Šedesátiosmihodinový zvukový skvost, audioknihu Bídníci zrozenou díky vydavatelství Tebenas a Nemohu jinak, načetl Jan Vlasák a hudebním doprovodem opatřil skladatel Raven. U příležitosti křtu tohoto díla uváděného jako největší audiokniha v dějinách věnoval herec naší redakci rozhovor, v němž vyprávěl nejen o své zkušenosti takto náročného natáčení.
Ve studiu jste při nahrávání Bídníků strávil celý letošní duben od rána do večera a pak jste ještě museli pokračovat až do června poté, co jste zjistili, že jste teprve lehce za půlkou. Jaké to bylo chodit denně do práce za Victorem Hugem?
Já jsem se vlastně neustále těšil hlavně na to, že se každý den dozvím něco nového, protože ta romantická linie, kterou každý známe z filmů nebo divadel, to je pouhá jedna část toho rozsáhlého celku, přestože je velmi krásná a půvabná, tak nejde jen o ni a stojí za to prostudovat Bídníky podrobně.
Našel jste v těch různých rovinách Bídníků něco, co je podstatné pro nás a naši dobu?
Spíše celkový duch toho vyprávění, těch historických explikací, které Hugo v Bídnících uvádí, je dokladem, že on měl úžasný vhled do současné situace jeho doby, nicméně s tak obrovským přesahem, že ji až prorocky přenáší do budoucnosti. To se dá popsat až jako vizionářské.
Při některých pasážích v Bídnících se posluchač až bojí, například při scénách v katakombách a dramatických bitevních scénách. Jak jste to cítil vy sám?
To je možné, ale já to tak nevnímám, při čtení ve studiu člověk vnímá ten text jinak, než když ho čte sám pro sebe. Dokonce jsem došel k tomu, že si tu audioknihu celou poslechnu, protože je to hodně obsažné a rád bych Bídníkům lépe porozuměl.
Stalo se vám při nahrávání, že jste se neubránil dojetí?
To je práce herce, že se to stává. Kolikrát se neubráním, ale nemám to rád a potom ta místa opravuju, protože to tam nesmí zaznít a nechci, aby v nahrávce taková místa zůstala a rušila celkovou práci.
Čím se v současnosti jako umělec zaobíráte, ať už jako interpret nebo herec?
Hraju v několika pěkných představeních, například v divadle Jana Hrušínského (divadlo Na Jezerce) ve hře Jana Svěráka Dobré ráno s Findou. Právě mě čeká natáčení další audioknihy, tentokrát pro vydavatelství Tympanum. Jedná se o vynikající román Miloše Urbana Dr. Alz. Je to opravdu půvabná příjemná knížka do ruky, která nedávno vyšla, celou jsem ji přelouskal během jednoho dne, je to asi 250 stran, protože je fakticky dobře a svižně napsaná. Je to vlastně monolog alzheimerika, který zaznamenává v deníku to, co prožívá a na co si vzpomíná.
Při křtu Bídníků jste prozradil, že sám upřednostňujete spíše poslech hudby než audioknihy. Co například posloucháte?
Vážnou hudbu. Všechno možné od toho staršího po renesanci, ale zajímá mě i současná vážná hudba, moderní, protože mě zajímá, kam se to od dob Beethovena a Mozarta posunulo.
Jiří Buřič za vydavatelství Tebenas: Bídníci jsou mimo jiné učebnicí dějin
Od myšlenky k realizaci největší audioknihy v dějinách, Hugových Bídníků, uplynulo několik let. Tímto titulem vydavatelství oslavilo 65. přírůstek na svém kontě. Co nám k audioknize řekl Jiří Buřič z Tebenasu?
Podobně rozsáhlý projekt, jakým je audiokniha Bídníci, bylo vaše loňské rozhodnutí vydat Korespondenci Voskovce a Wericha se stejnou délkou 68 hodin. Jak se této audioknize daří a jaké se těší přízni posluchačů?
