Ve studiu OneHotBook jsme měli před časem příležitost pozorovat při práci sehranou dvojici. Režisér Michal Bureš v režii s tužkou v ruce podtrhuje pasáže textu, ze sousední místnosti se při tom skrze reproduktory line hlas herce Davida Matáska. Jeho obraz vidíme sice jen na monitoru, protože studia OneHotBook nemají vizuální propojení s režisérským pultem klasickým okénkem, to ale nebrání tomu, aby spolu režisér a interpret udržovali nepřetržitý kontakt.
David Matásek se ukazuje jako pravý profesionál, čte jistě a prakticky bez přeřeknutí, výslovnost má čistou a zřetelnou. Michal Bureš tak spíše koriguje intonaci a důrazy, aby každá z postav mluvila tak, jak má. Příkladem může být situace, kdy spolu dvě postavy mluví v pozdních, či spíše už téměř ranních hodinách v baru. Michal Bureš s Davidem Matáskem se u této pasáže na chvíli zastaví a hledají vhodnou polohu, aby únavu obou protagonistů scény věrně zachytili.
Jakmile ve studiu zhasne červená a práce na dnešní kapitole končí, David Matásek odkládá sluchátka a my využíváme chvíle jeho volna ke krátkému rozhovoru. První otázka se vzhledem k hercově předchozí zkušenosti se skotskou krimi nabízela prakticky sama.
Načetl jste po čase další detektivku, která je ze Skotska. Je to v něčem podobné předchozí sérii Akta Enzo Petera Maye?
Abych řekl upřímně, sám příliš nejsem čtenářem detektivek a Enzo mi přišel trochu moc nafoukaný sekáč, kterého všichni milovali. V této nové knize je to ale něco jiného, hlavní hrdina Rebus je spíše takový lůzr, typově podobný třeba Harrymu Holeovi. Vzal jsem to ale také kvůli tomu, že se při natáčení potkáváme s režisérem Michalem Burešem.
Takže vás lákala i samotná spolupráce s ním?
Ano, protože práce s ním člověka kultivuje, a to je skvělé. Rád se totiž neustále učím nové věci, abych nezapadl do svých oblíbených škatulek. Až poté, co jsem mu na to kývl, jsem si začal text číst a musím se přiznat, místy i opravit překlepy a chyby, protože redakční práce na tištěné knize byla docela slabá. Musel jsem si tam dost věcí sám opravit, protože redakční příprava je hrozně důležitá, abych se pak při čtení nezdržoval a soustředil se na samotnou interpretaci. V textu si dělám různé značky, vyznačuju změny tempa a podobně a není čas opravovat chyby v textu.
Na co z knihy Uzly a kříže byste posluchače nalákal?
V tomto příběhu je velmi dobrá zápletka s hypnotizérem. Je to takové zvláštní, neobvyklé tajemno, což asi čtenáři detektivek často milují. Není to ale tak, že by tato tak trochu „ezo“ záležitost pomohla k vyřešení samotného případu, jako spíše k rozkrytí vnitřních problémů, které v sobě hlavní hrdina má a nikomu o nich neříká.
Jakou literaturu nejraději čtete vy sám?
Miluju sci-fi a literaturu faktu. Z těch mraků audioknih, které jsem načetl, byly ale bohužel sci-fi zatím jen dvě. Jinak si myslím, že audioknihy jako výplň času jsou fajn – třeba pro lidi v autě, když jedou na služební cestu a neshodnou se na hudbě, nebo i pro chirurgy při dlouhých operacích. Já sám mám velmi rád dokumentární literaturu faktu, historii a přírodu. Jako dítě jsem miloval rozhlasový pořad Meteor, vlastně jsem na rozhlase vyrostl. Televize mě tehdy minula, rodiče ji doma z ideových důvodů nechtěli a koupili jsme si ji až po revoluci.
Posloucháte nyní audioknihy, nebo si raději čtete?
Musím se přiznat, že sám je moc neposlouchám. Výjimkou je Jirka Lábus, toho poslouchám s dětmi a u jeho Harryho Pottera jsem úplně přikovaný, klobouk dolů před ním. Také mě hrozně baví Oldřich Kaiser, ten je nesmírně zábavný. Interpret vás zkrátka musí chytit za klopy a protáhnout dějem, aby to posluchače bavilo i v případě, že jde o sebevážnější téma.
Natáčíte teď zrovna i něco jiného, nebo se soustředíte jen na tuto knihu?
Dlouho jsem audioknihy nedělal a už mi to chybělo. Když mi zavolali z vydavatelství OneHotBook a zmínili Michala Bureše, řekl jsem si, že si na to zkrátka musím najít čas, právě kvůli té kultivaci a faktu, že jsem dlouho nepracoval s režisérem. U jiných vydavatelství vás často režíruje jen zvukař, nebo se musíte režírovat sami, což je ohromně náročné. Tady je to velkorysejší.
Spolupracuje se vám s panem Burešem dobře i přes to, že je přísný? Neberete to jako svého druhu zásah do svého pojetí?
Ne, naopak, to je senzační a je to tak dobře. Při načítání audioknih mě jeho přístup nijak neomezuje, naopak, jak už jsem říkal, je to pro mě velmi kultivující.
