Vydavatelský dům Supraphon funguje od 30. let, v samých počátcích pod názvem Ultraphon, kde už v roce 1930 vznikly i nahrávky se Spejblem a Hurvínkem. Supraphon je tvorbě pro děti a zejména Spejblovi a Hurvínkovi kontinuálně věrný. Co je aktuálně v této oblasti nejmenším posluchačům k dispozici?
Pozornost divadlu Spejbla a Hurvínka věnujeme nepřetržitě a v současnosti vydáváme titul Hurvínkovy veselé příběhy, což je reedice starších nahrávek, ovšem remasterovaná a s novou obalovou grafikou. V loňském roce jsme uvedli na trh pro dětské posluchače tajemnou pohádku Čerti nejsou Zdeňka Svěráka, kterou sám interpretoval. Dětem je určena také Svěrákova další novinka: jmenuje se Jaké je to asi v Čudu a jde o výběr pohádkových textů a písniček, které napsal s Jaroslavem Uhlířem.
Repertoár mluveného slova Supraphonu má dlouhodobou tradici založenou na spolupráci s divadelními tvůrci, ať už to bylo divadlo Járy Cimrmana či Semafor. Odkazu tradice odpovídá i věrnost logu Supraphonu, jehož autorem byl český grafik a heraldik Václav Zajíček a pod jehož značkou je vydavatelství známé od roku 1949. Zachová si Supraphon tuto vizuální identitu i do budoucna?
Právě nedávno jsme udělali jen velmi jemné úpravy v logu v rámci rebrandingu, nicméně motiv lva s lyrou zůstává, jde o cenný prvek ochrany našich titulů, který ctíme.
V osmdesátých letech vycházely pod hlavičkou Supraphonu dramatizace dobrodružné literatury, mohou se posluchači těšit na navazující tvorbu podobného druhu?
Mezi těmito dramatizacemi děl Julese Vernea či Karla Maye vynikali například i Astronauti Stanislava Lema či Štorchova Osada havranů a šlo o mimořádně populární edici. Občas se Supraphon věnuje dramatizacím i v posledních letech, v roce 2017 jsme navázali například dramatizací Robin Hood. Jde však o velmi náročnou disciplínu, protože dát dohromady kvalitní casting je v současnosti velmi složité.
Po roce 2000 byl Supraphon mezi prvními vydavatelstvími, která přinášela audioknihy, a to včetně legendárního Pána prstenů. Chystá se reedice některých těchto děl a případně i dalších remasterovaných archivních skvostů?
Supraphon se věnuje velmi významně digitalizaci svého archivu, který čítá desítky tisíc nahrávek nejen mluveného slova, ale i populární a vážné hudby. Jde například o ty z 60. či 70. let, kdy byla produkce velmi bohatá, nicméně obsahovala spíše nahrávky kratší stopáže, která se řídila délkou možnou přehrát na LP desce a později na kazetě. Četby byly proto krácené a vícenosičové tituly spíše vzácné. Kontinuálně zařazujeme digitalizované archivní kusy znovu na trh, nicméně často je to otázka získání autorských práv, zejména u zahraničních děl.
Na počátku letošního roku byla zveřejněna zpráva o akvizici Supraphonu, který se tak stává součástí firmy Sony Music Entertainment. V roce 1998 byl archiv Supraphonu vyhlášen kulturní památkou. Zůstává tento archiv součástí národního kulturního dědictví a znamená to pro posluchače jakoukoliv změnu?
Jde o poměrně čerstvou událost, k níž jsme vydali prohlášení, jehož prostřednictvím bychom rádi ujistili, že pro posluchače se tímto krokem nic nezměnilo. Ve spojení Supraphonu s mezinárodní společností Sony Music Entertainment vidíme novou kapitolu plnou příležitostí pro rozvoj všech typů repertoáru, tedy i mluveného slova.
„Každý, kdo se setká v dětství s audioknihou, je obohacen.“
Z titulů uvedených Supraphonem v posledních měsících jsou výrazné například Průvodce světem dinosaurů Vladimíra Sochy interpretované Miroslavem Táborským či životopis první dámy surrealismu Toyen vyprávěný Eliškou Balzerovou, ale také Totožnost Milana Kundery s interpretem Radúzem Máchou. Který z nich má podle vašeho názoru nejlepší šance umístit se v přehlídce Audiokniha roku a jaké další byste rád vyzdvihl?
