Jste z toho druhu umělců, kteří po takto náročné práci odcházejí ze studia se slovem „mažu“, abyste ji lépe zvládala?
No jistě, okamžitě vyhodit z hlavy tyhle věci. Sama jsem tu audioknihu celou neposlouchala. Zaprvé proto, že to téma je příliš drsné a hlavně, že jde o události, které se skutečně staly. Ten život je už tak strašlivě těžký, že poslouchat k tomu navíc takové krutosti nepotřebuji. Mám k takovým látkám ambivalentní vztah, podobně jako o tom hovořil pan režisér Vít Malota, že true crime by nemělo oslavovat činy pachatele. Tak se to stalo například v případě našeho nejznámějšího žijícího usvědčeného vraha Jiřího Kajínka, z kterého film učinil pro národ téměř hrdinu. – Za druhé nerada se poslouchám právě proto, že slyším ve svém projevu nějaké chyby a říkám si, že bych to možná udělala jinak. Jsem k sobě náročná.
Při natáčení audioknihy Markovič: Lovec přízraků jste se setkávali s Petrem Lněničkou a Martinem Zahálkou. Měli jste příležitost si o těch věcech pohovořit?
Ne, to byly oddělené frekvence. S Petrem jsme kolegové z divadla v Celetné, z Kašparu, odkud se dobře známe a hráli jsme spolu spoustu let. Nyní tam dohrávám jedno představení (Terminus v režii Marka Němce, hra autora Marka O’Rowa, pozn. red.).
Měla jste možnost nahlédnout do seriálového zpracování s názvem Metoda Markovič: Hojer?
Ten seriál je prý skvělý, určitě se na něj podívám. Ale jinak před prací, která mě čeká, nerada studuji jiné interpretace. Jsem ten druh herců, kteří nechtějí, aby je to ovlivnilo.
V audioknize zastáváte role milenek, svědkyň, matek pachatelů či žen z okraje společnosti, postav, které se mihnou příběhem zločinu, a zejména obětí.
Ano, je to potřeba si přiznat, ženy jsou nejčastějšími oběťmi, ve společnosti jsou těmi slabšími.
Máte informace o tom, jestli se bude natáčet další audiokniha s protagonistou Jiřím Markovičem?
To nevím, bohužel. Právě se natáčí pokračování seriálu Metoda Markovič, a to o spartakiádním vra-hovi. Podobně náročné téma to bylo v případě natáčení filmu Manželé Stodolovi, kde jsem hrála kamarádku Dany Stodolové.
Kde vás v současnosti mohou diváci vidět či posluchači slyšet?
27. května startuje na Canal+ politický thriller Moloch, kde hraju premiérku, což mě velmi bavilo. Z audioknižních počinů jsem naposledy načetla dvě knížky. Jednu pro vydavatelství Tympanum, a to knížku mojí mámy Taťány Lukešové, která se jmenuje Píšu, dokud si pamatuju. Je to vlastně její autobiografie, která je v prodeji už pár let a načetli jsme ji spolu s Martinem Myšičkou. Máma umřela v roce 2015.
Před měsícem jsem pak pro nakladatelství Témbr načetla knihu Paula Lynche, která se jmenuje Píseň proroka, což je docela drsný nadčasový příběh. Je o ženě, která má čtyři děti a utíká před systémem. Tato nahrávka vznikla ve spolupráci s režisérem Janem Hergetem.
Od loňského září jsem pak členkou Dejvického divadla a právě teď se na rok stěhujeme do bývalého kina Galaxie na Háje, budeme tam po dobu rekonstrukce budovy domovského Dejvického divadla. Kromě toho hraju v Divadle v Dlouhé, představení Cesta dlouhým dnem do noci v Divadle v Celetné a v La Fabrice.
