Autoři a autorky, mezi nimiž nechybí Kateřina Tučková, Petra Klabouchová, Petra Dvořáková, Leoš Kyša či Michaela Klevisová ve svých povídkách časově situovaných do předválečných let ukazují, že Sudety nejsou jen problémovým regionem, ale pozoruhodnou krajinou, která se nikde jinde neopakuje, stejně jako osudy lidí, kteří v ní žili. Na besedě sbírku představili spolu s moderátorskou dvojicí Martin Groman a Michal Stehlík z podcastu Přepište dějiny. Podle nich bylo zadáním ukázat obyčejný život v Sudetech před zhruba sto lety a vyhnout se tak traumatizujícím letům, která si s touto oblastí spojujeme.
Tak jako jsou rozmanité i Sudety, a jak při besedě padlo, rozhodně nejsou jen jedny, tak jsou i různé způsoby uchopení tématu jednotlivými literáty. Autorka povídky Oh Gott, to je ale haluz Petra Dvořáková se zamýšlela nad tím, že pro lidi na Znojemsku je typické směřování k Vídni, následované rozčarováním. „Někdy také jde až o lokajství, když lidé zjistí, že ve Vídni to zas tak skvělé není.“ Připomeňme, že autorka v letošním roce křtila také svůj nejnovější román Návrat, v němž se dotýká hraničních pásem toho, co náleží člověku a co Bohu. V audioknižní verzi toto hledání hlasově znázornila Tereza Jarčevská.
Povídka Petry Klabouchové je podle vlastních slov klostermannovského ražení a zkoumá oblast Šumavy. Michal Vrba naproti tomu zobrazil svůj vztah k Sudetům v Ústí nad Labem, kde strávil svá studijní léta. Na besedě vyprávěl o jedinečném dojmu, jakým na něj město dýchlo v roce 1995, a to doslova, protože ovzduší ovlivněné chemickým průmyslem tehdy hrálo všemi barvami. Podstatnými pro něj byly motivy řeky, která před stavbou zdymadla a dalších vodních děl vypadala naprosto jinak, ale i mezilidské sbližování. Z vyprávění Davida Jana Žáka vyplynulo, že z jeho povídky o Bukanýrech Šumavy velmi pravděpodobně vyroste i navazující román. Kateřina Tučková nakročila ve své povídce časově až do 4. století, protože její hrdinové předválečné doby nacházejí stopy Římské říše a dokonce bránu do ní.
Něco divokosti do celkově poetických výjevů vnesl pochopitelně Leoš Kyša, který vytěsnil pasáž zadání, že se má zaměřit na pozitivní motivy a příběh pokud možno nezakrvácet příliš. Právě díky tomu se v jeho povídce notně střílí. „Cítím se být vytažen ze sci-fi ghetta mezi ostatní autory,“ zažertoval. Se Sudety má reálnou zkušenost. „Vyrostl jsem tam a hrabal jsem se v minulosti, a to doslova. Jako malý jsem měl helmu SS a hákových křížů víc než Filip Turek,“ zažertoval. Tématem Sudet je podle Kyši, autora nedávno vydaného románu Syndikát, i hledání identity, jak doložil vyprávěním o svém dědečkovi.
Návratem k základním principům byla kniha i pro ilustrátora a hudebníka Jaromíra 99, který ji opatřil jednoduchými, jemnými zásahy štětcem a modrou tuší, z nichž sestavil krajinné výjevy. Chtěl narušit dojem, že v Sudetech se jen válčí, vyhání a prší.
A jak to bude s audioknižní verzí? Podle našich informací už se chystá, a to ve formě vícehlasého zpracování několika herci pod vedením více režisérů OneHotBook, podobně jako tomu bylo v případě nedávno oceněné audioknihy Od Ortelu k Doupěti – Tucet Kafkových povídek. Nezbývá než se těšit na výsledek jejich úsilí, kterého se snad dočkáme během několika měsíců.
Beseda a křest sbírky povídek Sudety
