Román je napsaný z perspektivy tří žen – vyzýval tedy k vícehlasému zpracování. Střídání interpretů obecně pomáhá udržet pozornost, dobře se orientovat a poslech oživuje. Kromě jejich interpretačního umění záleží také na tom, jak spolu hlasy budou ladit, přičemž je zároveň potřeba, aby od sebe šly dostatečně odlišit. To vše se podle porotců ankety Audiokniha roku podařilo ve vícehlasé audioverzi románu Svědectví v roce 2020 nejlépe.
Nejvíce prostoru dostává v románu teta Lýdie, jedna ze zakladatelek Gileádu, původně soudkyně, která pro budoucí generace tajně zaznamenává svoji vlastní proměnu i proměnu společnosti. Je to také jedna z hlavních záporných postav Příběhu služebnice. Zde se více odkrývá a dává nahlédnout svoji nejednoznačnost. Její svědectví je v interpretaci Taťjany Medvecké naprosto strhující. V hlase narátorky jde slyšet chladný nadhled, když suše a odevzdaně popisuje, jak se z nezávislé silné ženy stane přisluhovačka nově nastoleného režimu, jak se vzhledem k drastickým okolnostem nevzpírá a nechává semlít, ale i ty nejdrobnější nuance, když intrikuje ve svůj prospěch, pohrává si se svou mocí a když nový režim podkopává.
V Gileádu žije i druhá z postav, dívka Ágnes, kterou v audioknize ztvárnila Veronika Khek Kubařová. Ágnes dění kolem sebe zpočátku sleduje naivníma dětskýma očima, což narátorka dokáže svým projevem skvěle postihnout. Hlasem dovede obsáhnout i to, jak veselá malá holka naráží na nejrůznější podivnosti života v Gileádu, které považuje za normální. V její interpretaci lze sledovat, jak se jí pozvolna otevírají oči, jak se podvoluje a jak rychle dospěje, když se střetne s jinou normalitou.
Třetí postava, puberťačka Daisy, v podání Evy Josefíkové, vyrůstala ve svobodné Kanadě a podle toho se také chová. Interpretka ji dokázala obdařit nezbytnou dávkou frackovitosti rebelujícího teenagera a sebevědomím západního světa, dokáže s ní prožít ale i citové pohnutí či dát najevo pochybnosti. V jejím projevu zazní kuráž i odvaha odhodlané dívky, která se dobrovolně vydá do Gileádu a která absolvuje takřka akční scény jako vystřižené ze špionážního thrilleru.
Osudy tří ženských postav se prolínají, ale projevy narátorek nesplynou, ani když promluvy jedné interpretuje ve „svém partu“ druhá. Všechny tři linie vyprávění udržují posluchače v napětí, nejvíc ale dokáže určitě zasáhnout vyprávění tety Lýdie v podání Taťjany Medvecké, jejíž part je také literárně nejpropracovanější.
Poslední slovo v audioknize má nicméně muž – historik James Darcy Pieixot. Jeho projev na historickém sympóziu o „každodenním životě v puritánské teokracii“ si opravdu vychutnal Martin Myšička (a také režisérka). Se závěrečnou kapitolou si pohrála rovněž zvukařka Karolína Škápíková, díky níž zní přednáška autenticky, i se všemi přidanými šumy, ruchy, smíchem a potlesky. Touto přednáškou jako by autorka chtěla nejenom stvrdit zakončení knihy, ale současně jako by tuto historickou etapu chtěla zlehčit. A proč vlastně ne, vždyť k něčemu podobnému nemůže přece dojít…
