Historik a spisovatel Dalibor Vácha se ve svých prózách nejčastěji obrací k dějinám dvacátého století, ačkoli sem tam si odskočí i k žánru literární fantastiky, přestože ani v té se od zmíněné dějinné epochy nevzdaluje. Ve svém zatím nejnovějším románovém díle se opět zabývá protinacistickým hrdinstvím našich krajanů, přestože Vilda může na první pohled vypadat „jen“ jako román o boxerovi. Ostatně tomuto sportovnímu odvětví se Vácha nevěnuje poprvé – například do (audiálně též zpracované) antologie Hlubiny města přispěl povídkou Česká mlátička, kde v lovecraftovsky pojatém fantastickém příběhu vypráví o zahraničním angažmá jiného českého boxera, Franty Nekolného. A přesto, že se Nekolný několikrát objevuje i v aktuálním románu, hlavním tématem je tu tentokrát pochopitelně titulní Vilda Jakš.
Sláva, pozornost, novináři i svět filmových celebrit. Vácha sleduje nejen vzestupy a občasné pády boxerovy slibně rozjeté kariéry ve Francii, ale zaměřuje se i na jeho osobní život, v první části díla možná nejvíce na vztahový čtyřúhelník, v němž slavný rohovník tančil podobně jako právě v ringu. Nejen díky tomu bude román atraktivní i pro ty, které jinak box příliš nezajímá. Do Jakšova životního příběhu však brzy vstoupí velké dějiny v podobě druhé světové války, které naprosto změní nejen jeho sportovní kariéru: Vilda se vrací do vlasti a namísto rozdávání úderů v ringu sbírá peníze pro armádu v tušení blížícího se otevřeného konfliktu mezi Německem a Československem, který ale nepřichází. O dva roky později se Vilda hlásí ve francouzské armádě, po porážce Francie létá coby palubní střelec v Británii jako příslušník 311. československé bombardovací perutě RAF. Těm, kdo jeho životní příběh neznají z dějin ani z filmu Pěsti ve tmě (1986) s Markem Vašutem (mimochodem kmotrem Váchova Vildy), neprozrazujme více.
Interpret celé nahrávky, divadelní a filmový herec i známý hlas audioknižního světa Martin Písařík nasazuje hned od počátku svižné tempo a nesmírně živý projev, který přiléhavě sedí ke scénám popisujícím boxerské zápasy, přičemž jedna taková román otevírá. Svůj projev pochopitelně v průběhu díla přizpůsobuje typu jednotlivých scén: Jinak čte ty osobnější, ať už vztahové, nebo i ty mírně kontemplativnější, zachycující niterné myšlenky o zmíněných tématech, ale třeba také o vlastenectví a vztahu k domovině. Se stejnou živelností jako v případě boxerských utkání, čímž posluchače přiková k nahrávce, se interpret opírá i do pasáží leteckých soubojů. Ty v poslední třetině – vinou historického vývoje – nahrazují ringové mače a z de facto sportovního románu se stává román válečný. Nejde pochopitelně o žádnou nesouvislou proměnu, Vilda je sice beletristická kniha, avšak založená na skutečných událostech a psaná s detailními znalostmi, ostatně Dalibor Vácha je historik a na realističnosti jeho děl je tato průprava znát.
Autor ovšem nepodává příběh Vildy Jakše jako suchý výčet faktů a údajů, naopak – jeho vyprávění je velmi svižné a poutavé, stejně jako Písaříkovo převedení románu do audiální podoby, k němuž došlo pod režisérským vedením zkušeného Hynka Pekárka. Všechny aspekty Jakšova života (milostné, sportovní i válečné) autor navíc nenápadnou metaforičností i stylem propojuje, ostatně všechno to jsou svým způsobem zápasy. Byť v některých jde o život zpravidla mnohem více než v jiných. Výsledkem je koherentní a velice dobře napsaný životopisný román, kterému se dostalo nadstandardního audioknižního zpracování. To mimo jiné také podtrhuje dobře zvolená hudba, která dokresluje dobovou atmosféru.