Co se týče počtu posluchačů, tak je to náš druhý historicky nejposlouchanější titul. Vzpomínám si, že křest Korespondence V+W byl ve čtvrtek a následující pondělí jsme objednávali reedici a na jaře letos byla další. Musím poděkovat dvěma starým klaunům, Voskovci a Werichovi, že ještě po tolika letech mají schopnost takto pobavit a zaujmout.
Vedle tohoto titulu a Bídníků je vaší další novinkou audiokniha Střepiny v trávě, interpretovaná Igorem Barešem. Ten prozradil záměr dát vzniknout kompletnímu dílu Vladimíra Körnera. Co z pera tohoto významného spisovatele chystáte?
Anděl milosrdenství je již natočený, čekáme na mého kolegu, mistra zvuku a skladatele Ravena, který opatřil hudbou všechny naše audioknihy, aby napsal k Andělovi milosrdenství hudbu. On není typ autora, který by byl na klíček, ta správná melodie v něm musí uzrát. Je takovou naší značkou, že nespěcháme a děláme práci tak, abychom se za ni mohli postavit. Někdy se stane, že Raven už při natáčení ví, jak ke skladbě hudby přistoupit, jindy si musí počkat na tu správnou inspiraci a může to trvat i dva tři měsíce. Já a Raven tvoříme tým, kdy já vybírám tituly a on ve svém nahrávacím studiu nahrává, pracuje se zvukem a skládá hudbu. Od našeho šestnáctého titulu jsme se rozhodli ke každé naší audioknize připojit Ravenovu závěrečnou „titulkovou“ píseň, a to je náročnější než práce na pouhých hudebních předělech, takže to vyžaduje svůj čas.
Jeden posluchač za mnou přišel s tím, že rád poslouchá naše audioknihy, ale ptal se: „Nemohli byste natočit něco veselejšího?“
Jiří Buřič, Tebenas
Jak to bylo v případě Bídníků?
Vzhledem k tomu, jak dlouho trvalo celé natáčení, tak hudba vznikala souběžně, a u Bídníků jsme se rozhodli závěrečnou píseň vynechat. Na nahrávání se pracovalo intenzivně celý měsíc od rána do večera, abychom pak zjistili, že máme hotových jen 52 procent interpretovaného textu, takže se pak ještě dva měsíce pokračovalo.
Bídníci mají mnoho vypravěčských rovin a linií, které poslání je pro vás osobně nejvíc zásadní?
Pro mne jde o naprosto nejsrozumitelnější učebnici dějepisu, jakou jsem měl kdy v ruce. Jako příklad mohu uvést třicetistránkový popis bitvy u Waterloo. Ve stejné době, kdy jsme natáčeli, byl vysílán v České televizi dokumentární pořad o této bitvě a já jsem nepochopil z tohoto pořadu tak dobře, jako z vyprávění Victora Huga, proč neporazitelný Napoleon zrovna v této bitvě prohrál. V Bídnících můžete sledovat přesně strategii protivníkova vojska, chyták, který na něj připravil.
U všech jmenovaných jde o tituly, která jsou náročnějšího charakteru. Jak volíte projekty, kterým se budete věnovat?
Jeden posluchač za mnou přišel s tím, že rád poslouchá naše audioknihy, ale ptal se: „Nemohli byste natočit něco veselejšího?“ – Odpovídám na to, že my jsme začali audioknihy dělat s tím, že chceme vydávat zapomenuté autory a literaturu faktu. Prokládáme to z komerčních důvodů detektivním žánrem, ale i v tomto případě si vybíráme ty, které jsou něčím zvláštní a něčím se vymykají.
Daniel Pagáč: Jean Valjean i Karel Pecka byli oba nespravedlivě odsouzenými vězni
Daniel Pagáč se po vydání kompletního díla Karla Pecky rozhodl spolu s vydavatelstvím Tebenas napřít síly v zájmu dalšího monumentálního projektu, a to vydání nezkrácené verze audioknihy Bídníci Victora Huga. V rozhovoru vypráví o tom, že nejsou jen příběhem Jeana Valjeana, bývalého galejníka, a také proč je důležité oživit současné generaci dílo spisovatele Karla Pecky.
