Daniela Fichserová je autorkou více než osmi desítek (převážně) dětských knih a dramat, její jméno je také spojeno s českým centrem PEN Klubu či Divadelní fakultou Akademie múzických umění (DAMU), kde v minulosti působila coby pedagožka. V roce 2015 také za knihu Pohoršovna získala ocenění Zlatá stuha, udělované za literaturu pro děti. Posluchači a posluchačky se mohli s její tvorbou seznámit již v letech 2010 a 2017, kdy jako vícehlasé četby vyšly u Audiostory její knihy Duhová jiskra a Pikantní astrologie. V roce 2019 se pak její povídka objevila v antologii Žít jako singl, kterou v roce 2020 audiálně připravil Radioservis.
Ve stejném roce publikovala pohádku Vúdúlínek, v níž umně kombinuje estetiku klasických pohádek s moderním a ryze současným pojetím. Kniha je vtipným a milým vyprávěním o chlapci jménem Vúdúlínek, synovi hejkala a jezinky (obou „v důchodu“), který škodí, aniž by však škodit chtěl. V loňském roce se těsně před Vánoci dočkala audio zpracování pod hlavičkou OneHotBook a režisérskou taktovkou Natálie Deákové. Přesto, že je kniha Daniely Fischerové zábavná a obsahuje i zajímavá a aktuální poselství, neodpustím si upozornit na jednu faktickou vadu, která stojí v samotném základu jejího světa. Autorka totiž pracuje s tématem „vúdú“, avšak k tomu se staví z pozice zcela chybné intepretace toho, co vúdú znamená – tedy píše o něm jako o „zlé magii“, jakou známe ze zcela nesmyslného západního nepochopení a dezinterpretování, jak podstatu vúdú zkomolily a pro diváky přetvořily hororové filmy, přestože skutečné vúdú je něco naprosto jiného.
Ivan Trojan se od prvních minut s textem vysloveně mazlí, a i když pohádka sama je svým způsobem (byť milou) karikaturou, narátor se při četbě drží relativně při zemi. To ovšem neznamená, že by byl nudný nebo nezáživný, právě naopak! Trojanův projev je nejen nadšený, ale také zní opravdu velmi příjemně, ostatně Trojan je k tomu skvěle hlasově vybaven. Díky tomu, že knihu v partech vypravěče nijak nepřehrává a netlačí na pilu, vyznívají mnohem lépe přímé řeči nebo různé zvuky (například zahejkání hejkala, který ovšem jinak nehejká, protože to nemá ve svém věku už zapotřebí).
Co se přímých řečí týká, například promluvy jezinky Blbule, matky titulního Vúdúlínka, Trojan pronáší s veselým pitvořením, které pobaví nejen malé ale i dospělé posluchače. Perfektní je třeba také jeho interpretace řek Huhlavy či Bublavy. Není to ale jen o pitvoření, interpret věrohodně vykresluje i další postavy, včetně těch „normálních“ lidských a též těch zcela epizodních. Ostatně málokterý interpret dokáže tak zapamatovatelně pronést jedinou repliku postavy, navíc čítající jen jedno slovo (zde míním komárem řečené „fuj!“), jako právě Ivan Trojan. Jsou to nakonec podobné detaily, které prozrazují herecké mistrovství.
Živěji se interpret do četby také opírá v případech, kdy se vypravěč obrací na posluchače, což zvyšuje dojem autenticity při poslechu. Trojanovo podání je tím pádem vyvážené, profesionální a po všech stránkách též zábavné. Dokonce si troufnu tvrdit, že kniha určená dětem získává v audiální podobě více atraktivity i pro posluchače dospělé, protože Trojan by svým projevem dokázal utáhnout i veskrze podprůměrné literární dílo. Tím však naštěstí Fisherové Vúdúlínek není, a tak je výsledkem audiokniha, které lze stěží něco vytýkat.
Jednoznačným plusem jsou i hudební předěly a podkresy, které kombinují temnou pohádkovou estetiku, upomínají k náladě magie lesa i domnělé podobě magie vúdú, a i přes svým způsobem ponurý zvuk si ponechávají hravost a veselost. Nejen projev interpreta, ale i zvolená hudba tedy výborně vystihuje všechny obsažené esence díla a dotváří tak celkový velmi zdařilý dojem z poslechu této hodinu a jedenáct minut dlouhé nahrávky.
