Popisuje v ní práci v týmu, který měl v gesci válečné zločiny páchané Srby, přesto na několika místech správně a důsledně podotýká, že zločiny proti lidskosti měly na svědomí všechny etnické a náboženské skupiny. Dzuro nejen proto působí jako empatický a spravedlnosti oddaný profesionál – zločin pro něho zůstává zločinem a musí být potrestán.
Vedle zajímavých, drsných i odporných záležitostí, kterými se byl Dzuro při své práci nucen zabývat, dává autor do značné hloubky nahlédnout jak do práce mezinárodního vyšetřovatele, jejího úskalí a netušených zákoutí, tak do principů fungování Mezinárodního tribunálu, průběhu soudních procesů a politického i diplomatického pozadí. Z vyprávění se dozvíme řadu cenných faktů, které jsme již stihli vytěsnit, nebo – a to většinou – nebyly známy. Ožívají opravdoví démoni v lidském těle, které Dzuro pomohl dostat před soud, včetně nejznámější postavy Slobodana Miloševiče, zpočátku oportunistického aparátčíka a následně politika a propagátora velkosrbské myšlenky – té autor právem přičítá jednu z hlavních příčin rozpoutání nenávisti mezi po léta spokojeně spolužijícími národy.
Před interpretací Dzurova textu je třeba smeknout pomyslný klobouk. Původně rozhlasová četba na pokračování, kterou jako audioknihu vydal Radioservis, byla svěřena Honzovi Hájkovi, jehož věcný a neemotivní výkon text nikam neposouvá, což je v tomto případě to nejlepší, co se mohlo stát. O něco horší je to s audioknihou Vyšetřovatel samotnou.
Technicky je zcela dokonalá, nakonec kdo už by měl mít lepší vybavení a větší armádu profesionálů než právě Český rozhlas. Tím však výčet kladů končí. Četby na pokračování jsou samozřejmě vystaveny mnoha zásahům včetně výrazného krácení, autorka úpravy Blanka Kostřicová sice citlivě zachovala tvar i vyznění původního textu, ale to nic nemění na tom, že audiokniha není kompletní a bohužel jí krom částí textu chybí jak výpovědi Dzurových kolegů, tak předmluva, kterou napsala hlavní prokurátorka Tribunálu Carla del Ponte.
Knihu bohužel degraduje i vybraná hudba – režisér Vít Vencl nechává neúměrně dlouho znít typické balkánské skladby, které působí proti samotnému vyprávění příliš pozitivně, aniž by přinášely nějakou přidanou hodnotu. Pracovalo-li by se s hudbou pečlivěji, mohla by umocňovat onen rozpor mezi letitým soužitím a následnými zvěrstvy. Takhle tvoří jen rušivou a nevhodnou zvukovou vatu.
Koho zajímá dění doprovázející rozpad bývalé Jugoslávie hlouběji, měl by raději sáhnout po tištěné (kompletní) publikaci. Avšak těm, kteří si chtějí události a jejich aktéry připomenout a dozvědět se k tomu řadu zajímavých informací v úchvatné interpretaci, nezbývá, než audioknihu Vyšetřovatel doporučit – a popřát spánek bez noční můry.
