Ta nesla název Kudy kráčel zločin a stejně jako novinka vyšla knižně i audioknižně s hlasem Pavla Soukupa v Nakladatelství Audiolibrix. Autor také odpovídal s mimořádnou otevřeností na otázky z publika, například vyjádřil kritiku postupu policejních složek při vyšetřování střelce z Filozofické fakulty (nikoliv však samotný zásah, který byl naprosto profesionální, jak doplnil).
Je v Kauzách & aférách.cz nějaké téma, které považujete za nejtemnější?
Určitě jde o kauzu lehkých topných olejů, v jejíž souvislosti se hodně vraždilo. V dalších, o kterých se v knize píše, jde o ekonomické zločiny, v nichž stát přišel o miliardy. Nebýt toho, v Česku bychom si mohli žít jako ve Švýcarsku, nemuselo by se řešit, jestli je na důchody, přídavky na děti, školkovné a tak dále. Ekonomická i násilná kriminalita jsou však vzájemně provázané.
Jak byste popsal charakter současné kriminality oproti té v devadesátých letech?
Dnes se nejvíce rozkrádají dotace, takže je to zase o penězích, a tím pádem o našich politicích, kteří se kolikrát neštítí ničeho.
Nahlížíte také do současných kauz?
Ne a ani bych to nechtěl.
Tedy není možné, jako vidíme v některých seriálech, že dřívější detektiv navštíví své někdejší pracoviště a bývalí kolegové s ním sdílí případy, které řeší, aby jim poradil?
Ne, není to možné. Současní kriminalisté jsou mladí lidé, mají státní zástupce a nic z vyšetřovaných kauz sdílet nesmějí. Ani bych to nechtěl, protože jsme sami neměli rádi, když se jakákoliv informace dostala bez našeho vědomí ven. Samozřejmě ale sleduji, co se v té oblasti děje, to už je profesionální deformace.
Pavel Soukup načetl jak Kauzy a aféry.cz, tak Kudy kráčel zločin, a myslím, že skvěle.
Když jsme spolu hovořili u příležitosti vydání vaší předchozí knihy, Kudy kráčel zločin, zmiňoval jste se o tom, že vám Radovan Krejčíř vyhrožoval smrtí…
Ale to bylo kdysi, před pětadvaceti lety.
Dnes už tedy nemusíte mít obavy o svůj život?
Dnes už naštěstí ne. Většina už toho byla řečena, a co řečeno nebylo, tak není natolik ohrožující pro aktéry těch kauz, takže svou situaci nemusejí řešit výhrůžkami. Snad jedině za situace, kdy by se vrátil Radovan Krejčíř. To by se taková praxe mohla vrátit, protože on by se pravděpodobně pomstít chtěl.
Je tu takové riziko, že by se mohl vrátit do Česka?
To riziko se nad Českou republikou vznáší stále docela těžce, protože současný ministr spravedlnosti a jeho resort před dvěma lety urgoval žádost o jeho vydání. V současnosti se v médiích objevily ale takové zprávy, že Jihoafrická republika zatím nepočítá s jeho vydáním. Myslím si, že je to rozumné, protože ho tam čeká pětatřicet let za zločiny, které spáchal tam, a tam by si je měl také odsedět. V případě jeho návratu by automaticky došlo k obnově procesu za zločiny, spáchané před jeho útěkem z republiky. To by stálo neskutečné peníze a nastal by neuvěřitelný galimatyáš důkazního řízení a svědků, z nichž mnozí nejsou naživu. Spoustu peněz by stál už jenom jeho převoz do Česka se zajištěním beżpečnosti. Byla by to pro daňové poplatníky obrovská zátěž, a přitom zbytečná. – Záleží to opět jen na politicích.
Jak hodnotíte činnost novinářské obce? Vzpomenete si na chvíli, kdy prokázala policejnímu vyšetřování spíše medvědí službu?
Novináři dělají pro společnost velkou práci a mnoho kauz se spustilo právě díky jejich reportážím, nebo naopak dotahují policejní vyšetřování. Někdy jsem z toho samozřejmě neměl radost, když nám utekl Radovan Krejčíř a byly toho plné noviny. Zveřejňováním však média kauzám mnohdy dodají nový náboj a rozjede se další vyšetřování, které by třeba nenastalo.
Měl jste možnost nahlédnout například do knihy Jaroslava Kmenty Padrino Krejčíř, kterou pro audio verzi načetl Pavel Rímský?
Vlastně všechny tyhle knížky napsal Jaroslav Kmenta díky mně. Když náš útvar rozprášili, tak všechny spisy našich vyšetřování odvezli a skončily někde na Zbraslavi a on se k nim dostal. Tenkrát se mnou mluvil a já jsem mu vše odvyprávěl. Vlastně i filmy, jako je Příběh Kmotra o Františku Mrázkovi, jsou můj příběh, kdy Ondřej Vetchý tam hraje Mrázka a mě Lukáš Vaculík. Ve snímku Gangster Ka jde také o naše příběhy, naše kauzy, které jsem Jaroslavovi Kmentovi odvyprávěl. On mi tehdy říkal: „Kájo, do smrti ti budu vděčný, ty jsi mě přivedl na úplně jinou cestu.“ – Jo, to to uteklo, jako se Sovětským svazem na věčné časy! Pak se při jedné příležitosti ukázal jeho charakter, a to bylo pro mě jedním z největších zklamání.
Co se týče dalších novinářů, tak velmi často jsme s nimi spolupracovali a mnohokrát nám pomohlo to, že jsme něco pustili ke zveřejnění. Sám znám osobně velmi dobře mnoho novinářů, kterých si vážím. Například Sabina Slonková, která má dnes svůj vlastní server Neovlivní.cz, Dalibor Balšínek, šéfredaktor Echa, který nám křtil tuhle knížku, Jaroslav Spurný z Respektu, a mohl bych jmenovat minimálně třicet takových, kterých si velmi vážím. Při událostech následujících po střelbě na Filozofické fakultě byli podle mého neprávem novináři kritizováni za to, že o tom píšou a informují. Já si to nemyslím. Samozřejmě se musejí zachovávat nějaká pravidla, například na ochranu obětí. Ale proč nepojmenovat vraha vrahem?
Na obálce knihy Kauzy & aféry.cz je vidět motiv slepé spravedlnosti. Měl jste možnost ovlivnit její vizuální stránku?
Ano, samozřejmě, byl to můj nápad a jsem na to pyšný. Tak to bylo i u knihy Kudy kráčel zločin, kde je vyobrazena stopa v blátě s poházenými náboji z pistole, kterou jsem otiskl já sám.
Jak jste spokojen s výběrem interpreta, Pavla Soukupa, který načetl audioknižní verzi Kauz a afér.cz?
Pavel Soukup načetl jak Kauzy a aféry.cz, tak Kudy kráčel zločin, a myslím, že skvěle.
Bude následovat další kniha o zločinu?
Necháme se překvapit.
Na fotogalerie ze křtu se můžete podívat níže:
Za poskytnutí fotografií děkujeme Lauře Markovičové z Audiolibrixu.
