Každá z jednotlivých epizod vypráví primárně příběh jedné z žen, které nějakým zásadním způsobem zasáhly do dějin, zasadily se o změny společenských paradigmat nebo stály v pozadí kulturní proměny. Osmici spojuje také skutečnost, že částečně upadly v zapomnění nebo se nedočkaly uznání, byť přinejmenším u některých je takové tvrzení sporné. Společnými jsou ovšem emancipace a/nebo boj za ženská práva.
První díl Nahá a svobodná vypráví o někdejší italské hvězdě maďarského původu Cicciolině, a hned v něm autorské duo prostřednictvím dua interpretek nejen odhaluje většině publika patrně neznámé (a často nijak veselé) detaily ze života této celebrity, pornoherečky a kontroverzní političky, ale zároveň nám mezi řádky připomíná, že nikdo není tak povrchní, jak se na první pohled může zdát a je třeba mít se na pozoru před nezasvěcenými a ukvapenými soudy. V podobném duchu – tedy v předkládání konkrétního životního příběhu s obecnějším přesahem – navazuje i další epizoda Upřímná a nesnesitelná, pojednávající o filmařce, herečce a „klíčové postavě pro chápání generace mileniálů“ Leně Dunham, a skrz její příběh pojednává především o každodenní objektivizaci žen napříč společností, o body shamingu nebo o sexuálním násilí a jeho obecném zlehčování.
Třetí epizoda Marielle Franco: hlas mlčících zavede posluchače do neutěšeného světa nuzných podmínek slumů brazilského Ria de Janeira. Kapitola vypráví nejen o jedné konkrétní ženě a o situaci v jedné konkrétní zemi, ale především o globálnějších problémech homofobie, rasismu a o nerovných podmínkách v současném světě. Na emancipaci ve světě umění, konkrétně literatury, se zaměřuje čtvrtá epizoda, věnovaná životu Pauline Réage, a zároveň jejímu dílu, zásadnímu pro světovou (nejen) erotickou literaturu, ale také nečekaným způsobem pracující s otázkou vlastní vůle, nadřazenosti a zdánlivého podvolení.
O emancipaci – avšak v poněkud kontroverznější a radikálnější formě – vypráví i následující část Tvář Medúzy. Ta se zaměřuje na pohnutý osud aktivistky Valerie Solanas, jejímž životním názorem byla mimo jiné nutnost naprostého vyhlazení mužů, a která zasáhla do dějin nejvýrazněji pokusem o vraždu Andyho Warhola. Následuje příběh Unikající identita o umělkyni českému publiku možná ze všech vybraných žen nejznámější – Toyen, která kromě úžasného talentu a nezastupitelného zásahu do výtvarného umění vzbuzuje otázky svou dobově nezvyklou genderovou identitou a také tím, že i dnes je její život plný bílých míst. Přes to, že u Toyen se dodnes vedou diskuse, nakolik se cítila být ženou a nakolik mužem, lze její příběh chápat především jako vyprávění o hledání vlastní identity a o queer identitě jako takové, přičemž je nakonec úplně jedno, zda a k jakému z pohlaví či genderů se Toyen přikláněl/a, což má pochopitelně univerzálnější platnost.
Předposlední epizoda Vivien Westwood: máma punku zachycuje cestu po určitou dobu poněkud upozaděné módní návrhářky, mimo jiné autorky image kapely Sex Pistols, následně zásadní postavy módy glam rocku a dalších subkultur. Posluchač se zde seznámí s její proměnou od naprosto undergroundové postavy ve světově úspěšnou návrhářku, která pohnula dějinami hudby i módy, a to i přes mnohé nepřízně osudu.
Závěrečná část Láska, sex a socialismus se pak věnuje osobnosti polské sexuoložky a gynekoložky Michaliny Wisłocké, mimo jiné autorky jedné z mála osvětových knih o sexuální výchově v bývalém východním bloku. Její příběh vypráví také o nerovných vztazích mezi nedospělou dívkou a starším, dominantním partnerem či o polyamorních vztazích.
Audio seriál má jako celek strukturu velmi živé populárně naučné knihy, či snad moderní učebnice. Životní příběhy jednotlivých žen jsou prokládány tematickými citáty zmíněných, jejich strukturovanými medailonky, některé pasáže jsou – za vydatné pomocí hudebních podkresů a ruchů – stylizovány do různých žánrů a estetik, s čímž výborně korespondují i dikce a zabarvení hlasů obou interpretek, které si s textovým materiálem doslova hrají, což je znát zejména v případě naprosto brilantní Terezy Dočkalové. Tu výborně doplňuje Tereza Hofová, přičemž obě interpretky se střídají jak ve čtení různých citátů, tak i v pasážích vyprávějící o hrdinkách seriálu, o dobovém a společenském kontextu nebo v partech bezmála akademicky vysvětlujících další zásadní okolnosti. Obě herečky se svých partů zhostily s naprostou grácií a těžko si představit lepší volbu, navíc – což je zásadní – spolu jejich interpretace velmi organicky ladí.
Výsledek je skutečně poutavý, ani minutu nenudí, ale není laciný či povrchně senzacechtivý, ba právě naopak. Informuje o mnohých neznámých faktech a často méně známých aktérkách, navíc ve světle obecnějších fenoménů, o nichž je třeba mluvit, a tak lze tvrdit, že záměr autorského dua a celého tvůrčího týmu se podařilo naplnit měrou vrchovatou.
Zvukové efekty, ruchy a hudba (podkresová i předělová) Bojana Bojiče – doplněná o úryvky cizích skladeb – je nezvykle a chvályhodně pestrá (což ostatně přiléhá k estetice celého projektu), přičemž autenticky dokresluje atmosféru, a tím podtrhuje výjimečný a nadmíru pečlivě připravený seriál, na který mohou být tvůrkyně a tvůrci právem hrdí.
