Je čtvrtek dopoledne, září se chýlí ke konci, ne tak ale natáčení závěrečného dílu dobrodružné, akční a leckdy i špionážní vesmírné série, které nechybí vypravěčský ani situační humor. V předchozím románu s názvem Mirská ruleta už se zdálo, že je vše ztraceno. Kapitán Moravec a poručík Vojcechovsky řešili problém s vesmírnou mafií, aby ušetřili život dávného přítele. Nicméně všechno jako obyčejně dopadlo úplně jinak, než kdokoli čekal, a bylo jasné, že příběh se žene do finále.
V posledním dílu, který nese stejně jako celá série název Legie, se má ukázat, že legendy jsou někdy možná důležitější než skuteční hrdinové. A že zkrátka leckdy pomůže už jenom to, když člověk může věřit v existenci něčeho dobrého – nebo alespoň lepšího, než co se nabízí. Takhle funguje naděje. A zdá se, že té dala posádka někdejší Kraksny (nejen) lidstvu nemálo.
Přicházím právě ve chvíli, kdy Martin Stránský načítá pasáž, v níž probíhá záchranná akce. Část posádky někdejší vesmírné lodi, kterou čtenáři i posluchači mohou znát pod označením Kraksna, se pokoušejí dostat do svého druhu vězení. Tam je v tu chvíli totiž držena jedna z postav a bude ještě pořádná fuška, dostat ji ven. V průběhu celé kapitoly se s paní režisérkou Helenou Rytířovou i mistrem zvuku výborně bavíme. Vyprávění totiž nešetří nejrůznějšími cynickými poznámkami, glosami i lechtivými narážkami, které Stránský podává s lehkostí sobě vlastní.
„Je geniální,“ říká pak o herci režisérka o pauze, „točíme dvanáctý díl, ale já pořád nevycházím z úžasu.“ A není nejspíš sama. Audioknižní vydání série se doteď těší výrazné oblibě posluchačstva i samotné dvojice autorů. Ostatně Leoš Kyša aka František Kotleta a Kristýna Sněgoňová se na první nahrávací frekvenci závěrečného dílu také jeli osobně podívat. Ve studiu ani o pauzách autoři nešetřili humorem, bylo znát, že jsou sehraná dvojice a že Stránského práci dokážou ocenit. Což ostatně dokazuje i jeden drobný vtípek, který si v rámci posledního románu dovolili – nebudu ale prozrazovat.
Stejně jako dal Stránský přízvuk postavě Gerasima Vojcechovského, dal i barvu hlasu jednotlivým mimozemským rasám, a že jich napříč sérií bylo nesčíslně. „Na něm je prostě znát, že ho četba Legie opravdu baví,“ shodně prohlašují nejen Kristýna ale i režisérka s mistrem zvuku Zdeňkem Rytířem. Ten už několik let stojí nejen za precizním střihem, ale především za veškerou hudbou a zvukovými jingly napříč celou sérií. Tedy i díky jeho zkušené práci má Legie onen ikonický zvuk, na který se posluchači s každým dílem tolik těšili.
Je skvělé, když se sejdou lidé, kteří dělají svou práci poctivě a rádi. V případě tuctu dílů Legie lze mluvit o nadšení, od psaní po postprodukci. A to je nejspíš důvod, proč si celá série, která se dvanáctým dílem uzavírá, s sebou nese takový esprit.
