Se „skotskými“ detektivkami Petera Maye už jste docela sžitý. Jak do toho zapadl Ostrov Entry?
Na Ostrov Entry jsem byl poté, co jsem do audia načetl trilogii Lewis, sám docela zvědavý. Takže jsem si román přečetl ještě před tím, než jsem byl osloven, zda bych se rovněž neujal jeho četby. Trilogie Lewis se mi totiž moc líbila, i když je v něčem jiná; ačkoli princip míchání minulosti a budoucnosti je i v novince stejný. Petera Maye mám rád a mám pocit, že mu rozumím.
V čem je vám autor nejvíc blízký?
Stylem vyprávění a způsobem, jakým vede příběh. Líbí se mi, jak mísí současnost s tím, co se událo třeba před dvěma sty či sto padesáti lety. Jeho próza je plná nečekaných momentů, kdy pokaždé „přeskočí“ někam jinam, což je vzrušující a dodává to četbě na dramatičnosti. Navíc ten příběh je vždycky velice silný.
Tentokrát jde autor v jedné z linií ještě hlouběji do minulosti než dříve. Snažil jste se tedy četbu nějak více odlišit?
Jsou to dva příběhy, které se nakonec spojí – jde o dvě linie, které jsou součástí jednoho celku. Nesnažili jsme se to tedy násilně odlišit jinak, než intonacemi nebo tím, co si vyžádal samotný styl vyprávění daného příběhu. Ale řekl bych, že minulost byla dynamičtější, protože v ní docházelo k dramatičtějším situacím.
Baví vás u Petera Maye také prostředí, v jakém se jeho detektivky odehrávají?
I v tom určitě tkví jeho působivost – dokonce jsem přemýšlel, že se na ty lokality zajedu podívat. Autor dokáže neuvěřitelně krásně popsat tu syrovost, z níž sice vyplývá, že tam asi opravdu není snadné žít, ale zároveň jí dodává zvláštní ponurost a tajemno, které působí lákavě. Ta místa musí mít neobyčejnou vnitřní sílu a Mayovi se daří ji přenést do svých knih.
A co „oblíbená“ výslovnost ve skotské gaelštině?
Výslovnosti hlídá režisérka. Jenže já to navíc vždycky okamžitě zapomenu. Kdykoli jsme tedy došli ke stejnému jménu, byť třeba jen o půl strany dál, tak jsem se opět ptal, jak se to vyslovuje. Je až neuvěřitelné, nakolik je výslovnost ve skotské gaelštině opravdu naprosto jiná, než jak se ta slova píšou. Když jsem si konečně zapamatoval, že se čte „Máršlí“ a „Fjúlak“, nastoupil Sime Mackenzie a celé to začalo zase znovu.
Jak vás oslovily popsané události týkající se Vyklízení Vysočiny?
Vždycky když kvůli zisku jednoho trpí ti druzí, je to špatně. V románu Ostrov Entry je to popsáno natolik syrovým způsobem, že to člověka zkrátka nemůže nechat chladným. Navíc si to vždycky spojujete třeba i s vlastní zkušeností nebo s jinými událostmi. Princip je totiž naneštěstí vždycky stejný – takové nespravedlnosti mají v celé historii podobný scénář – a to je na tom ta hrůza. Jenže to platí, platilo a bohužel to asi bude platit i dál. Nicméně jsem předtím, než jsem se do románu začetl, vůbec netušil, že Vyklízení Vysočiny takhle probíhalo. Takže věřím, že tahle audiokniha může být nejen poučením, ale třeba i impulsem, aby se posluchač dozvěděl se něco nového; zejména pokud se zajímá o historii.
