Zpět

Audioknihám je třeba ještě trošku pomáhat

rozhovor, , 06.02.2017
Luboš Xaver Veselý
Luboš Xaver Veselý je nejen moderátorem rádia Frekvence 1, autorem několika knih, ale i jedním z majitelů společnosti SixFresh. Aktuálním počinem vydavatelství je Galerie slávy – série rozhovorů se známými osobnostmi.
Pane Veselý, jste tím, kdo bývá často označován jako „rozhlasák“, k mluvenému slovu tedy máte jistě velmi blízko. Co vás ale vedlo k tomu založit SixFresh a vydávat audioknihy?
Dospěl jsem postupem času do fáze, že nejraději a nejčastěji poslouchám mluvené slovo. Krom Frekvence 1 se muzikou žádné rádio nezavděčí, ale ševcova žena a kovářova kobyla chodí bosy, tak ve snaze najít mluvené slovo, zejména do auta, jsem narazil na audioknihy. SixFresh byla původně pouze pro moje knížky – na současné době je velmi milé, že autor už nepotřebuje nakladatele, ani providera, navíc mám rád věci pod kontrolou. Nakonec to všechno dopadlo tak, že SixFresh vydává audioknihy a tištěné verze mých knížek společnost PowerMind.
 

Projekt Galerie slávy je, pokud se nepletu, na našem trhu ojedinělý. Představujete v něm formou rozhovoru současné české osobnosti a studiovou nahrávku pak šíříte stejně jako audioknihy. Jak vznikl?
Za všechno může Jan Saudek. Je mým blízkým přítelem a jak tak k němu často jezdím do ateliéru a vedeme dlouhé debaty, tak mi jednoho dne přišlo líto, že některé jeho zážitky, myšlenky a moudra nezůstanou někde zaznamenány. Mám doma nahrávací studio, tak jsem jednoho dne Jana naložil do auta, přivezl si ho domů, posadil za mikrofon a začal se ptát. On se mě po několika hodinách vyprávění zeptal, kdo bude další. A to byl začátek. Druhého dne jsem ukázky pustil kolegům ze SixFresh a už to nešlo zastavit. Vznikla Galerie slávy a čas ukáže.

Podle jakého klíče vybíráte zpovídané osobnosti.
Roky moderuji v rádiu, které vysílá celoplošně a s radostí ctím požadavky dramaturga a šéfa vysílání. Je to tak v pořádku a čím déle na Frekvenci 1 pracuji, tím víc se přesvědčuji, že se vyplácí respektovat tzv. třetí oči, případně uši. V případě Galerie slávy je to jinak. Dopřávám si ten luxus rozhodovat sám a neohlížet se na poslechovost, prodejnost atd. Klíč k výběru hostů je jednoduchý – postupně pozvu do Galerie slávy všechny osobnosti, o kterých si já subjektivně myslím, že mají o čem povídat a budu s nimi ve studiu sedět rád. Nemám nad sebou žádný diktát trhu. Sám sebe jsem takto rozmazlil při psaní knížek. Prostě básník má právo veta, jak říká klasik.
 

Jak mnoho zasahujete do nahrávky? Jsou například nějaká témata, která nesnesou být audioknižně publikována?
Většinou necháváme nahrávku tak jak je. Včetně chyb. I tady platí, že si vychutnávám svobodu. Posluchač při pozorném poslechu zaznamená i věci tzv. mezi řádky. Zatím jsem nenarazil na nic, co by tzv. nešlo pustit ven.  
    
Máte zpětnou vazbu od posluchačů? Jak je Galerie slávy úspěšná?
Žádná čísla zatím nemám k dispozici, ale o ta tady ani nejde. Je mi za dva roky padesát a už si tu a tam kladu otázku, co tady po mě zůstane. Galerie slávy by mohla jednou být pěknou sbírkou pomníčků lidí, kteří dokázali být úspěšný. Říkám si, že jsem šťastný, že jsem stál u počátku a mohl u toho být. Dostal jsem už několik desítek mailů od posluchačů a vypadá to, že Galerie slávy nebyla krokem vedle. 

A na jaké další se mohou posluchači v následujících měsících těšit?
Těch osobností je v plánu několik desítek a mnozí již svoji účast přislíbili. Tak těším se třeba na Wabiho Daňka nebo na Jaroslava Svěceného. Před pár dny jsem natočil Galerii slávy s Vaškem Knopem a bylo to mimořádné. Přiznám se, že si to i chutí poslechnu… Václav Knop patří mezi herce, kteří opravdu mají o čem vyprávět. Možná bude druhý (krom Jana Saudka), kdo se dočká druhého dílu.
 

Vy sám posloucháte audioknihy?
Ano, a mám jich v mobilu i iPadu poměrně hodně, asi 150. Velmi často poslouchám v autě nebo v posteli před spaním. Hodně záleží na interpretovi. To bývá často důvod proč se k některým audioknihám neustále vracím. Na druhou stranu, někteří renomovaní herci mi umí audioknihu zcela znechutit. Zatímco Jana Štěpánková čte Přítelkyně z domu smutku tak, že jsem to slyšel už asi pětkrát, osudy Radovana Krejčíře, které mě mimořádně zajímají, jsem nedal ani do půlky. Neříkám, že to čte pan Rímský špatně, ale někde je chyba.

Vnímáte audioknihy spíše coby náhradu klasické četby nebo jako svébytnou disciplínu podobně jako je třeba film?
Obojí. Některé audioknížky jsem si koupil jen proto, abych si doplnil něco, co mi uteklo nebo nebyl čas. Myslím si, že v budoucnu budou audioknížky zcela jistě svébytnou a životaschopnou disciplínou. Zatím si myslím, že je jim třeba ještě trošku pomáhat.