném Skleněný dům, je vystavěn z krátkých kapitol, používá metodu filmového střihu (která ve skutečnosti do prózy pronikla o poznání dříve, než vznikl hraný film) a charakterizují ho důmyslně zkonstruované dialogy. Katastrofický román o požáru budovy, která byla sice pečlivě navržena jedním z hlavních hrdinů, architektem Craigem Bartonem, ale o to více ošizena během samotné stavby, patří mezi vrcholná díla svého žánru a tvoří jeden z jeho referenčních textů. Jde o román, který se snaží být v maximální možné míře realistický a založený na ověřitelných (a uvěřitelných) faktech, přičemž jeho popisné části skoro působí až dokumentárně.
V produkci Audiotéky se za mikrofon posadil zkušený Martin Preiss, jehož vedla neméně zkušená režisérka Helena Rytířová. Nebyla to jejich první spolupráce a rozhodně by neměla být poslední. V dobře zvoleném tempu Preiss zřetelně odděluje a herecky velmi pěkně ztvárňuje časté přímé řeči, ty ale přesto zůstávají součástí jistého intonačního rámce, díky němuž interpretace působí krom dalšího nesmírně kompaktně a uceleně.
V 19. kapitole například najdeme výtečně zahraný dialog mezi patnáctiletým narkomanem Jesusem a jeho až starosvětsky přísnou matkou, který patří k mnoha vrcholům audioknihy. Zoufalství plynoucí z počínajících abstinenčních příznaků vede Jesuse až k vydírání a fyzickému útoku na vlastní matku, která se živí jako uklízečka ve Skleněném domě. Tato scéna, která je pro další děj klíčová, postupně v Preissově podání graduje jako dobře obsazená rozhlasová hra, aby se v jejím závěru interpret vrátil k věcnému popisu.
Tím spoluvytváří jakési slastně nesnesitelné napětí, a to hned dvojím způsobem: jednak samotnou změnou tempa, které ve zklidnění po vypjatém dialogu náhle působí zlověstně, jednak i nezúčastněným popisem poměrně dramatických dějů. Scortia a Robinson právě na principu strohého sdělování fragmentovaných faktů a detailů založili značnou část svého čtenářsky vděčného stylu, ve zvukové verzi se pak účinek takové stylistiky ještě násobí.
Celkově jde o další z interpretačních výkonů, které bychom si jako posluchači jistě přáli mít za standard, ale jehož kvality dosáhne jen pár vyvolených. Výkon, který bohatě vynahrazuje některé dílčí technické výhrady (citlivější ucho občas nechtěně odhalí místo, na kterém se stříhalo), je doplněn dobře vybranou hudbou a posluchač má možnost vstřebat krystalickou ukázku takové audioknihy, jejíž interpretace je bez nadsázky uměleckým dílem.
