Zatímco Zápisník alkoholičky reflektuje problematiku propadu do těžké závislosti na alkoholu a období, v němž hrdinka nastoupila cestu léčby, v Zápisníku abstinentky se čtenář může dozvědět, jaká úskalí čekají po ní. První kniha se stala námětem stejnojmenného snímku před pár dny uvedeného do kin. Stalo se tak v režii Dana Svátka, scénář napsala v době pandemie Marta Fenclová. Svou tvář a herecký projev dala protagonistce filmového příběhu Tereza Ramba, v případě audioknihy propůjčila autorce svůj hlas Tereza Dočkalová.
Poněvadž kniha obsahuje jak autorčino vyprávění, tak výňatky z původního blogu, tedy autentické záznamy z doby stacionární léčby, setkáváme se lehce s pocitem opakování téhož. To není úplně od věci, poněvadž obě nahrávky tím získávají dokumentativní charakter. Osobní ráz celé zpovědi nabízí mnohým možnost identifikovat se s pisatelkou, a to zejména v případě žen, které při péči o dítě zažívají obdobné pocity frustrace. Pro úplnost obrázku završují Zápisník alkoholičky výpovědi lidí z autorčina nejbližšího okolí, tedy manžela, matky a bratra. Tyto party jsou neseny hlasy Martina Písaříka, Ivety Duškové a Pavla Baťka.
Zápisník abstinentky pak získává ještě více punc mozaiky, díky níž si můžeme ucelit představu o tom, jaké nejrůznější cesty vedou k závislostnímu chování až k nezvladatelnosti. Obsahuje totiž výběr z příběhů, které autorka získala od těch, kteří si prošli různými podobami pekla závislosti. Autorka zde také odpovídá na nejčastější otázky, které jsou jí kladeny, přičemž zůstává absolutně upřímná. Tato audiokniha se party čtenými dalšími interprety ještě více blíží audiodokumentárnímu formátu. Výslovnost Terezy Dočkalové není zcela ortoepická a místy interpretka zvolila příliš zrychlenou dikci. To sice přispívá k charakteru neinscenované živé nahrávky, ale občas vede k tomu, že namísto „Z deníku“ je slyšet občas „Zdeňku“. Hudební vklady dobře ilustrují vyprávěné situace a v některých momentech využívají rytmů k připomenutí srdečního tepu.
