Sám patřím do té takřka neoslovené skupiny. A ani po poslechu úvodních kapitol audioknihy jsem nebyl přesvědčen, že se chci o Bransona hlouběji zajímat. První hodiny (možná dvě tři, už sám ani nevím) mi nejenže nepřišly z hlediska literárního kdovíjak čtivé, ale cítil jsem z nich nepříjemný sebestředný tón. Skeptik se ve mně probudil a říkal, že Branson zkrátka leccos dokázal, založil, prodal, investoval, a proto má pocit, že nás jeho život bude fascinovat. Pokud se ani vy nevyhnete takové negativní fázi, musím výrazně doporučit: poslouchejte dál. A dál. A dál.
Bezpochyby existuje víc podnikatelů obdařených talentem literárně zformulovat své vlastní zkušenosti a postřehy. Branson je spíše bloger, a jako takový píše docela stručně (cha, těch 500 stran teď zní dost v rozporu, že?), vypouští literární ekvilibristiku, možná až ke své škodě se tolik nepouští do úvah, které by více řešily jeho myšlenky. Jenže s další a další kapitolou, v nichž se věnujete jeho firmám, které vstoupily a výrazně proměnily dopravu (letadla, vlaky), koketují s cestováním do vesmíru, odkrývá se i Branson jako takový. Jeho přístup, myšlení, životní postoje i politické názory. A nemusí o nich vzletně mluvit a přemýšlet. Zkrátka jen popisuje své vlastní kroky a činy, které uskutečnil. Jimi se vlastně on sám hledá, pojmenovává. A skrze popis těchto činů jej můžeme rozpoznat více i my.
Neznamená to ještě, že by vás takové čtení či poslech měl nutně zajímat, ale ještě mi dejte v tom přemlouvání šanci: Richard Branson je vlastně velmi fascinující. Více než 21hodinová autobiografie totiž ve stručnosti shrnuje jeho dosavadní profesionální kariéru. Fascinující a poutavé ale není jen to, co všechno si odzkoušel, co ovlivnil, ale důvody, proč do toho či kterého projektu vůbec vstoupil. Bransonovým podnikáním se táhne poměrně jasně identifikovatelná niť motivace – měnit věci a životy lidí k lepšímu. Zní to jako otřepané klišé, jenže pokud nabídnete lidem větší komfort při cestování, služby, které jim leckterou práci zjednoduší, nebo uvažujete o řešení civilizačních problémů a skutečně pro to něco děláte, pak se z klišé stává postoj.
Interpret Luboš Ondráček zatím neměl tolik audioknižních šancí vyniknout. Tentokrát se naplno projevila jeho schopnost vnést do čtení život. Nejde o dramatické herectví, nýbrž o navození pocitu, že právě on nám vypráví svůj vlastní příběh. Emoce, které neprožívá fiktivní postava, ale reálný člověk, Ondráček citlivě zachycuje. Při poslechu se nejednou přihodí, že naprosto zaměníte autora s interpretem – jako by to byl on sám, kdo se nad něčím usměje, posteskne si nebo připustí chybu.
Kniha Virgin: Hledání sebe sama prostřednictvím jednoho životního příběhu ukazuje cesty. Nejde o nějakou rádoby seberozvojovou literaturu, která pracuje s „umělou“ motivací. Jde o soupis kroků a činů. Jsou hmatatelné a mohou ukazovat východiska i pro naše způsoby uvažování a naše vlastní projekty.
Zvažoval jsem, že si koupím i tištěné vydání Bransonovy autobiografie, už proto, že ve mne text zanechal dobrý dojem. Jen si říkám, že pokud se ke knize ještě vrátím (a věřím, že ano), stejně bych znovu dal přednost zvuku.
