Zkurvenej příběh se rychle zaryje posluchači pod kůži. Zejména díky tomu, že je většina kapitol vyprávěna v ich-formě přímo Henrym. Postupem času však stále častěji vstupují do hry i kapitoly vyprávěné z pohledu dalších postav, které základní linku obohacují. Na tuto změnu stylu psaní zareagovali při přípravě audioknihy i v Nakladatelství XYZ a namísto Jiřího Žáka, spjatého s Martinem Servazem, pozvali za mikrofon hned dva nové interprety. Jedním z nich je jeden z největších profesionálů v tomto oboru, herec Pavel Rímský, tím druhým se trochu překvapivě stal jeho syn Prokop. Ten kromě několika rozhlasových zkušeností zatím do světa mluveného slova nepronikl. A ačkoliv spočívá tíha většiny četby na něm, ukázalo se, že herecké geny nezapře.
Oproti svému otci disponuje jemnějším hlasem, perfektně padnoucím k dospívajícímu hrdinovi, dokáže s ním navíc pracovat a udržet tak posluchačovu pozornost. Dobře také rozlišuje jednotlivé postavy při dialozích, v delších pasážích udržuje příjemné tempo a vystihuje jím i polohou hlasu atmosféru konkrétních situací. Z plynulého rytmu a přirozené polohy vypadne jen ve chvílích, kdy jsou postavy zoufalé či vyděšené, tato stylizace bohužel trochu tahá za uši. Kapitoly nahlížené očima vedlejších postav zbyly na jeho otce Pavla Rímského, který se sice občas dá unést dramatičností situací, ale jinak je radost jej slyšet právě i v nahrávkách menších hráčů audioknižního trhu, ve kterých se příliš často interpreti první kategorie nevyskytují. Úplný závěr knihy pak sice téměř svádí k protnutí obou narátorů v konečném střetu pomocí zdramatizování dialogů, leč nestalo se tak a party obou protagonistů zůstaly odděleny. I tak ovšem jejich výkon převyšuje Jiřího Žáka z předchozích Minierových knih a kombinace dvou hlasů navíc už ze své podstaty lépe udržuje posluchačovu pozornost.
Bohužel se však najdou i slabší stránky. Kromě samotného příběhu, kterému na konci chybí odpovědi na některé zásadní otázky, zamrzí posluchače především technická kvalita nahrávky. Natáčení probíhalo ve studiích KTN, která jsou zaměřena spíše kvantitativně na produkci audioknih pro nevidomé a krystalicky čistý zvuk není jejich primárním cílem. I s přihlédnutím k tomuto faktu ale je úroveň záznamu podprůměrná a kolísavá. Hlasy jsou zastřené, místy znějí tu jako ze sudu, jinde jakoby promlouvaly zpoza zavřených dveří. Občas přítomné šustění otáčení stránek je proti tomu jen drobností. Výslednému dojmu nepomáhá ani zvolený hudební motiv, protože moderně pojatému příběhu plnému vulgarismů a moderních technologií by slušel mnohem drsnější a tajemnější zvukový doprovod.
Bernard Minier napsal tentokrát spíše dva příběhy v jednom, ačkoliv pro druhý už přes značnou délku knihy nezbylo místo k dovysvětlení všech detailů. Interpretačně není Zkurvenýmu příběhu co vytknout, příběh Henryho je načtený ještě působivější, bohužel jej ale trochu sráží špatná kvalita zvuku.
