Aktuálně vydané Vanilkové rohlíčky v této řadě nejsou výjimkou.
První CD s povídkami Ivana Krause, kterému v četbě a povídání sekunduje jeho známější bratr Jan, spatřilo světlo světa již v roce 2001 (Udělej mi tichoučko). Od té doby vyšlo takových celkem osm (resp. devět, počítáme-li i souhrnný komplet prvních šesti disků). Každé je tematicky ukotveno: v jednom případě jde o povídky o rozvětvené rodině Krausových, v dalším kompletu jsou to příběhy o Ivanově emigraci, jindy zas o fenoménu televize. Zatím poslední nahrávka se zaměřuje, jak už název Vanilkové rohlíčky napovídá, na Vánoce. Sedm povídek se ohlíží za svátky v Ivanově dětství, některé se týkají doby jeho dospělosti v emigraci, najdeme mezi nimi i poetické ohlédnutí za dobou 2. světové války a ke slyšení je i velmi vtipný dopis nejmenované firmě, tepající řadu rádoby užitečných vychytávek do domácnosti.
Povídky jsou místy poetické, často velmi vtipné s trefnými postřehy a pointami. Ivan Kraus naštěstí patří k těm nemnoha autorům, kteří s naprostou lehkostí dovedou interpretovat vlastní tvorbu. Ostatně i Jan Kraus se tu představuje ve velmi přirozené poloze, což je příjemná změna oproti jeho třeskuté moderaci, na jakou jsme zvyklí z televizních pořadů. Jeho projev při četbě je velmi laskavý, v povídání s bratrem, kterého je na tomto disku mnohem více než jindy, působí nenuceně vtipně, Ivanovi vhodně sekunduje. Obecně lze konstatovat, že nahrávka působí velmi přirozeně, čemuž napomáhá i ponechání několika přebreptů a spontánních reakcí s nimi souvisejících.
Kéž nezůstane pouze u osmi krausovských nosičů. A kéž se v audioknižní nabídce objevuje víc záznamů kultivovaných veřejných nahrávek, třeba nejen z Violy. Takové nahrávky mají u nás bohatou tradici a je škoda, že jich v poslední době vychází jen velmi málo. Na druhou stranu se asi nelze čemu divit, když dobrého humoru je jako šafránu.
