Britská spisovatelka Phylis Dorothy Jamesová navazovala na to nejlepší ze zlatého věku anglické detektivky, zejména starší kolegyně Agathu Christie a Dorothy L. Sayersovou. Přestože ve svých románech posunula psychologicky laděné zápletky oproti nim zase o kousek dál modernějším směrem, v (bohužel nepříliš četných) povídkách se k jejich odkazu hlásila mnohem zřetelněji. Vánoční vražda tak působí přesně tím dojmem, jaký si představíme pod pojmem „detektivní příběh ze staré dobré Anglie“.
Vypravěčkou je sama účastnice událostí, teprve osmnáctiletá vdova, přijíždějící na venkov na pozvání své babičky. V domě se kromě služebnictva nacházejí ještě její bratranec Paul a vzdálený příbuzný Rowland. Zločin, jehož vyšetřování se bezděčně stala svědkem, měl později hrdinku dle vlastních slov přivést na myšlenku stát se spisovatelkou. Ačkoliv to tak anotace uvádí, v původní povídce není nikde výslovně uvedeno, že onou mladou dámou je opravdu sama Jamesová, údaje o osobním životě hrdinky s autorčiným životopisem nekorespondují. Tuto premisu ale dramatizace Kateřiny Rathouské rozvíjí tak, že celý příběh rámuje jako vyprávění P. D. Jamesové mladému novináři s odstupem více než půl století od oněch událostí. Původní text neobsahuje dialogy, takže i oslovování hrdinky jako „Phylis“ je autorskou licencí tvůrkyně rozhlasové úpravy. Přistupme ale na hypotézu, že je možné, že jde opravdu o autentický zážitek P. D. Jamesové, a zaměřme se více na samotnou nahrávku.
Zdramatizovat takto krátký, přímočarý příběh, nebylo asi úplně snadné. V tomto směru se povedl takřka husarský kousek – z původního textu se podařilo zachovat maximum a dopsané pasáže se omezily jen na nejnutnější míru, takže působí přirozeně, stejně jako nápad s využitím staršího já hrdinky jako vypravěčky. Oproti rozvláčnějšímu začátku je sice závěr poněkud kvapný, ale opět odpovídá stavbě originálu, takže jej nelze vyčítat rozhlasové úpravě. Jak už to tak u povídek bývá, vzhledem k omezenému počtu postav je úzký i počet podezřelých, takže překvapení se v závěru koná jen částečně.
Režie nahrávky, vysílané původně na Vánoce roku 2020, se ujala Izabela Schenková, vyznávající často netradiční režijní přístupy. Ty prokázala v poslední době například u adaptace díla jiné anglické autorky detektivek, Agathy Christie. Vražda na Nilu z roku 2022, v níž spolu s autory zvukového designu popustila Schenková uzdu své tvůrčí fantazii, nesklidila jen pochvalu. Příběh totiž podkresluje různorodá hudební složka (zahrnující vedle tradičnějších melodií i zástupce zcela moderních žánrů), svou intenzitou navíc občas hudba přehlušuje hlasy interpretů. Tentokrát se ale tvůrci drželi více zkrátka. U Vánoční vraždy se sice také dá zvuková koláž označit za bohatou, naštěstí pro konzervativní posluchače ale ne extravagantní. Vánoční popěvky přecházejí v mrazivější tóny, naznačující, že se schyluje ke zločinu.
Herecké obsazení sází na kombinaci známých hlasů a mladší rozhlasové generace. Vyprávění na svých bedrech do značné míry táhne skvělá Dana Syslová, kterou jsme jako vypravěčku mohli slyšet i ve starší dramatizaci románu P. D. Jamesové Zahalte jí tvář, spolu se zvídavým žurnalistou Radúze Máchy. O něco méně jistě, alespoň zpočátku, působí mladá hrdinka v podání Terezy Císařové, jejíž lehká topornost vynikne zejména v dialozích s Rowlandem, alias Jaroslavem Pleslem, či vedle možná až příliš rozevlátého, ale s jistotou zahraného inspektora Ondřeje Brouska. Nepřeslechnutelnou je zde i Iva Janžurová jako babička. Zbývající, pro méně pozorné posluchače možná trochu splývající hlasy, patří Miloslavu Königovi jako Paulovi a Tomáši Pavelkovi v roli komorníka. Ty doplňuje v miniaturní úloze doktora ještě rozhlasový režisér Aleš Vrzák.
Necelou hodinu trvající nahrávka, vydaná letos Radioservisem, je vcelku příjemným vánočně laděným komorním příběhem, který potěší zajímavou zápletkou, ale zároveň nedokáže zcela zakrýt limity dané faktem, že předlohou byla pouze nedlouhá povídka. Zkušení posluchači tak možná s nostalgií vzpomenou, o kolik více napětí v sobě nese například starší rozhlasová hra Není kouře bez ohýnku Agathy Christie. Ta i po více než čtvrtstoletí udivuje zručností adaptace románu do pouhé hodinové délky, aniž by cokoliv podstatného z děje chybělo, a navíc nabízí dynamický střih a napínavé předěly, to vše pod precizní režijní taktovkou Hany Kofránkové. Vedle ní je Vánoční vražda sice řemeslně dobře zpracovanou, nicméně trochu zapomenutelnou nahrávkou.
