S jistou dávku cynismu se chce dodat „díkybohu za ten konec“. Ona ta detektivka se totiž čte mnohem lépe a dějové turbulence uvnitř Carreyrovy Zlé krve nás nepřestanou držet v područí poslechu. Jistě, nemalou roli v tom sehrává právě vědomí, že vše, co autor popisuje, se skutečně i stalo.
Společnost Theranos vznikla v roce 2003 a od samého počátku se vezla v duchu odkazu Applu a Steva Jobse. Elizabeth Holmesová, narozená v roce 1984, jím sice byla uchvácena, na stranu druhou vnímat ji jen jako naivní (a notně posedlou) fanynku, by bylo krátkozraké. Holmesová byla obklopena aura, která jí pomáhala nabalovat nejen lidi do firmy, ale i význačné investory a jejímu kouzlu podlehli i novináři, jinak velmi kritičtí, třeba z New Yorkeru.
Možná že všemu napomáhala potřeba věřit v produkt, který se v Theranosu „vyráběl“. Kdo by netoužil po tom vysledovat z jediné kapky krve z prstu, jak je na tom zdravotně a jak dál postupovat, aby se ubránil budoucím komplikacím? Zlá krev je tak o lidských představách, o vizích, které utvářejí a pohánějí mnohé startupy v Silicon Valley. Jen s tím rozdílem, že v případě Theranosu byla překročila ona pomyslná čára – vše totiž byla pouhá vize, která se nedočkala žádného hmatatelného výsledku.
Poslouchat Zlou krev znamená nořit se hlouběji a hlouběji do zoufalství, kterému řada zaměstnanců začala propadat. A ne, nejde jen o to, že sami dobře viděli, jak to, co se světu prodává jako dokonalý produkt budoucnosti, nefunguje, ale i jak se z Theranosu stává totalitní systém. Pod rouškou ochrany průmyslových vzorů se rodila diktatura, která i kvůli paranoidnímu vedení firmy začala tíživě drtit konkrétní lidské osudy.
Příběh má dobrý konec (ne pro Elizabeth Holmesovou), neboť investigativní žurnalistika začala fascinující blyštivý moloch nahlodávat, až pronikla do jeho útrob. A ačkoliv toto finále známe z médií, na napětí z poslechu to vlastně nic nezmění. John Carreyrou je totiž mistrný ve své důslednosti a schopnosti nasbíraná fakta položit tak, abyste neměli chuť sluchátka odložit a přehrávání zastavit. Ostatně, jeho Zlá krev má v mezinárodní knižní databázi Goodreads famózních 4,46 z 5, přičemž do hodnocení se zapojilo přes sto tisíc čtenářů z celého světa.
K českému vydání se rozhodlo nakladatelství Jan Melvil Publishing, a to také vydalo knihu ve zvukové podobě. Po čase znovu oslovilo Borka Kapitančika, jehož protřelejší hlas koresponduje s obrazem zkušeného novináře, který se neštítí jít do rizika a pojmenovat jednu z největších lží moderního podnikání. A ačkoliv bychom si mohli do hlasu vypravěče dosadit i jiné interprety, kteří s literaturou faktu mají bohaté zkušenosti, třeba Pavla Rímského, Kapitančikovou předností je i jistá lehkost v projevu. V případě Zlé krve se pochopitelně drží více „zpátky“ (v porovnání s Jak sbalit ženu 2.0 nebo Velkou knihou fuckupů), přesto má jeho přednes energii vypravěče, který se rozhodl nejen seznámit nás s fakty, ale je sám vlastně pohlcen a fascinován tím vším, co zjistil. Vždyť příběh Theranosu je vpravdě fascinující a napínavý, proč by jej měl Borek Kapitančik suše odvyprávět?
A tak se můžeme zase po čase vrátit k oblíbené tečce: Zlá krev je přesně tou knihou, kterou lze doporučit k poslechu víc než k samotnému čtení. Zvuková verze textu nejen sluší, ale vytahuje z něj linii detektivního žánru, se zdravou mírou ji posiluje, a je tak ještě o něco poutavější.
