Shari Lapena se ve všech svých thrillerových románech zabývá nefunkčními a narušenými rodinnými či sousedskými vztahy. Napětí buduje i bez potoků krve a přehnaného násilí jen díky tomu, že snad každá z jejích postav má co skrývat. Ani tentokrát tomu není jinak. Devítiletá Avery Woolerová zmizela z domu poté, co ji otec v hádce uhodil. Městečkem Stanhope se začnou kromě strachu o pohřešovanou dívku šířit i zvěsti o tom, že její zdánlivě počestný otec má kromě tváře oblíbeného lékaře i své stinné stránky. Kdosi také oznámí na policii, že Avery viděl nastupovat do auta jednoho ze sousedů. Problém je, že každý má co skrývat, a proto lže…
Věrným příznivcům autorky už asi není třeba dodávat příliš navíc, protože i z krátkého popisu stačili zjistit, že se titul Všude samí lháři nese přesně v tom duchu, jaký mají rádi. Pravda, zápletka a zejména jedna konkrétní postava působí tentokrát i na autorčiny poměry trochu moc vykonstruovaně a nerealisticky, ale kdo by si na to u thrilleru chlubícího se zvraty od první až po poslední stránku stěžoval? Nic si nenalhávejme, do učebnic tento příběh (a pravděpodobně ani žádný jiný od Shari Lapeny) nejspíše nevstoupí, průměrného čtenáře, který tento typ literatury konzumuje bez větších nároků, ale uspokojí. Autorka totiž umí čtenáře vtáhnout do svého světa, zamotat jim hlavu, zapojit jejich fantazii i emoce a pak jim předestřít poměrně nečekaný závěr. V minulosti se jí to podařilo už i lépe, než tentokrát, zároveň však nejde ani o její nejslabší kousek. Spisovatelka tu zkrátka předvádí dobrý standard, který neohromí, ale ani neurazí.
O audioknize by se totéž dalo říci s trochou nadsázky také, i když v trochu nečekaném ohledu. Nejde tu totiž o výkony interpretů. Libor Hruška i Martina Hudečková už mají autorčin styl po předchozí šestici příběhů pod kůží, takže posluchačům dávkují přesně tu potřebnou dávku napětí a tajemství, aby bylo těžké se od poslechu odtrhnout. To jen zvuk nahrávky je v tomto případě lehce zastřený, což ostatně platí i pro jeden z předchozích dílů, Nepříliš šťastná rodina, u nichž byla rovněž zvukařkou Zuzana Švancarová. Postupně si ucho na ne zcela čistý zvuk sice zvykne, přesto však mezi nahrávkami Shari Lapeny, které pro Témbr všechny režíroval Jan Drbohlav, patří Všude samí lháři v tomto ohledu bohužel ke slabším kouskům.
Již zmíněná dvojice vypravěčů ale slabší zvukovou stránku dokáže poměrně dobře vynahradit. Zejména Libor Hruška se do role doktora Woolera pouští s vervou, otec zmizelé holčičky je totiž vlivem svých činů rozpolcený a vedle pátrání po dceři věnuje přinejmenším stejnou energii i skrývání svého pravého já. Martina Hudečková tentokrát schytala psychologicky propracovanější, rafinovanější charaktery, které se odhalují sice pomaleji, ale zato s mnohem mrazivějším dopadem na posluchače. Je si toho vědoma a cíleně se tento efekt snaží svým hlasem podpořit. Pomáhá jí v tom i úderná hudba Petra Hanzlíka, jenž stejně jako hlasy vypravěčů, udržuje bdělost těch, kteří si thriller Všude samí lháři namísto čtení raději vyslechnou v audio zpracování.
