Spolu pak „spáchali vtípek“ v podobě tří historizujících detektivních románů Vražda pro štěstí (1962), Vražda se zárukou (1964) a Vražda v zastoupení (1967). Vtípek spočíval v tom, že trojlístek vtipných a důvtipných detektivek vyšel pouze pod Zábranovým jménem a pravda o spoluautorství vyšla najevo až po Zábranově smrti, mimo jiné na základě akrostichu skrytého v počátečních písmenech jednotlivých kapitol Vraždy v zastoupení, které dohromady tvoří text, který je použit jako titulek tohoto článku.
Vražda v zastoupení se odehrává v roce 1941 a zápletka se točí kolem ztracené kyanidové kapsle pražského nacistického pohlavára, kterou je otráven šéfredaktor kolaborantských novin. Potřetí se do pátrání pustí „profesionální“ detektiv doktor Pivoňka. I tentokrát je veden ušlechtilou pohnutkou pomoci bližnímu, konkrétně řeznickému šmelináři, jemuž hrozí smrt. I tentokrát je mu k ruce jeho sice prostá, leč pronikavě inteligentní dívka Boženka Skovajsová. I tentokrát se rozehraje bohatý, mnohovrstevnatý příběh plný intrik, záhad a hlavolamů a i nyní se zpod hlavních stylistických forem tvořených příznačným sarkastickým humorem, parodií a nadsázkou vynoří motivy temnější, závažnější, ba dokonce tragické. A to s poněkud vyšší naléhavostí než v prvních dvou dílech.
Zábrana se Škvoreckým napsali gradující sérii a jednou pro vždy dokázali, že i ta nejzávažnější literatura může být velice zábavná a naopak. V tom lze spatřit dědictví kvazidetektivních „kapesních“ povídek Karla Čapka, lze v tom však jistě vidět i jistý závan postmodernismu. Zaznamenáníhodné jsou i odkazy na dobové reálie, vždyť samotná zápletka je zjevně inspirována tzv. „chlebíčkovou aférou“, během které protektorátní premiér Alois Eliáš otrávil několik s nacisty kolaborujících žurnalistů.
Audiokniha sice nebyla odvysílána, přesto kopíruje půdorys dvanáctidílné četby na pokračování. Kvůli tomu text doznal občas i podstatnějších, ale citlivých úprav – například v sedmadvacáté kapitole, v níž Pivoňka s Boženkou luští šifru, nás zkušená rozhlasová dramaturgyně Marina Feltlová provede několika stránkami, které jsou v papírovém vydání plné tabulek a nákresů, v podobě zjednodušené, ale nikoli zjednodušující. Její práce na přístupnosti textu pro uši je zkrátka neocenitelná.
Výkon Lukáše Hlavici se ničím neliší od jeho interpretačních standardů, které stabilně patří k těm nejlepším. Již poněkolikáté se představuje ve dvojroli interpreta i režiséra a obojí opět zvládl na výtečnou. Navázal na předchozí dvě četby na pokračování s poněkud zmatenou rozhlasovou historií: Nejprve (2020) v Praze vznikla Vražda pro štěstí s Martinem Preissem, ta však byla odvysílána až jako druhá v pořadí. První se do éteru dostal druhý díl trilogie Vražda se zárukou, který vznikl v roce 2021 v olomouckém studiu v snad až přespříliš moravském podání Michala Bumbálka.
Všichni tři interpreti mají srovnatelný způsob čtení a ani jejich barva hlasu se rámcově neliší, proto tento nelogický přístup ČRo k Zábranově a Škvoreckého triptychu není až tak na závadu. Zvukový mistr Ladislav Reich se postaral o rozhlasácky dokonalou nahrávku a umně zakomponoval i hudbu mezi jednotlivé kapitoly. S výběrem vhodných šlágrů tentokrát pomohl skladatel a zvukový designer Ondřej Gášek, který servíruje dobový swing v takové podobě, která pomáhá uvědomit si i prožít lehkou nostalgii, jež posluchače při poslechu této mimořádné prózy nejspíš musí přepadnout. Jediná vada celé audioknihy je, že skončí už po pěti a půl hodinách. Za to ale osazenstvo rozhlasového studia opravdu nemůže…
Post scriptum zvídavějšímu čtenáři: Participace Josefa Škvoreckého na tomto trojlístku je sice mimo vší pochybnost, otázkou je její míra a forma. K tomu (a dalším sporným opusům) doporučujeme podrobnou esej Patrika Ouředníka Prezydent, nebo Krokadýl? Ke sporu o autorství jednoho překladu, která původně vyšla v Kritické příloze Revolver Revue v roce 1997.
