Zatím dobrý? Pořád dobrý!

Ať už člověk patří kamkoli na pomyslné škále veřejného mínění – zůstat zcela bez názoru vzhledem k nedávnému uvedení filmu Bratři dokáží jen ti nejzocelenější z nás –, nikdy není od věci studovat co nejvíc materiálů od vědeckých článků, popularizačních pořadů (jednu epizodu Mašínům věnoval vynikající podcast Přepište dějiny) až po poučenou beletrii. Na mašínovské téma napsal útlou svižnou knížku čechoamerický spisovatel Ota Rambousek (beletrizované vzpomínky Ctirada Mašína vydané pod názvem Jenom ne strach) a v roce 2004 k ní přidal svou osmisetstránkovou bichli další Čechoameričan, spisovatel Jan Novák.

Román Zatím dobrý, nejlepší próza roku 2005 podle poroty soutěže Magnesia Litera, dostal letos už podruhé zvukový kabát. Po výrazně zkráceném a dnes už dávno nedostupném rozhlasovém zpracování v podání Jiřího Ornesta z roku 2005 její celý text vyšel u vydavatelství Ascolto, které za mikrofon pozvalo Kajetána Písařovice.

Dokumentární román (někdy označovaný jako non-fiction novel) mapuje osud rodiny Mašínů v širokém záběru od generála Josefa Mašína, jehož morální odkaz a heslo „nevzdat se“ formuje jeho syny Ctirada a Josefa. Kniha detailně popisuje vznik jejich skupiny (do které krom nich patřili Milan Paumer, Václav Švéda a Zbyněk Janata) a jejich pokusy o sabotážní akce v komunistickém Československu.

Těžištěm a také vrcholem knihy je pak jejich zběsilý útěk do Západního Berlína v roce 1953. Novák tuto část líčí jako strhující western nebo thriller: pětice špatně vyzbrojených kluků v polobotkách prchá vymrzlým východním Německem, zatímco je pronásleduje přes dvacet tisíc příslušníků Volkspolizei a Rudé armády… Román končí úspěšným, leč tragicky vykoupeným příchodem přeživších do západního sektoru.

Fascinující počin Jana Nováka vnáší do českého prostředí cosi z americké kultury – vizuální, dynamickou a ve výrazně strhujícím tempu napsanou knihou jakoby se do domácí literatury dostalo něco z autorů, jakými byli Chandler, Mailer nebo Capote. Podobně jako posledně jmenovaný, i Novák staví svůj text na důkladné a vyrešeršované znalosti, a tak jako Mailer představuje Mašíny sice s obdivem, ale bez patosu.

Na druhou stranu Novák bezvýhradně a prakticky bezmyšlenkovitě přejímá perspektivu Mašínů a nechává se strhnout k nebývale černobílému pohledu nejen na celek, ale i na ty jednotlivosti, které přece jen budí rozpaky. Ale důležité je si v této souvislosti uvědomit, že přes veškerou snahu o autenticitu se pořád jedná o fikci, nikoli o historiografickou práci, rozpaky pak snadno ustoupí fascinujícímu příběhu.

Pokud ho člověk zkonzumuje v podání Kajetána Písařovice, dostane se mu další porce parádního vyprávění, které tento znamenitý interpret umí servírovat tak, že je těžké se od poslechu odtrhnout aspoň na těch pár hodin spánku (titul má téměř přesně sedmadvacet hodin). Režisér Jakub Tabery nahrávku (krom začátků jednotlivých částí a konce audioknihy) nevybavil žádnou předělovou hudbou ani ruchy, přesto činí dojem kompaktního celku, což je jen a jen Písařovicova zásluha.

Dostává se nám vyprávění odstíněného, leč nepřehnaného, v němž se jen drobnými změnami rytmu či intonací občas zdůrazní tu důležité místo, jinde třeba dějinný paradox. Z interpretačního ani technického hlediska nemá Zatím dobrý slabé místo a s tak zajímavou předlohou se přes všechny výhrady k ní jedná o jednu z nejlepších nahrávek poslední doby.