Pro nakladatelství OneHotBook je to již čtvrtý Hájíčkův titul, z toho třetí pod režijním vedením Hynka Pekárka. Jednohlasé četby se ujal Martin Písařík, ne tak často obsazovaný narátor. Autorce této recenze však velmi utkvěl jeho projev v audioknihách Bohové Gothamu a Lovci vran, kde se zhostil vyprávění Timothy Wildea, jednoho z prvních amerických policistů, člověka zmítaného pochybnostmi, dávnými zraněními i touhou stát na straně spravedlnosti.
Tato charakteristika by se do jisté míry hodila i na vypravěče a hlavní postavu románu Selský baroko. Pavel Straňanský by rád stranil pravdě, i když jeho pozice genealoga na volné noze z něj činí spíše pozorovatele a outsidera. Vlastně by nejradši stál stranou všeho dění, nevměšoval se a nepřekážel. Jenže nakonec si i šedý muž z badatelny musí chtě nechtě vybrat, ke které verzi se přikloní.
Martin Písařík nespěchá, vypráví příběh až trochu zdráhavě, se zámlkami. Jako by posluchačům raději vylíčil dusno toho léta, zlátnoucí obilí a vůni prašné cesty než vztahy mezi lidmi. Jeho Pavel Straňanský ožívá, když se vrací do minulosti. Co se soukromí týče, je zdrženlivý. Na vlastní život rezignoval, je víc stínem s potlačenými potřebami, tužbami či cíli. O to víc jásá, když mu zapadne další dílek do skládačky rodokmenů, které na zakázku zpracovává.
Jenže se stejnou intenzitou, s jakou se lidé zajímají o své předky, se z dávných časů vracejí staré křivdy a gordické uzly vztahů. Probuzení mrtví o sto šest drmolí své příběhy a genealog Straňanský si dlouho myslí, že k nim má ten správný klíč. Vždyť si je roztřídil v tabulkách a k rodům přiřadil usedlosti se správným číslem popisným.
Nevtíravý klavírní doprovod posluchače stále ujišťuje, že mírná jihočeská krajina, kam směřují každé léto davy výletníků, je tím zemským rájem na pohled. Jenže jen co se publikum vyrovná s nenaloženým Straňanským, který si na horké letní dny neustále stěžuje, je konfrontováno s nepříjemnostmi významnějších rozměrů.
Za štíty usedlostí vystavěných v duchu obdivovaného selského baroka pronikáme jako vetřelci, abychom nesdílným obyvatelům vyrvali jejich tajemství. O pyšných selských rodech sražených v padesátých letech k zemi a ponížených kolektivizací. Jenže kdo opravdu zná pravdu o svých předcích? A proč tolik pamětníků raději mlčí? Nekomfortní pocit z poslechu připomínající naslouchání u cizích dveří se střídá se zvědavostí. Dozvíme se pravdu o událostech v Tomašicích, vsi zřejmě prokleté. Jenže kým? A kdo bude mít prospěch z toho, že se staré události vynesou na světlo?
Hájíčkova venkovská trilogie morálního neklidu je nyní kompletně dostupná v audioknižní podobě. Selský baroko není oddychovým poslechem pro poznávání jihočeských vsí, je zúčtováním, brázdou, která nedovolí milosrdně zapomenout. Nevlídný venkov, nevstřícní lidé, nešťastní hrdinové. To vše v audioknize působí sympatičtěji. Režie Hynka Pekárka jim přidala na lidskosti, otupila hroty nenávisti, které čtenáře zraňovaly. Posluchači se spolu se Selským barokem mohou toulat létem, nadzvedávat cípy paměti krajiny a přemítat nad nenávistí a odpuštěním.
