Potkali jsme se spolu před studiem AudioStory. Co Vás tady dnes čeká?
Natáčíme tu fantasy příběh Legenda, který je legendou nejen podle názvu, ale jde i o kultovní dílo v rámci svého žánru. Tato knížka je vlastně srdcovka Dana Tůmy, který ji se mnou nahrává a režíruje. A já jsem se jí taky rád nechal nakazit.

Čím Vás zaujala?
Žánr fantasy mi býval blízký, takže když se mi Dan o této knížce zmínil, hned jsem si ji našel, protože mi doteď nějak unikala. Měl jsem z toho pocity potěšení, jaké asi znají lovci perel. Stejně jako hodně lidí jsem si totiž myslel, že v rámci žánru už asi znám všechny dobré věci, ale když najednou se objevilo něco pro mě nového, zažíval jsem podobnou radost.

Jak se Vám s Danielem Tůmou natáčí?
Mám dobrý pocit z toho, že ten, kdo dělá nejen režii, ale i celou zvukovou složku, tedy střih, hudbu a efekty, je právě Dan. Rád spolupracuji s ním i Jindřiškou Novákovou, režisérkou a majitelkou AudioStory. Nejdřív jsme začínali právě s Jindřiškou a AudioStory je pro mě vlastně dodnes její značka. A když se přestěhovali do nového studia, začal jsem točit i s Danem. Máme spousty projektů nebo oblíbených autorů, na kterých spolu roky kontinuálně pracujeme, některé natáčíme i pro jiné vydavatele.

Atmosféra tu působí velmi přátelsky. Je to běžné?
Vůbec ne, spíše naopak výjimečné. Naše spolupráce s paní Jindřiškou je letitá, vycházíme si vstříc ohledně dramaturgie a výběru titulů, máme rádi podobná témata nebo autory. Díky tomu naše práce probíhá v menším presu, než jaký by mohl vzniknout za obvyklých podmínek, kdy jsou striktně dané frekvence, během nichž probíhá natáčení.
 
V čem je to tedy konkrétně jiné?
Vydavatel je většinou takový Deus ex machina, který určuje termín, do kterého musíme nahrávku dokončit. Vycházíme si ale vstříc, takže když třeba máme pocit, že některý den nám jde práce dobře od ruky, tak si oproti plánu dáme ještě jednu kapitolu navíc. A někdy zase naopak. Tímto přístupem si paní Jindřiška samozřejmě hlídá výslednou úroveň a kvalitu, aby nezvítězila kvantita. Termíny jsou často dost ostré, ale pokud máme čas a prostor, rádi se s nahrávkou mazlíme. Jak se na natáčení připravujete?
Vždycky je dobré si knížku předem přečíst. Nemusím si sice v hlavě na konkrétní natáčecí den nést celý příběh, ale musím vědět o čem je, jaké jsou postavy a v jaké fázi knihy zrovna jsem.

A jak probíhá samotné nahrávání?
Například Legenda je klasickou četbou, takže ji kromě případných oprav točíme kontinuálně. Jiné je to u dramatizací, kdy se musí sejít víc herců, často se natáčí pohromadě a takzvaně na přeskáčku. To u běžné četby není, příprava je v tom trochu jednodušší. Dát dohromady dramatizaci je totiž dost náročné, někdy dokonce masakr. Co v knížce vypadá dobře, může být najednou nepřehledné a může se i ztrácet smysl. To tady naštěstí nehrozí.

Liší se nějak Vaše příprava na různé tituly?
Přípravu ovlivní, jak je daný autorův jazyk stylizovaný, případě i o jaký se jedná žánr. Při samotné práci je pro mě těžší, pokud je to takto vypravěčsky náročnější text, jako právě v Legendě, protože jde o vyprávění, do kterého vstupují velmi živé, dramatické scény s množstvím postav. Aby se mi podařilo udržet tempo, tak se musím na text hodně soustředit a vidět dopředu nejen každé slovo ale i celé souvětí, takže se mi z toho někdy s trochou nadsázky málem vaří hlava.

Posloucháte někdy zpětně své audioknihy?
Svoje nahrávky neposlouchám, knížky, co jsem načetl, už jsem vstřebal. Ale jiné audio nahrávky poslouchám rád. Víc než dramatická tvorba mě baví archivní záznamy nebo dokumentární nahrávky a životopisy.