Nahrávací studio Divadla na Orlí se nachází pod úrovní země přímo v historickém jádru města Brna. Kdo by ale čekal, že půjde o malou vlhkou kobku, nemohl by být dál od pravdy. Moderní prostory studia se nacházejí hned ve dvou podlažích novostavby divadelní budovy. Mezi akustickými materiály pokrytými železobetonovými stěnami vznikají kromě nahrávek pro potřeby zaměstnanců a studentů JAMU také komerční nahrávky. Jednou z nich je i aktuální novinka na pultech knihkupců, Tajemství Křišťálové hory. Mysteriózní detektivka spisovatele Petra Junka zde vznikala během letošních prázdnin a nyní vychází pod hlavičkou Supraphonu.
V režijní kabině studia nás po příchodu nejprve přivítala režisérka nahrávky Iveta Novotná a zvukařka Jana Jelínková. Hlavního interpreta nahrávky Petra Štěpána zastihujeme během krátkého povídání s autorem příběhu. Po úvodních pozdravech a krátkém informování návštěvníků, k nimž kromě nás patří i sám Petr Junek, v jaké fázi se natáčení nachází, už usedáme na svá místa. Petr Štěpán na židli ve vedlejším velkém sále za stolík s připraveným textem a mikrofonem, tvůrčí tým do křesel za mixážním a režijním pultem. Pro ostatní je připraveno pohodlné sofa. Vidíme z něj jak pod ruce režisérce a zvukařce, díky monitoru propojujícímu místnost se samotným studiem ale můžeme sledovat při práci i interpreta Petra Štěpána.
„Dělám si spíš rychlopřípravu, abych věděl, co budu ten den číst a kam se bude daná část příběhu ubírat,“ řekl nám o svém způsobu práce ve studiu herec, jehož tvář můžete kromě televize znát především z prken Městského divadla Brno. Během čtyřhodinové natáčecí frekvence je i z obrazu na monitoru znát, že je profesionálně soustředěný a bez zbytečných okolků převádí do zvuku napínavé pasáže příběhu, v nichž se zrovna policisté snaží vypátrat mezi pamětníky jakoukoliv užitečnou stopu, která by je přivedla k zjevně vyšinutému vrahovi.
Režisérka Iveta Novotná nám objasnila, že audiokniha je nezkrácenou verzí textu, oproti původně vydané knize v ní ale posluchači mohou najít drobné rozdíly: „Nejčastěji se jednalo o přehození slovosledu, zpřesnění významu některých slov či vět, doplnění interpunkčních znamének a podobně. Všechny úpravy proběhly po dohodě s autorem. On sám dokonce navrhl největší zásah do původního textu, takže jsme vypustili krátký dialog, který se hrubě navážel do známých osobností a přitom vůbec nesouvisel s dějem. O nic zásadního posluchači ale nepřijdou.“
Zatímco z textu určeného pro tuto natáčecí frekvenci ubývá stránka za stránkou, vydáváme se s autorem Petrem Junkem najít místo, kde bychom mohli pořídit rozhovor o samotné předloze a nerušili tvůrčí tým ve studiu. Vy si už nyní můžete naše povídání o tom, z čeho autor při psaní Tajemství Křišťálové hory vycházel, přečíst v samostatném rozhovoru. Dozvíte se mimo jiné i to, zda se chytlavý a čtivě psaný příběh plný temných sil a doslova prošpikovaný reáliemi Novohradska dočká svého pokračování.
Zvukovou verzi románu obohatilo kromě hlasu Petra Štěpána a stylově odpovídající hudební složky i několik kapitol v podání mladého herce Viktora Kuzníka. Byť jej naleznete v naší fotogalerii dole pod článkem, jeho natáčecí frekvence se ve skutečnosti konala jindy. Po skončení naší frekvence jsme se ještě zeptali Petra Štěpána, jak vypadá příprava audioknihy z pohledu jejího interpreta. Co nám předtím, než jsme se s ním i ostatními tvůrci rozloučili, prozradil, si můžete přečíst níže. Ukázku z načítání a krátký pozdrav Petra Štěpána posluchačům najdete na našem youtubovém kanále.
Rozhovor s hlavním interpretem audioknihy Petrem Štěpánem:
Jak se vám natáčí audiokniha Tajemství Křišťálové hory?
Je to příjemná práce v příjemném prostředí. Natáčení ve studiu na Orlí je skvělé mimo jiné proto, že jsou tu úžasní lidé, kteří na něm spolupracují, konkrétně paní zvukařka a paní režisérka. A hlavně je to krásné čtení. Knížka je napsána v krátkých větách, což mi umožňuje určitou formu hereckého projevu, takže nejde o pouhé vyprávění. Doufám, že posluchači budou spokojení a bude je to bavit. Je to tajemný příběh, který jako správná detektivka má svou záhadu, takže je na co se těšit.
Jak se na natáčení připravujete?
Dělám si spíš rychlopřípravu, abych věděl, co budu ten den číst a kam se bude daná část příběhu ubírat. Moc dopředu si totiž knížku číst nemůžu, abych se během natáčení vyznal ve značkách, které si dělám, a věděl, co čtu. Spolu s divadlem a natáčením je práce víc, takže na větší přípravu ani není moc času.
Účinkoval jste i v dramatizaci Svědkyně obžaloby. Liší se nějak přístup k četbě a hře?
Rozhlasová hra a četba jsou podobné, ale přesto rozdílné disciplíny. Při četbě si musí herec zapamatovat, jakým hlasem mluví jednotlivé postavy a odděluje je spíše jen jakýmsi valérem. Kdežto v rozhlasové hře ztvárňuje člověk jen jednu postavu a nemusí dávat pozor, jakým hlasem má danou přímou řeč přečíst. Někdy se totiž až na jejím konci ukáže, která postava právě promlouvala. Nejde ale říct, co dělám raději. Je to trochu jako běžet stovku a běžet stovku překážek. Obojí je zajímavé a baví mě. Hlavně když je co číst.
Závěrem bych se rád zeptal, jaký máte vztah k audioknihám vy sám? A posloucháte ty, které jste sám načetl?
Mám rád audioknížky, ale sám je moc nemůžu poslouchat, protože u nich hned usnu. Vybírám si proto spíše kratší nahrávky, hlavně ty, kde účinkují matadoři jako pánové Hrušínský, Preiss či Somr. Mám ale rád i rozhlasové hry, protože přinášejí úplně jiný zážitek než třeba film. Když mám příležitost, své nahrávky si rád poslechnu, ale většinou si pak možná až moc sebekriticky říkám, kde jsem co mohl udělat jinak.
Za možnost navštívit studio a poskytnuté fotografie děkujeme režisérce Ivetě Novotné a vydavatelství Supraphon. Poděkování patří i autorovi Petru Junkovi a herci Petru Štěpánovi za laskavé poskytnutí rozhovorů.
