Do posledního místečka zaplněný prostor knihokavárny Martinus v brněnském obchodním centru Velký Špalíček přivítal v podvečerních hodinách usměvavou Petru Dvořákovou a pohotovou moderátorku akce Michaelu Dermauw z nakladatelství Host, pod jehož hlavičkou kniha vyšla. Trojici dam na pódiu uzavírala herečka Národního divadla Brno Zuzana Černá, která z nového románu přečetla několik ukázek. Kmotrem Návratu byl básník a publicista Martin Stöhr. Pro spisovatelku představuje již třináctou knihu v řadě, kromě románů pro dospělé má na svém kontě ale i povídky a příběhy pro děti. V případě Návratu se inspirovala vlastní zkušeností, kdy jako čtrnáctiletá vstoupila do kláštera, kde žila až do své plnoletosti. Nejde však o autobiografii, byť jí dobře známé prostředí ženského kláštera v Rajhradě pochopitelně před očima při psaní měla. Příběhy, které do knihy vepsala, ale většinou sama neprožila.
Děj se odehrává v devadesátých letech v době, kdy se do armádou zplundrovaného objektu vrátily zpět služebnice boží. Hrdinka Jana se krátce po vyučení švadlenou rozhodne vstoupit do řádu, postupně ale zjišťuje, že Boží láska je abstraktní a že člověk nakonec stejně hledá sobě blízkého jiného člověka. V klášteře jsou ovšem zapovězena speciální přátelství, nejde třeba mít nejlepší kamarádku.
Jako zajímavý problém se ukázalo vzájemně pro čtenáře odlišit od sebe navzájem řádově sestry, protože všechny nosí stejný hábit a mohou poněkud splývat. Každou tedy obdařila různými znaky, jednu zvláštním znaménkem, jinou shrbenými zády. Více než podoby a tváře zajímaly autorku jejich povahy a společné rysy.
„Knížka může snadno někoho pobouřít,“ přiznala spisovatelka s tím, že to nebyl její prvotní úmysl. Už nyní, krátce po vydání, jí mělo přijít několik ohlasů ve smyslu, že svým románem znesvěcuje konvikt. „Pro mě je ale cenná lidskost a samotný život, takže za sebe v tom příběhu nevidím nic, co by mi přišlo pohoršující,“ rozvedla dále toto téma. „Vadí mi naopak nelidskost a netolerance. Co je pobuřujícího na tom, že někdo chce, aby ho měl někdo druhý rád?“ uzavřela Dvořáková.
Výsledná podoba textu je čtvrtou verzí knihy. „Nejdříve si natáhnu příběh a potom do něj doplňuji jednotlivé části a ověřuji si fakta. Po napsání ho pak klidně ještě půl roku znovu upravuji a doplňuji. Když ale knížku opravdu dokončím, tak se mi její svět zavře. Po postavách je mi pak někdy i trochu smutno, ale už mi na ně nejde se znovu napojit,“ prozradila více o své metodě tvorby. Na otázku, zda se pokusila po letech opět v souvislosti s chystanou knihou navštívit klášter v Rajhradě, spisovatelka jen pokrčila rameny: „Pokusila jsem se komunitu navštívit, ovšem se zlou jsem se potázala už po zazvonění na zvonek. Namísto osmdesáti sester jich tam zbylo jen pět a vůbec se se mnou nebavily.“
Při debatě s návštěvníky přišla řeč i na starší příběhy Vrány a Chirurg, které z autorčiny dosavadní tvorby mezi čtenáři rezonovaly patrně nejvíce. Stejně jako Návrat, který pro OneHotBook v režii Natálie Deákové načetla Tereza Jarčevská, mají i ony svou audioknižní podobu. Autorka prozradila, že výběr interpretů nechává plně na vydavateli. „Měli při tom vždy mimořádně šťastnou ruku. Třeba v případě Chirurga jsem si při psaní představovala Pavla Baťka, takže jsem byla šťastná, že vybrali pro načtení právě jeho. Vždycky se perfektně trefili, takže jim to jako odborníkům přenechávám,“ dodala s úsměvem.
