Šlo zpočátku o zaměstnání čistě dělnická (horník či soustružník), později romanticky zajímavá (noční hlídač v zoologické zahradě), až nakonec i jako ideově nepohodlná osoba dokázal – bohužel dále zmíníme, jakým způsobem – zakotvit v profesích uměleckých: stal se písmomalířem a typografem a působil také jako umělecký pracovník libereckého Divadla hudby.
I pro posluchače jiných hudebních žánrů než je folk a country není nijak neznámé jméno Kapitán Kid, jeden z mnoha Velínského pseudonymů, pod kterým vystupoval jako autorský písničkář, který dokázal významně ovlivnit československé trampské hnutí v dobách, kdy rozhodně nemělo ustláno na růžích. Velínského jméno má dobrý zvuk i u příznivců science fiction, jeho povídky publikované jak časopisecky, tak v nejrůznějších antologiích, a po roce 1989 i v autorských souborech, patří do zlatého fondu zdejší tvorby a bez zajímavosti nejsou ani Velínského originální pokusy o space operu S. I. Man Dan Young z první půlky devadesátých let nebo dystopický román Zápisky z Garthu / Leonora, kterým v roce 1969 debutoval.
Na poli literatury pro mládež uzrály Velínského dobrodružné romány ze středověku či střední Ameriky, přičemž tato část úrody je korunována titulem Poslední tajemství Jana T. (2003), který představuje zřejmě nejlepší pokus o seriózně pojaté pokračování stínadelských dobrodružství Rychlých šípů, dokonce korespondenčně konzultovaný se samotným Jaroslavem Foglarem.
Velínského dominantním literárním žánrem však byla detektivka, konkrétně dvě originální série. U obou platí, že jejich jeden díl se letos dočkal zvukové podoby, v obou případech ve vydavatelství Tympanum a s Liborem Hruškou jako interpretem. U seriózně míněné série s amatérským detektivem Otou Finkem, který se podobně jako autor živí coby soustružník, se jedná o osmý román Strašidlo minulosti (knižně vydaný v roce 2002). Mnohem kratší, co do vyprávění a konstrukce vtipnější, sérii s penzionovaným policejním detektivem Augustinem Velikým zahájil Velinský už v roce 1969, a to právě titulem Spravedlivá pistole. Ten se v devadesátých letech dočkal přepracování, aby se v roce 2017 jako e-book a v roce 2022 jako papírová kniha v rámci obsáhlého souborného vydání celé série u nakladatelství Mystery Press objevil na knižním trhu v původní podobě.
Děj se odehrává v relativně svobodných šedesátých letech v nejmenovaném severočeském městě, v němž poznáváme Liberec. Celkem složitá zápletka i styl a způsob vyprávění evokují některé tituly Václava Erbena (například román Osamělý mrtvý muž), a do značné míry se s nimi mohou měřit i kvalitou. Část děje odehrávající se v uměleckých kruzích a některé s nimi spjaté postavy zase odkazují k prózám Hany Proškové. Nechceme tím Velinského text s ničím srovnávat, jde jen o postřeh, že do literárního fondu české detektivky své doby zapadá výtečně.
Herec a režisér Libor Hruška patří k nejzkušenějším obyvatelům českých nahrávacích studií, znát ho můžeme například ze zvukových verzí historických románů italského spisovatele Lucy Di Fulvia, spolu s Martinem Preissem je jedním z hlasů detektivek Martina Goffy ze série s Miko Syrovým a s Martinou Hudečkovou načítá thrillery oblíbené kanadské autorky Shari Lapeny.
Tentokrát se mu pod vedením režiséra Vratislava Hubičky velmi dobře daří uměřeně hereckým pojetím přímých řečí a znatelnou interpretační nadsázkou retušovat některé ne zcela přesvědčivé dialogy a udává knize sice svižný, ale též nikterak překotný rytmus. Spolu s hudbou Vojtěcha Machálka nahranou ve spolupráci s kytaristou české indie kapely The Silver Spoons Jaroslavem Jandou a klasicky čistým robustním zvukem dostává Velinského kniha nádhernou plastičnost.
(Na závěr musíme zmínit ještě jednu nepříjemnou skutečnost: Velinský v roce 1974 vědomě podepsal spolupráci s komunistickou tajnou policií pod krycím jménem Doktor, v registru svazků je veden až do úplného pádu režimu a existují náznaky, že za to dokonce pobíral finanční odměnu. To mu jistě přineslo znatelný životní klid a jistě i možnost veřejně vystupovat a publikovat. Vinou téhle okolnosti už ale řadě lidí četba Velinského knížek zhořkla. My ji uvádíme jen pro úplnost a bez ambice jakkoli kohokoli soudit.)