Na začátek bych se rád zeptal, jak vůbec vznikl Publixing?
MK: Zjednodušená verze je, že chvilku po vzniku Audiolibrixu jsme s Ivanem Sabo zjistili, že neexistují slovenské audioknížky, tak jsme si řekli, že založíme Publixing. A od té doby jsme největší audioknižní vydavatel. Léta jsme byli největší vydavatel se dvěma audioknihami ročně, s Dominiky Dány, a nyní vydáváme kolem padesáti až osmdesáti titulů ročně, plán je ale až směrem ke stovce.
BH: V podstatě nyní tak každý týden vycházejí jedna až dvě nové audioknihy.
Jak vytváříte ediční plán? Na co se zaměřujete žánrově nebo koncepčně?
MK: Nemyslím si, že bychom byli nějak žánrově zaměřeni. Věc se má tak, že na Slovensku nikdo jiný nevydává tolik, jako my. Ostatní za to stejné období, co my vydáme osmdesát titulů, vydají deset nebo dvacet. Takže vydáváme majoritu, vydáváme ji s velkými knižními vydavateli ve spolupráci se Slovartem, Tatranem, Motýlem, Ikarem, s velkými hráči, ale i s menšími vydavateli.
Spíše vybíráme z toho, co vyšlo knižně, neboť my si neděláme vlastní překlady, takže jdeme podle toho, co vyšlo a snažíme se samozřejmě vybrat tituly, které budou komerčně úspěšné, a novinky, aby ideálně vycházely spolu s knihou. To by bylo nejlepší, vzhledem k tomu, jak velmi málo je rozvinutý audioknižní trh na Slovensku.
Jdeme samozřejmě po bestsellerech, na druhou stranu si myslím, že máme několik titulů, které nejsou řazeny k bestsellerům, ale jsou to tituly, které by měly být vydány a ty myslím vydáváme velmi rádi a tam myslím, že je nejplodnější naše spolupráce s Denníkem N.
A jak předem poznáte, že půjde o bestseller, pokud nejde o další díl již dříve úspěšné série?
BH: Konzultujeme ediční plán s danými vydavatelstvími, jaká mají oni očekávání od toho konkrétního titulu. A pak přesně tak, jak říkal i Michal, vybíráme si i tituly, které si myslíme, že jsou důležité, aby se šířily tedy nejen v té knižní podobě, ale také v té audioknižní, například nyní nám vyšel Patriot. To je naše novinka, která vyšla spolu s knihou zároveň. Denník N vydal knihu a my jsme spolu s ní přišli také s audioknihou.
Jak u vás probíhá výběr interpreta? Kdo má hlavní slovo?
BH: Každý titul si vždy vezme jeden z našich redaktorů, který tento titul připravuje na nahrávání. On si sám poté, co si to přečte, vybere, jakého interpreta si umí představit na tu danou knihu tak, aby mu seděl text na jeho hlas, ale také aby k tomu člověku pasovala i daná kniha. Takže hlavní slovo má v tomto konkrétní redaktor.
MK: Máme množinu interpretů, se kterými spolupracujeme, ale neomezujeme se jen na ni. Už vícekrát se nám stalo, že redaktor odněkud poznal hlas někoho, kdo by se mu hodil, v takovém případě pak na daného člověka sháníme kontakt. Sice říkám, že hledáme, ale spíše to dělá Bea a další redaktorky. Já si tady za to vlastně beru kredit, i když většina té práce je na nich.
A když se vrátím ještě k redaktorům, tak tým zasedá každý týden a jednou za čtyři týdny je velká redakce. Na té se probírají tituly, které jsou předvybrané, kdy redaktoři sledují ediční plány vydavatelů a vytipovávají mezi nimi ty, které bychom mohli nahrát. Občas se nám stalo, že čtou teprve originál v angličtině, protože text zatím nebyl přeložen, nebo se čeká na nějaký první překlad. Na základě toho se vyhodnocuje, zda má smysl přinést ten titul, prezentovat ho a přesvědčit ostatní, proč by měl vzniknout. Součástí je i výběr osoby, která ten titul načte. Je to pak zodpovědnost redaktora a celé redakce, aby se na tom shodli. Potom už se provádí příprava textu pro natáčení.
A jak byste porovnali slovenský trh s tím českým? Snažíte se oslovit i posluchače v Čechách?
MK: Každý rok provádíme Velký audioknižní průzkum, jehož součástí jsou i data, která jsou vytažena na základě reálných prodejů z Audiolibrixu. I těch pár kusů či desítek kusů může ve výsledku rozhodnout o tom, zda je ten titul úspěšný, čímž myslím, že si na sebe vydělal a není ve ztrátě. Takže ano, snažíme se oslovit i české publikum, větší šanci tehdy má titul, který vychází ve slovenštině před tím, než vyjde v češtině. V momentě, kdy už existuje i česká audiokniha, tak obvykle český posluchač sáhne logicky po ní. Stále je ale velké množství Čechů, kteří slovenské knihy neposlouchají. Možná už tomu jazyku nerozumí, důvodů je asi víc.
BH: Velmi oblíbený je u Čechů Dominik Dán ve slovenštině, a to jak v podání Mariána Geišberga, tak i Martina Mňahončáka.