Jako iniciátor myšlenky dát vzniknout audioknize Bídníci v nezkrácené verzi jste u příležitosti křtu vzpomenul na dobu před šesti lety, kdy vás na ni přivedl váš šestnáctiletý syn při studiu na gymnáziu. Jednalo se o vaši první spolupráci s vydavatelstvím Tebenas?
První spoluprací vydavatelství Tebenas s nakladatelstvím Nemohujinak.cz byl výběr z povídek s názvem Souhvězdí Gulag Karla Pecky, následně jsme společně vydali jeho stěžejní dílo Motáky nezvěstnému, které interpretoval Igor Bareš. Zmiňované povídky brilantně načetli Miroslav Táborský a Lukáš Hlavica.
Lze nalézt nějakou souvztažnost mezi dílem Karla Pecky a Hugovými Bídníky?
Souvislost se nabízí taková, že Karel Pecka byl nespravedlivě odsouzeným politickým vězněm a Jean Valjean byl v podstatě uvězněn za pouhý ukradený chleba, což ho stálo devatenáct let života na galejích. Pecka nespravedlivě, Valjean nepřiměřeně.
Závazek vydat kompletní dílo Karla Pecky je podobně mohutný jako rozhodnutí vydat Bídníky. Jak jste si vytvořil vztah ke Karlu Peckovi?
Letos jsem ukončil celý projekt, který jsem si pro sebe nazval „znovuobjevení spisovatele Karla Pecky“, se záměrem zvýšit povědomí o něm. Před šesti lety jsem vydal jeho souborné dílo k připomenutí jeho nedožitých devadesátin. Zkrátka když Bohumil Hrabal o někom řekne, že jde o korunního prince české prózy a kritik prof. Václav Černý, známý svým nekompromisním hodnocením, jej v roce 1981 označil za nejvýznamnějšího současného českého prozaika, tak s tím prostě musíte něco dělat. Sám jsem Peckovu literaturu četl poprvé až v devadesátých letech díky své budoucí ženě, která mi věnovala Motáky nezvěstnému. „Ve vězení vyschly slzy“, říká hrdina Peckova románu Veliký slunovrat Tomáš Malkovský, podobná slova použije v Bídnících Victor Hugo o rozpoložení propuštěného vězně Jeana Valjeana po devatenácti letech strávených na galejích.
Co vám osobně dává možnost nahlédnout do světa Bídníků?
Po právě zrealizované audioknize Bídníci si uvědomuji stále víc, že člověk si musí jít za svým. Bídníky jsem i četl, ale i poslouchal, a určitě jsem s nimi neskončil, protože výjimečné knihy jako je tato se musí studovat několikrát. Například podrobné popisy bitvy u Waterloo či pařížské stoky na jiném místě doplněné úvahami o důvodech chování hrdinů či antihrdinů přimějí inteligentního čtenáře, aby nad nimi dále přemýšlel. Čím jsem starší, tím silněji na mě působí scény s Fantinou a Cosettou, které jsou tak silné, že se dají číst jen jednou. Geniální jsou popisy míst, ale i charakterů jednotlivých postav. Jako příklad uveďme policejního inspektora Javerta, který osciluje mezi polohami dvou zvířat – tygra a dogy, v závislosti na druhu úkolu, který právě vykonává. Javert, jakožto i jiné postavy jsou nadčasové archetypy. Na jeho konkrétním případě si uvědomíme, že on pouze plní svou povinnost, dělá dobře svou práci… a jak strašné věci – nespravedlnosti se přitom mohou odehrávat. Jako člověk se zkušeností s reálným socialismem jsem velmi ocenil Hugovu prorockou analýzu socialismu jako zřízení, které v praxi nemůže fungovat a dlouhodobě přežít. I v tomto ohledu si je Victor Hugo i přes stoletý časový odstup s Karlem Peckou velmi blízký.
Fotografie ze křtu audioknihy Bídníci. Za poskytnutí děkujeme vydavatelství Tebenas.
