Oceňovaná překladatelka a spisovatelka Jana Jašová vydala od devadesátých let právě deset knih a málokterá unikla pozornosti. Jako autorka získala za prózu pro děti a mládež Psí dny cenu Zlatá stuha a třikrát byla nominována na Magnesii literu, pokaždé za románový thriller. Druhý v pořadí (s názvem Krutý měsíc) si pak ocenění v roce 2024 odnesl. První nominovaný se však načítá dnes, jeho obálka nese titul Znič to jméno a hlas mu propůjčila česká herečka, moderátorka a audioknižní interpretka Tereza Dočkalová. Právě probíhá jedna z posledních nahrávacích frekvencí a nálada v románu je napjatá.
Vyprávění se soustředí kolem hlavní hrdinky Kláry, která se před osmnácti lety rozhodla přetrhat vazby s rodným městečkem a odjet do Německa. Z jejího života v Hamburku, kde má přátele, partnera i práci na univerzitě ji však jedné srpnové noci vytrhne otcův telefonát a definitivně pak jeho smrt. Nevyřešená minulost se hlásí o slovo, a s ní také intriky, nejedno ošklivé tajemství a ani samotná Klára nebude dlouho v bezpečí. Ve vyprávění se střídají ženské postavy jako otcova první žena Milada, Klářina mladší sestra Ela nebo samotná Klára.
Pasáže jednotlivých postav označených jako Rusalka, Meluzína, Bludička, Nymfa a tak dál, se střídají překvapivě svižně a stejně svižně je Tereza Dočkalová schopná mezi nimi „přepínat“, odlišovat jednotlivé charaktery v temporytmu a náladě – podle toho, která z žen právě hovoří a v jaké situaci se nachází. Když usedám na pohodlný gauč v režii, slyším z reproduktoru Dočkalovou příjemně jízlivým tónem číst: „Když člověk skoro umře, změní ho to. Fakt, že jo. Tak třeba mu dojde, že za lásku se bojuje jen v seriálech. V normálním životě nemáte vyvádět psí kusy, aby vás někdo miloval. V normálním životě máte být s někým, kdo to dělá sám od sebe.“ A v jejím podání to zní tak upřímně a přesvědčivě, že nejde než přitakat. Stejně, jako když načítala Baletky Miřenky Čechové nebo Praskliny Kláry Vlasákové.
Četba probíhá prakticky nepřerušovaně. Jen tu a tam odkašlání, tu a tam oprava, pak se herečka napije kávy, důkladně se protáhne, za sklem v záři lampy zahlédnu paže spojené vysoko nad hlavou. A pokračuje se. O pauze si všimnu, že na rozdíl od některých herců pracuje s tabletem, nikoli s papíry, o to tišší je pak její práce za mikrofonem. Ve vedlejší místnosti pak hovoříme o některých audioknihách, sympatická herečka s úsměvem vzpomíná na rozhovor s Jonášem Zbořilem, který před časem vyšel v jeho (tehdy ještě stejnojmenném) podcastu. Později mluvíme také o autorce Janě Jašové, a především pak o právě načítaném titulu.
Dočkalová říká: „Už jenom tím, že je to česká spisovatelka, je to úplně jiné čtení.“ Režisérka Helena Rytířová dodává: „Já jsem nadšená. Úplně jako by to byl scénář. Tam je všechno, jenom natočit film.“ Krátce na to přichází herečka Jitka Ježková, která má číst od druhé hodiny odpolední zase jinou prózu. A než se ženy audioknižního světa za mikrofonem vystřídají, přidává se Ježková k debatě: „To se zkrátka hnedka pozná, když autor umí psát – jen co se to začne číst nahlas.“ A podruhé pak, když se to začne poslouchat, pomyslím si. A mám radost, že díky pečlivé práci všech zúčastněných si totéž budou moci myslet i posluchači, kteří si románem Znič to jméno zpříjemní volnou chvíli.