MK: To je zajímavé, protože česky ho vydáváme s Martinem Stránským. Už je vydáno hezkých pár titulů, ale na veletrzích stále často slyšíme, že si i Češi vybírají Dominika Dána ve slovenštině. Nemusí to ale být jen věc interpreta, ale může to být například věc překladu. První knihy překládal někdo jiný, pak došlo k výměně překladatele, takže to je možná nějaký indikátor toho, že tam nebyla naprostá spokojenost.
BH: Možná to mají posluchači tak spojené s tím Slovenskem a lépe se jim to tak poslouchá celé ve slovenštině. K tomuto chci ještě říci, že co jsem se já setkala s recenzemi od Čechů na Audiolibrixu na ty slovenské Dánovy knihy, tak všechny měly dobré recenze. Posluchači psali, že se jim moc líbilo, že je ta slovenština pro ně uchu lahodící.
MK: Toto musím potvrdit, často se setkávám s tím, a to nejen v naší produkci, že si posluchači vybírají opačný jazyk, Češi rádi poslouchají slovenštinu a Slováci češtinu, protože je to pro ně zajímavé, přijde jim to exotické, milé nebo dokonce krásné.
BH: A do audioknižní výzvy si pak mohou říci, že poslouchali knihu v cizím jazyce!
MK: Za Publixing můžu říct, že budeme rádi za každého dalšího nového českého posluchače, který si vyzkouší slovenské knihy. Myslím si, že hlavně naše generace a starší generace s tím nemůže mít absolutně žádný problém.
A co je váš největší bestseller?
BH: Dominik Dán, ale pak zcela v závěsu jsou takové non fiction tituly jako Atómové návyky, ty se prodávají velmi dobře.
MK: Atómové návyky jsou celosvětový bestseller, to by nebylo až takové překvapení. Jenže my jsme slovenskou verzi vydali vlastně až pár let po té české, takže jsme si mysleli, že většina z těch, co by tuto knihu chtěla, už ji má. Přesto ale má prodejní čísla na úrovni Dominika Dána, takže je to skutečně velký fenomén.
BH: Ale za mě pěkně jdou na odbyt i jiné. Když si lidé poslechnou ty dánovky, tak pak sáhnou třeba po Peteru Šloserovi, jeho slovenské detektivky se také dobře prodávají.
MK: Nebo strašně populární je, a to mě překvapilo, i série Stein a Barbarič, u které poslední díl začal táhnout prodeje vzhůru i u starších příběhů. To je samozřejmě vždycky super, když lidé objeví přes nový díl nějakou již rozjetou sérii. Kde jsme trošku překvapeni, že to ne úplně funguje, je Michael Connelly a jeho detektiv Harry Bosch, tam byla očekávání mnohem větší. Ale to z toho, co vím, tak ani ta česká verze netrhá hitparády. Je to vážně zajímavé, protože podle mě je to fascinující autor a má skvělé knihy. Kdybych mohl doporučit, tak je to i jeho další série Mickey Haller, která nevychází v češtině, ale ve slovenštině je skvělá.
BH: Tu pro nás načte Marek Koleno, který si s interpretací každého dílu opravdu velmi vyhrál. Spíš asi lidé více inklinují k těm slovenským detektivkám, protože jsou v nich slovenské reálie, navíc v podstatě jak Dominik Dán, tak Peter Šloser ale i Václav Neuer z té reality vycházejí.
MK: Lidé chtějí reálné horory, takové, které se dějí. Myslím, že i tituly jako Fico, které jsme vydávali, nejsou lehká četba ani poslech, ale mají dobré prodeje. Je to takový politický true crime. No a samozřejmě osobní rozvoj. Je to fascinující, že když Audiolibrix začínal, léta letoucí byly top bestsellery vždy detektivky, thrillery, a pak najednou se začalo více vydávat osobního rozvoje a pamatuji si, že jeden rok byly dva osobní rozvoje v top trojce. Lidé o to mají zájem, což je skvělé, protože přes audio se člověk může snáze vzdělávat při činnostech, při kterých by jinak nemohl číst, ale poslechem si takto umí i zlepšit svůj život.
A co byste na závěr doporučili k poslechu všem, tedy slovenským i českým posluchačům?
MK: Jako první mě napadá Denník N, respektive N Press, se kterým jsme vydali více titulů. Jedna audiokniha od Jana Markoše se jmenovala Sila rozumu v bláznivej dobe, další mě napadá například od Martina Poliačika a Lindy Lančové Poriadok v hlave. To jsou podle mě knihy, které umí lidem trošku utřídit myšlenky a hlavně jim vysvětlit, jak je lidé, dejme tomu politici, umí manipulovat, všechny tyto věci umět rozeznat a umět argumentovat. Zkrátka kritické myšlení, které je podle mě dnes důležité.
A když chce někdo beletrii a nechce krimi, tak máme jednu velmi populární sérii Sedem sestier. To je fantastická řada, dnes má už osm dílů, u níž nám lidé psali poté, co si od nás vyslechli první dva, tři příběhy a další ještě nebyly natočeny, že rychle běželi do knihkupectví, aby si ty ostatní přečetli. Já za sebe ale radím, abyste počkali spíše na audioknihy, které určitě vyjdou.
BH: Já bych se také přiklonila k tomu N Pressu, oni mají silné tituly. Doporučovala bych i Umenie blízkosti, to je zase takové psychologické a vztahové. Ale těch Sedm sester je podle mě nejpoptávanější věc po Dominikovi Dánovi, kde se nás lidé ptají, kdy už vyjde další díl. Ten nejnovější díl se myslím donahrával před pár dny.
