Vydat knížku v audio podobě je trochu něco jiného, než fyzicky na papíře, zahájila debatu Michaela Merglová. „Předem musíme zvážit, jestli se daná kniha vůbec hodí pro audio. Když nějaký titul nevydáme, neznamená to nutně, že není dobrý.“ Důležitý je podle ní jak rozsah předlohy, tak její forma. „Je rozdíl dělat knihu, která má tři sta stran, nebo tisíc. Pokud je příběh psaný formou komunikace v esemeskách či dopisech, bude i jeho natáčení složitější,“ rozpovídala se dále s tím, že například u sci-fi titulů ze série Expanze musel zvukař rozlišit osm druhů vysílaček, jejichž prostřednictvím spolu postavy v příběhu komunikují. Kritériem je i žánr, daří se především detektivkám, fantasy, sci-fi a společenské literatuře. Dobře se prodávají i dětské audioknihy.
Na zajímavé tituly upozorňují redaktoři vydavatelství. „Někdy také dají doporučení, že by bylo vhodné načíst knihu jako vícehlasou četbu třeba pro dva hlasy, ale o tom pak musejí probíhat jednání s držiteli práv. Jejich prodej je sám o sobě poměrně složitá chemie.“ prozradila Merglová jedno z možných úskalí.
„Ve chvíli, kdy se v redakci shodneme, že nějakou knihu vydáme, začíná výběr režiséra a následně toho, kdo ji načte. To je na režisérovi a majiteli OneHotBook Martinu Pilařovi,“ nastínila Merglová další postup. „Spolupracujeme s už prověřenými herci, kterým tituly nabízíme napřímo. Pokud ale zkoušíme takové, s nimiž jsme ještě nenatáčeli, tak je režisér a zvukař pozvou na hlasový konkurz, kde jim dají přečíst několik stránek z knihy, nebo si je ozkouší na drobnějším partu například ve vícehlasé knize,“ dodala.
O samotném natáčení se pak rozpovídal Jan Kolařík, který pro OneHotBook načetl mimo jiné životopis frontmana U2 Bona Surrender: 40 písní, jeden příběh, či strhující příběh Roberta Harrise ze zákulisí volby papeže Konkláve. „Tvořit audioknihy je strastiplná cesta, protože nejde zrychlit. Pokud audiokniha trvá třeba dvacet šest hodin, znamená to, že jsem s ní ve studiu strávil nejméně šestapadesát,“ uvedl. „Občas si kolegové mysleli, že když jdou načítat knížku, tak ji dají ve studiu takzvaně z voleje, bez přípravy, a pak narazili. Já si ji přečtu dopředu a před natáčením si ji ještě rychle prolistuji. Ve studiu pak čtu celkem rychle a nedělám tolik chyb, takže zvládnu i šestnáct nebo dvacet stránek za hodinu. Ne ovšem s režisérem Michalem Burešem,“ pousmál se herec.
„Konkláve jsem točil právě s ním. Jako režisér je velmi přísný, náročný, ale zároveň kreativní. Ačkoliv není kniha příliš rozsáhlá, byla to asi nejtěžší práce, jakou jsem kdy v tomto oboru dělal. Říkal jsem panu režisérovi, že akceptuji všechny jeho připomínky, ale že jsem netušil, že to bude tak těžká práce,“ upřesnil Kolařík. Srovnal také natáčení s druhou knihou, kterou v poslední době měl možnost natáčet: „Bono byl nesrovnatelně jednodušší, i když byl asi dvakrát delší. Bál jsem se jen angličtiny. Je jí tam hodně a já jí nevládnu!“
„Vkládám se do rukou režisérů a důvěřuju jim, že výsledek bude pěkný. Mí pedagogové říkali, že mám věřit věci, kterou dělám a režisérovi, se kterým ji dělám,“ vyložil herec svůj přístup. S tím, aby se během náročného natáčení jeho hlas příliš brzo neunavil, mu prý pomáhá káva, voda s citronem a bonbony. „Mám rád, když se natáčí několik dní v kuse. Denní natáčecí frekvence bývá 4 hodiny, ale když se natáčení musí stihnout rychleji, tak jedeme i dvě po sobě. Mnohem snazší je ale takto dlouho dělat dabing, než číst knížku, protože u filmu jsou mezi jednotlivými scénami krátké pauzy, kdy si může hlas odpočinout.“
Na závěr zazněly dotazy z publika, mimo jiné na distribuci nahrávek. K tomu Michaela Merglová podotkla: „Vyrábíme stále některé tituly i na CD, spousta titulů už ale vychází jen digitálně. Ty pak dáváme nejprve na Audiolibrix, kde máme výhradní distribuci na 14 dní, teprve pak novinky dostanou ostatní prodejci.“ Na otázku, jakou audioknihu by doporučili k poslechu, se Merglová i Kolařík shodli na aktuální novince Konkláve. „Ta kniha je moc pěkná, není v ní nic povrchního. Na její kostře je pěkně plnotučné maso!“ nalákal přítomné publikum herec.
