Navzdory radám staré slečny Marplové, aby nechali staré události spát, se Gwenda a Giles pouštějí do něčeho, co jim zpočátku připadá jako vzrušující dobrodružství. Jenže vyšetřovat zapomenutý zločin je mnohem nebezpečnější, než si oba uvědomují. Vrah, který se po mnoho let cítil v bezpečí, totiž může být o to nebezpečnější. Takovou zápletku si vymyslela Agatha Christie, když ve čtyřicátých letech plánovala svou další knihu. Zapomenutá vražda, jak zní finální název, měla ale sama o sobě zajímavý příběh.
Obecně se mělo za to, že vznikla během druhé světové války jako poslední tečka za sérií příběhů se slečnou Marplovou. Nové bádání v autorčiných denících ale tuto hypotézu spíše vyvrací. Některé indicie naznačují, že román vznikl až na počátku padesátých let a původně nebylo vůbec jasné, jestli se v příběhu objeví Poirot nebo Marplová. Zapomenutá vražda každopádně vyšla až nedlouho po autorčině smrti, přičemž původní název Zahalte jí tvář musel být změněn tak, aby nedocházelo k záměně se stejnojmennou knihou P. D. Jamesové. Obě autorky se totiž inspirovaly jednou scénou z tragédie Johna Webstera Vévodkyně z Amalfi. Ta hraje u Christie významnou roli v první části knihy. Právě zhlédnutí této divadelní hry totiž utvrdí hrdinku v přesvědčení, že její vidiny mohou být vzpomínkami na zločin, jehož byla kdysi svědkem.
Jako druhou audioknihu Agathy Christie vydalo Zapomenutou vraždu nakladatelství Vyšehrad spadající do skupiny Albatros Media. Samotná nahrávka vznikla v tvůrčí dílně AudioStory v režii Pavly Nohýnkové. Představitelkou staropanenské slečny Marplové je, stejně jako v předešlé Vraždě na faře, vynikající Růžena Merunková. Namísto Otakara Brouska ml. byl part Gilese svěřen Janu Medunovi, zatímco ostatní postavy včetně hlavní hrdinky Gwendy obstarala Jitka Ježková. A nutno říct, že změna v obsazení výsledku prospěla.
Medunův hlas je vyrovnaný a zcela vzdálený Brouskově místy až přílišné hlasové ekvilibristice. Vzhledem k většímu počtu postav dostala naopak více příležitostí uplatnit různé hlasové rejstříky Jitka Ježková, naštěstí však povětšinou umírněně. Snad jen v momentech, kdy herečka vede sama se sebou rozhovor více postav najednou, by si posluchač přál pro lepší orientaci ještě další, nejlépe mužský hlas. Ve snaze odlišit starého zahradníka od mladé Gwendy působí Ježková trochu křečovitě. Jinak však její živý a mladistvý hlas dodává textu potřebnou energii, která děj posunuje dál.
Poklidný, rozvážný projev Růženy Merunkové pak vnáší do nahrávky potřebný nadhled a moudrost důvtipné slečny Marplové. Nejlépe vyniknou přednosti zvoleného zpracování v pasážích, v nichž se díky důmyslné dramatizaci setkají alespoň dva z hereckých představitelů.
Hereckou trojici dále doplňuje hudba Daniela Tůmy a Ondřeje Timpla, která rozehrává až tajemnou hru klavíru a smyčců. Po většinu času působí zádumčivě až zasněně, čímž dokreslují atmosféru románu. Zvučným a melodickým předělům by v opravdu napínavých momentech slušely ještě o trochu temnější tóny.