V užších nominacích se objevila právě Toyen, potažmo umělecký výkon Elišky Balzerové, v kategorii interpretka roku. Další perlou našeho katalogu je audiokniha Osudy dobrého vojáka Švejka pocházející z archivu Supraphonu v interpretaci Jana Wericha. Na to navazujeme nahrávkou Další osudy dobrého vojáka Švejka, a to s hercem Davidem Novotným. Málo se ví, že Jaroslav Hašek napsal další povídky, v nichž vystupuje tato postava. Velmi si ceníme privilegia, kterého se nám dostalo od Milana Kundery ještě za jeho života, a to svolení realizovat jeho díla audioknižně, se souhlasem nakladatelství Atlantis. Zelenou dostal od Věry Kunderové interpret Radúz Mácha, jehož mladý hlas přibližuje skvěle Kunderovo dílo současné generaci. Nejnovější z této řady je audiokniha Totožnost, která vyšla 7. března.
Audioknižní průmysl se jako odvětví vyvíjí velmi dynamicky, vychází stovky novinek ročně, a my se snažíme profilovat jako vydavatelství s širokým záběrem obsahujícím všechny žánry, ať už se jedná o českou, či překladovou beletrii. Velký důraz klademe na tvorbu pro děti, vycházející mimo jiné i právě z našeho bohatého archivu, nicméně podstatná je pro nás i původní tvorba, tedy díla, která vznikla přímo pro audioknižní zpracování. Tak tomu bylo například v případě Dětských detektivek s hádankou, které vyšly knižně až později.
Jaké nejnovější tituly byste ještě zmínil, a které se nyní připravují?
Mezi ty čerstvě vyšlé patří například povídky Miloše Čermáka Nebe s ručením omezeným, výběr z esejů Václava Cílka Přijít za svítání. V dubnu vychází audiokniha Josefové Miloně Čepelky a také fantasy načtené Sašou Rašilovem Snové putování k neznámému Kadathu Howarda Phillipse Lovecrafta. Z překladové literatury určené milovníkům detektivek to bude četba Petra Štěpána Bruno, Chef de police od Martina Walkera a pro ty nejmenší 300 nejznámějších dětských říkadel. Na květen chystáme audiopodobu románu rockera Nicka Cavea A uzřela oslice Anděla a dětský titul Kouzelná baterka.
Za výslednou podobou audioknihy stojí vždy i kvalitní režijní vklad. Mohl byste jmenovat režiséry a režisérky, s nimiž Supraphon spolupracuje?
Na prvním místě bych rád jmenoval svou ctěnou kolegyni, letitou producentku mluveného slova Naďu Dvorskou, která se může pochlubit desítkami let praxe a významnými projekty založenými na výše zmíněné spolupráci s divadlem Járy Cimrmana a divadlem Semafor. Velmi si vážím také režiséra Jana Jiráně a rád bych vyzdvihl i druhý režijní počin pro Supraphon režisérky Ivety Novotné, kterým je právě Bruno, Chef de police. Já sám jsem režíroval například Haškovy Další osudy dobrého vojáka Švejka, o nichž jsme hovořili, velmi hrdý jsem na audio dílo Cesta do pravěku, kdy jsme získali práva od tvůrců filmu z roku 1955 a šlo o kombinaci četby Oldřicha Kaisera a původní zvukové stopy filmu.
Co sám posloucháte z audioknižní tvorby ve svém volném čase a kdy vás mluvené slovo nejvíc ovlivnilo?
Jako dítě jsem poslouchal audionahrávky Spejbla a Hurvínka a ovlivnilo mě to v dobrém na celý život. Každý, kdo se audioknihami a jejich vznikem zabývá, potvrdí, že nejtěžší je získat si nového posluchače, než si ho pak udržet, a proto je podstatné se soustředit na mladé a nejmenší posluchače. Každý, kdo se setká v dětství s audioknihou, je obohacen. Audiokniha pomáhá zvyšovat slovní zásobu a u dětí, které ještě neumějí číst, jde o první kontakt s literaturou. V současnosti si rád poslechnu audioknihu Dávno plus Petra Jandy, která obsahuje jeho memoáry, mluvené slovo i písně. Právě memoáry českých hudebních umělců doplněné písničkami jsou další zásadní částí tvorby Supraphonu, která může vznikat díky možnosti čerpat z hudebního archivu. Na mysli mám memoáry Hany Zagorové, Václava Neckáře či dílo zabývající se fenoménem českých Slavíků.
