Odehrát se totiž mají dva křty, jeden knižní a jeden audioknižní. Zatímco totiž uběhlo pouze čtyřiadvacet hodin od chvíle, kdy vydavatelství Tympanum vypustilo do světa zbrusu nové audioknižní vydání Krejčíkova loňského románu Rochus, nakladatelství Laser poslalo na knižní pulty další svazek z téhož literárního světa, tentokrát s názvem Mravenci & Krevety.
Jelikož mám celou besedu i dvojitý křest moderovat, vyhlížím účinkující a v hlavě si chystám otázky. Je mi totiž jasné, že ta dvě díla se od sebe v mnohém liší – na první pohled třeba rozsahem. Totiž výrazně rozsáhlejší román Rochus má v knižním vydání přes sedm set padesát stran, v audioknižním pak dvacet šest a půl hodiny. Jeho děj se odehrává v mnoha zemích a je tedy zřejmé, že jeho nahrávání mohlo být pro interpreta Písařovice i režiséra Ivaskiva pěkně záludným oříškem. Když se ale oba zmínění setkají před ústím pasáže, je evidentní, že jde o dobře sehranou dvojici, která si ve studiu rozumí.
Za krátko už sedíme na svých místech a probíráme se jednak prací na obsáhlém audioknižním díle, jednak tím, co pro nás znamenají magická místa a legendy s nimi spjaté. Rochus je totiž strhujícím vyprávěním o „profesionálních turistech“, těch, kteří vás mají sledovat napříč zeměmi a kontinenty. Těch, kteří mapují vaše chování, zvyky a připravují půdu pro ty, kteří s vámi mají své záměry. Do hry na kočku a myš, za níž stojí jedna spletitá zločinecká organizace, se ale vkládají jen těžko vypočitatelné vlivy. Městské legendy se totiž hlásí o slovo, místa mají svou moc a ani ty kočky nejsou, čím se zdají být.
Je radost moderovat lidi, kteří si rádi povídají. A tak naše besedování jako by dávalo početnému publiku možnost sledovat, jak se čtyři milovníci audioknih a příběhů s tajemstvím zaobírají tím, kolik času zabere natočit takovou audioknihu, co všechno se muže skrývat pod označením městská fantasy a o co magičtější dokáže být svět poté, co ve studiu strávíte tolik času s magickým románem. Když se hodina chýlila k závěru, přemluven námi a publikem se Kajetán Písařovic sklonil nad čerstvě vydaným příběhem Mravenci & Krevety, který se tentokrát odehrává převážně v Itálii, a zcela profesionálně na místě odinterpretoval jednu zábavnou pasáž o dlouhých podzemních tunelech. V tu chvíli už publikum vědělo, že audioknihu Rochus si musejí poslechnout. Následoval velmi příjemný decentní křest, v němž figuroval Oldřich Suchý coby kmotr.
Nezbývá než přát nahrávce, aby její pečlivě vybraná ukázka zapůsobila na potenciální posluchače stejně magicky jako ona živá četba, a dát nyní čtenářům nahlédnout alespoň částečně pod pokličku románu Rochus a tvorbě jeho zvukového vydání. Zeptali jsme se na detaily autora, režiséra i interpreta:
O románu Rochus se říká, že je to fantaskní bedekr, ale taky špionážní román nebo příběh plný magického realismu. Jaká je tedy tahle audiokniha a opravdu v ní budeme tolik cestovat?
Krejčík: Děj je rozkročený přes několik kontinentů, takže se opravdu nacestujete. A pokud jde o tu fantaskní rovinu a oživlé mýty, postavu světce Rocha i legendu o něm jsem znal samozřejmě z dřívějška, pak ale přišel lockdown a Rochus spojený s morovou nákazou mi do toho najednou dokonale zapadl. Co se týče těch geografických údajů a dalších věcí, snažil jsem se vycházet z co nejreálnějšího základu. Ale literatura by neměla být jenom záznam reality, pak to není beletrie.
Ivaskiv: Pro mě je tam ta metafyzická rovina hrozně důležitá. Všechna ta snovost, proti které zase stojí špionážní linka a se vším tím cestováním přirozeně spojená rovina bedekru.
Písařovic: Na jedné straně je to dobrodružná kniha. Na straně druhé má ale spoustu závažných myšlenek, které člověka někdy až vyděsí.
Jak už bylo řečeno, děj se odehrává od Polska, přes Doublin, Bruggy, Melbourne až třeba po Čínu. Jak jste se vypořádali s rozmanitostí místopisu nebo dokonce celými větami v příslušných jazycích?
Písařovic: Na druhé straně skla byl Kolja, tím pádem jsem i tou čínštinou mohl celkem elegantně probruslit. Když máte štěstí a v režii je někdo, kdo skvěle nabere zvuk, je schopný vás zrežírovat, říct, že jste udělali chybu a třeba patnáctkrát se vrátit, když je to potřeba, tak je to skvělá spolupráce.
Ivaskiv: My měli tu výhodu, že Přemek jako autor tu připravenou transkripci cizojazyčných slov ještě důsledně zrevidoval. Druhá výhoda pak je, že ony ty postavy v knize taky neumějí kdovíjak skvěle mluvit dotyčnými jazyky, takže působí přirozeně, pokud jim to třeba nejde úplně přesvědčivě. Nicméně se ukázalo, že Kajetán umí geniálně polsky – když bylo potřeba zarecitovat celý otčenáš v polštině.
Krejčík: Když jsem to psal, dal jsem tam názvy zemí v originálních jazycích, včetně arabských znaků, čínských znaků… Taky tam mám postavu, která mluví směsicí češtiny, němčiny a angličtiny. Ale teprve, když jsem se přijel podívat do studia, jsem si uvědomil, co jsem jim to udělal.
Audiokniha Rochus má nějakých šestadvacet a půl hodiny, to už je pořádný rozsah. Kolik to tak bylo nahrávacích frekvencí?
Ivaskiv: Těch frekvencí bylo patnáct a bylo to docela dobrodružství. Během jedné z nich nám zkolaboval počítač a musel se kupovat nový. V závěru jsme se s Kajetánem rozhodli, že budeme natáčet i o víkendech a myslím, že jsme spolu ve studiu strávili nějakých šedesát hodin.
Písařovic: Tohle byla asi nejdelší věc, kterou jsem zatím načítal. A bez Kolji bych do toho nešel. Navíc, jestli já jsem byl ve studiu šedesát hodin, tak Kolja tam včetně postprodukce strávil dvojnásobek.
To je vážně hodně času. Byl pak pro vás alespoň na chvíli svět o něco magičtějším místem?
Písařovic: Člověk snadno přistoupí na tu hru a spousta magických pasáží pak působí velice přirozeně. Moc mě tam bavil ten realismus měst, uliček a kaváren. Něco se děje, je to tak skutečné a najednou se stane něco opravdu divného. Magické momenty v nečekanou chvíli přicházejí a odcházejí. Tak třeba já se takhle po nahrávání vracel domů kolem hlavního nádraží, všude hodně lidí, nikdo si mě nevšímá a najednou proti mně stojí chlapík se psem – jako z té knihy – a dívá se na mě. Tak jsem strnul, nějakou dobu jsme na sebe zírali, jako bychom oba věděli, nakonec jsme na sebe kývli a já hodně pomalu odešel. Takže takový to má vliv, když v tom světě člověk stráví nějaký čas.
Děkuji moc za váš čas i péči, kterou jste audioknize věnovali, a přeji posluchačům spoustu magických zážitků s tímto románovým příběhem.
