Pro novinářku a režisérku Apolenu Rychlíkovou byl loňský rok mimořádně bohatý na úspěchy i projekty, o nichž se ještě dlouho bude mluvit. Například jde o premiéru dokumentu Hranice Evropy o tíživých pracovních podmínkách lidí z Východní Evropy. Snímek se setkal s mimořádným uznáním v zahraničí i na přehlídce dokumentárních filmů Jihlava a získal nominaci České filmové kritiky a Českého lva. S Jakubem Zelenkou spoluzaložila reportážní platformu Page Not Found. Na počátku tohoto roku byl spuštěn její podcast rádia Wave z cyklu Normy Substance s podtitulem O lidech, drogách a bezpečí a v uplynulých dnech zveřejnila reportáž nazvanou Šest týdnů v hlubinách českého Discordu o sdílení a prodeji pornografických materiálů získaných bez souhlasu včetně dětské pornografie.
Po reportážní knize Piko: Na životech feťáků záleží, kterou jste psala společně s Pavlem Šplíchalem a která se v loňském roce dočkala audioknižní podoby, připravujete samostatně komplexní sérii reportáží Chlast. Co bylo spouštěčem vaší motivace?
Záměr napsat knihu o chlastu jsem pojala poměrně krátce poté, co vyšlo Piko, kdy mi docházelo, že je to mnohem větší problém. Dosud nemám jasně stanoveno, co přesně se v knize objeví, a navíc si nejsem jistá, co chci o tom prozrazovat. Rozhodně ale chci mapovat příběhy s celospolečenským rozměrem a v nich mě zajímá několik oblastí: například souvislost alkoholu s násilím, transgenerační trauma, prostředí preventivní péče, která v Česku neexistuje, otázka propojení lobby prodejců alkoholu a politiky. Je pozoruhodné, že se u nás pije tak nadměrně, a vnímá se to jako normální, ale také to, proč jsme zemí, kde začínají pít děti už od jedenácti let věku. Těch témat je celá řada a ještě se budu rozhodovat, jak je postupně rozkrývat. Samozřejmě se při samotné práci vždycky najde něco nového, co člověk nečekal.
Stále hledám cesty, jak dělat nové projekty, nové filmy, jak posouvat svůj výraz filmového vyjádření, který jsem ještě nevyzkoušela.
Chystáte se mapovat i způsob léčby závislostí v Česku? Je podle vašich dosavadních zkušeností druh zacházení se závislými srovnatelný s péčí o závislé klienty v zahraničí?
U nás existují různé podoby péče o lidi se závislostí, to znamená, že lidé mohou docházet do kontaktních pracovišť. Ale chybí zde specializovaná péče pro ty, kteří si uvědomují, že mají se závislostí problém, nicméně z nějakých důvodů nechtějí absolvovat pobytovou léčbu. Co se týče léčby závislostí na ilegálních látkách, lidé mohou využít široký vějíř možností kvalitních a rozvrstvených řešení.
Dokumentární snímek Hranice Evropy s hlavní protagonistkou Sašou Uhlovou byl v lednu vysílán v České televizi, byl nominován na cenu české filmové kritiky a Českého lva, setkala jste se i s některými zápornými reakcemi? Můžeme po prvním snímku Hranice práce a Hranicích Evropy očekávat třetí tematicky podobný dokument?
Reakce zažívám standardně moc hezké, další pokračování už ale rozhodně neplánuji. Věnuji se vlastnímu mediálnímu projektu Page Not Found a nebavilo by mě vkládat síly do stejných témat pořád dokola. Stále hledám cesty, jak dělat nové projekty, nové filmy, jak posouvat svůj výraz filmového vyjádření, který jsem ještě nevyzkoušela.
Můžete prozradit, co v současnosti připravujete ve své dokumentární tvorbě?
Docela nerada to sděluji dopředu, protože vždycky se může cokoliv zvrtnout a pak nevypadá dobře, když se něco veřejnosti naslibuje dopředu. Vyvíjím však různé jak dokumentární, tak hrané filmové projekty.
Sledujete i audiodokumentární tvorbu nebo podcasty, které byste mohla doporučit?
Přiznám se, že moje dny jsou natolik naplněny prací a péčí o rodinu, že se v oblasti tvorby k poslechu dobře neorientuji. Ráda ale poslouchám podcast Neplecha ukončena s tématikou Harryho Pottera nebo projekt Tam a zase zpátky, který se věnuje dílu J.R.R. Tolkiena, a to se svými dětmi, což je pro nás hezký způsob, jak trávit společný čas.
Co byste označila jako doporučeníhodné z oblasti současného dokumentárního filmu?
Měla jsem možnost dramaturgicky se podílet na filmu, který získal ocenění na festivalu dokumentárních filmů Jihlava a jmenuje se Dům bez východu. Ukazuje, jak v Česku funguje sociální chudoba, vyloučení a krize bydlení.
Nedávno jste uveřejnila reportáž pojednávající o sdílení a přeprodeji pornografického obsahu na sociální síti Discord. Tato zkušenost stejně jako další oblasti, které jako novinářka zkoumáte, je psychicky mimořádně náročná. Jak sama sebe chráníte a co jsou vaše způsoby sebepéče, kterými si doplňujete síly?
To je otázka, na kterou momentálně neznám odpověď. Jsem přehlcená a unavená, jakkoliv je to už pár týdnů od uveřejnění reportáže. Baterky budu muset dobít, ale přesně nevím, jak a kdy. Jsem manažerka, novinářka, filmařka, máma, partnerka, podcasterka a mnoho dalšího. Mám práci, závazky a také musím vydělávat peníze. Třeba se ten čas najde nějak sám od sebe, ale upřímně: moc na to nespoléhám. Snažím se alespoň chodit dvakrát týdně cvičit a dbát o svůj spánek, ale to druhé mi moc nejde.
