Hvězdy nám nepřály je pro vás druhá a třetí audiokniha. Cítíte, že jste se v interpretaci či práci s hlasem nějak posunuli?
Veronika: Doufám, že ano. Ale to by měla posoudit spíš Jitka Škápíková, režisérka. Každopádně se mi Hvězdy četly dobře a šlo to lehce. A troufám si říct, že jsem dělala i méně chyb.
Matouš: Od dětské audioknihy Bertík a čmuchadlo jsem se posunul se minimálně věkově v mém hlasovém projevu – od malého Bertíka po pubertálního Augusta. A samozřejmě jsem po předchozí zkušenosti už věděl, co čekat a nebyl jsem z toho tak nervózní.
Po humoristické a dětské knížce je to docela změna žánru. V čem byl největší rozdíl v práci oproti předchozím audioknihám?
Veronika: Byla to změna ve stylu vyprávění. V mém vnitřním pocitu. Bylo to hlubší, snažila jsem se vyprávět jakoby do ucha jedinému posluchači. Citlivě, pomaleji, niterněji.
Matouš: Pro mě osobně byl ten rozdíl nejvíce v tom, že jsem četl jen přímé řeči a jen jednu postavu, takže jsem nemusel skákat z vypravěčského tónu do ‘reálu‘. Ale asi nejtěžší pro mě bylo nepřeťápnout ten lehký tón. Ze začátku jsem se dokonce hodně bál ‒ nechtěl jsem, aby to vypadalo, že si z toho dělám srandu.
Jak se vám vlastně líbila knížka Hvězdy nám nepřály a její hrdinové, které jste v audioknize ztvárnili?
Veronika: Knížka se mi líbila moc. Při čtení jsem tak brečela, že jsem nemohla pokračovat dál. Je to silný příběh, při němž si uvědomíte spoustu věcí. Hazel jsem měla ráda. A jsem ráda, že jsem jí mohla půjčit svůj hlas. Líbil se mi její způsob uvažování a nadhled nad životem. Protože její život má opravdu blízko ke smrti.
Matouš: Ta knížka je prostě dokonalá. Neskutečné téma ‒ přijmout smrt a při tom vědět, že jsem zatím nestačil nic prožít, protože je mi šestnáct. A hlavně, že láska má na tak krátkou dobu místo v jakémkoli životě; to je síla, která přežije všechno. Od Romea a Julie jsem nic tak silného nečetl. Augustus se zamiloval, dal Hazel vše, co měl, svůj malý okamžik bytí. Je to smutné, ale krásné. Takhle by měl žít každý.
Hráli jste spolu v divadle a teď už podruhé v audioknize. Minule jste ztvárnili malého kluka a fiktivní zvířátko, teď zamilovaný pár. Změnila se nějak od minula vaše spolupráce?
Veronika: Změnila, oba jsme o rok starší (směje se). Ale jinak se mezi námi už dlouho nic nemění. Máme se moc rádi i v osobním životě. Matouš je můj Velký brácha. Takže, kdykoli se spolu můžeme pracovně potkat, je to velká radost. Navíc je čím dál lepší herec a já si užívám tenhle jeho vývoj a jsem ráda, že se od něj můžu i učit.
Matouš: S Veronikou jsme už tak na sebe napojení, že nám stačí být spolu v jedné místnosti a víme, co si kdo myslí. Ta souhra je výjimečná. Proto nás to spolu, myslím, oba baví.
