A není proto divu, že když v jejich sousedství právě došlo k zločinu, nechtějí si nechat ujít příležitost pustit se po ještě čerstvé stopě.
Britský komik Richard Osman není prvním autorem, který se pustil do žánru detektivek a přitom využil postav z domova pro seniory. Za zmínku stojí například série Babičky od finské autorky Minny Lindgrenové. Oproti ní ale Osmanův počin disponuje několika esy v rukávu. Především jde o sympatičtější postavy, a to nejen v případě ústřední čtveřice penzistů, ale zejména i hlavní tváře policejního týmu, konstábla Donny de Freitasové.
Další předností knihy je suchý anglický humor, kombinovaný se sentimentální linkou, jak už to tak u příběhů s hrdiny seniorského věku bývá. Vtipný podtón se nese značnou částí vyprávění, jemně, nenásilně. Nebudete se pravděpodobně popadat smíchy za břicho, ale autorovy vtipné postřehy o střetu dnešního světa s životními zvyklostmi dříve narozených jsou trefné a dokážou vyloudit úsměv na tváři. Stejně jako lehká naivita, na kterou musí čtenář přistoupit, a s níž čtveřice hrdinů zasahuje do policejního pátrání. Nakonec téměř ovládne policejní stanici, protože si hlavní dva vyšetřovatele omotá kolem prstu.
Třetím argumentem, proč si tato kniha vysloužila tolik pochvalných zahraničních reakcí je fakt, že kriminální zápletka tu nehraje jen doplňkovou roli. Naopak, je chytře vymyšlená, postupně se logicky rozvíjí tak, jak od dobré detektivky čekáte. Fungovala by jistě sama o sobě i v poněkud serióznějším (byť tím pádem i tuctovějším) balení bez party zvídavých seniorů.
V režii Jitky Škápíkové se v poslední době u OneHotBook poněkud kuriózně sešly dvě audioknihy s kriminální zápletkou, liškou na obálce a Libuší Švormovou mezi účinkujícími. Tím však podobnosti končí, Čtvrteční klub amatérských detektivů se jinak od titulu Les oběšených lišek Arta Paasilinny zcela odlišuje. Hlavním průvodcem spletí postav (a že jich není zrovna málo) je zde Jan Vlasák, kterému jako by role laskavého vypravěče a trochu výstředních hrdinů byly šity na míru. Jeho nabroušené staříky, rozčilující se nad nepochopením ze strany mladých a ubývajícími silami, kontrastně doplňují jemnější polohy, vyhrazené pro stařenky, které ale zdaleka nejsou tak vetché, jak se na první pohled zdá. Když však hned v úvodu interpretuje pachatelovy myšlenky, působí ale jeho hlas zcela jinak, chladně až cynicky. Libuši Švormové naproti tomu připadl úkol poprat se s deníkovými zápisky Joyce, jedné ze čtveřice seniorských hrdinů. A třebaže skrze její interpretaci nahlížíme na příběh optikou jediné postavy, dokázala do ní obtisknout podobně širokou škálu emocí, jako její herecký kolega. Namísto hlučného rozčarování však rozehrává jemnější struny, přecházející od vtipných poznámek až po sentimentální dojetí.
Najdou se ale i drobná smítka na jinak pečlivě vyleštěné podobě nahrávky, zejména z ranku překladatelského a korektorského. K drobným chybám při četbě například dochází proto, že některé anglické názvy (například detektivních seriálů, které hrdinové hojně sledují), jsou uváděny v češtině a jiné v originále. Také některé typicky britské reálie či odkazy na osobnosti či skutečnosti jsou někdy ponechány jen bez vysvětlení, což našinci kazí vyznění některých autorových narážek.
