Proč myslíte, že je první světová válka stále zajímavým tématem?
Na západní frontě klid popisuje ještě takovou tu válku v nejhorším slova smyslu – muž proti muži. Ti kluci proti sobě bojovali na bodáky, v zákopech trčeli měsíce, roky, v bahně, v zimě, ve vedru, za nelidských podmínek. Remarque je brilantní nejen jako spisovatel, ale i jako novinář, díky čemuž má jeho román obrovský dokumentaristický rozměr.
Jaké bylo vaše první setkání s Remarqem?
Já jsem Na západní frontě klid četl asi v šestnácti. Tenkrát mě zajímaly jiné věci, ale tím, jakým způsobem Remarque popisuje nejen bitevní scény, ale třeba i krajinu, nebo jak mluví o vztazích, o přátelství, o všem, co tam ty kluky provázelo, jak popisuje strašlivé zážitky těch jednotlivých smrtí, ale třeba i ty zábavnější okamžiky, jak tam spolu putují, přeplavou řeku a jdou za holkama, jak se setká doma s maminkou, otcem, tak to vše je nejenom popisováno s dokumentární pregnantností, ale i s velkým citem a s lidským rozměrem. Ten přesah se mě velmi dotýkal a často mě zasáhnul tak, že jsem skoro nemohl číst.
Takže jste byl na dnešní četbu připraven?
Tenkrát jsem neměl šanci tento román docenit a vstřebat. Teď, když jsem se na něj připravoval, jsem byl nadšený, že ho můžu dělat. Přistupoval jsem k němu s velkým respektem, protože to není lehká literatura. Kniha je psaná novinářským způsobem, až deníkovou formou, a to je interpretačně těžké. Věty bývají často krátké, hodně sdělné, a to není jen tak. Jsem moc rád, že si producent Martin Pilař s režisérem Michalem Burešem vybrali jako interpreta právě mě. Doufám, že jsem alespoň částečně schopný postihnout všechny vrstvy románu. Je to mistrovské dílo.
Jaký je váš osobní vztah k válečné historii?
K historii mám hluboký vztah a jsou okamžiky, kdy ji mám radši než herectví. Ale zrovna třeba militárie mě na hradech a zámcích zajímají úplně nejmíň. K historickým zbraním mám vztah jen jako k artefaktům, obdivuji víc jejich řemeslné zpracování než účel, kvůli kterému vznikly. Jsem spíš pacifista, a proto bylo pro mě v tomto románu daleko důležitější zabývat se tím, co ten hrdina prožívá, jaké má vztahy. Pro mě to není román o válce, ale o přátelství, hrdinství, o vztazích mezi lidmi, v rodině. Tím je vlastně velmi aktuálním. To, s jakou přesností, do jaké hloubky a s jakým až filozofickým rozměrem se Remarque prostřednictvím postavy Paula k věcem staví, je až dech beroucí.
Jaké myslíte, že román v lidech vyvolává pocity, jak na ně působí?
Ten příběh musí posluchače strhnout. Román tvoří několik vrstev, do kterých se nemusíte ani snažit nějakým způsobem prolamovat, vtáhne vás do nich sám. Najednou se ztotožníte s hlavním hrdinou, s celou tou dobou, a proto na vás tak intenzivně působí. Doufám, že posluchač bude často zasažený, ačkoliv my jsme se snažili tu knihu nedojit. Jakmile jsem propadal do nějakých emocí, vracel mě Michal Bureš zpátky a snažili jsme se to udělat více s nadhledem, moderním způsobem.
