Právě se setkáváme těsně po ukončení poslední frekvence druhého dílu série Jiřího Pavlovského Kladivo na čaroděje, co o něm prozradíte?
Ano, šlo o díl s názvem Město mrtvých, který jsme, stejně jako úvodní Magii pro každého, natáčeli s režisérem Vítem Malotou. Je to taková vtipná, přiznaně béčková záležitost o partě nejrůznějších bytostí: jsou tam mágové, zombíci, čarodějové, odehrává se to v paralelních světech a je to velmi hravé.
Byla jsem svědkem energické atmosféry, s níž jste se loučili s režisérem Malotou, který zařazuje do svých metod netradiční přístupy. Jak živelné to bylo tentokrát?
S Vítem se nám vždycky dobře pracuje a oproti jiným příležitostem byla tohle taková hezká tečka před létem, nasmáli jsme se u toho, protože nás oba baví, jak to Jiří Pavlovský napsal.
Kolik jste s Kladivem na čaroděje strávili času?
Byly to vlastně jenom čtyři frekvence, takže jde o kratší dílko, ideální na odpočinek.
Nedávno vyšla nejnovější sbírka Stephena Kinga Čím temnější, tím lepší, kde jednu z dvanácti povídek interpretujete. Jak se vám ta vaše povídka líbila?
Ta, kterou jsem načetl, se jmenuje Rudé znamení a motivem jsou mimozemšťané, kteří se nepozorovaně dostávají do lidí. Byla to skvělá zkušenost, i když sám nejsem čtenář Stephena Kinga a jeho dílo znám spíš z filmových zpracování.
Také jste ale interpretoval atypickou práci Stephena Kinga, takřka čistokrevnou detektivku, v níž se obešel bez nadpřirozena, a to audioknihu Billy Summers, která vyšla v roce 2021.
Ano, všichni znají zejména jeho hororové romány, zatímco tohle je o zabijákovi, veteránovi z války, který vezme svůj poslední kšeft a hodně se mu zamotá život.
Jaký je váš vztah k detektivnímu žánru?
Letos jsme připravovali s režisérkou Sašou Bauerovou pro vydavatelství Témbr takové lehčí detektivky s postavou komisaře Georgese Dupina, které napsal Jean-Luc Bannalec. Každý román zpracovává jeden případ a odehrává se to v Bretani. Vyšly už Bretaňské poměry, Bretaňský příboj, Bretaňské zlato, a tím posledním kouskem, který už je k dispozici, je Bretaňská pýcha. Je to taky v podstatě taková letní detektivka, z které má člověk doslova chuť jet do Bretaně.
Posluchači vás také znají jako interpreta knih zpracovaných v seriálu Babylon Berlin. Pomohlo vám v uchopení interpretace, že jste i daboval hlavní roli v tomto seriálu?
Ano, bylo to díky tomu takové komplexní, jde o sérii historických detektivek mezi světovými válkami, podle kterých vznikl seriál, autorem je Volker Kutscher.
Přišlo to nečekaně, šťastnou náhodou, že jsem stejnou věc daboval i načítal. Nejdříve jsem daboval tu první sérii, pak jsem načítal dvě audioknihy, pak jsem daboval druhou sérii. Ty knížky i seriál jsou skvělé, takže mě bavilo, že jsem měl látku meziválečného Berlína zažitou v sobě.
Jako narátor máte zkušenost s mnohými režijními přístupy, jaký je pro vás ideální?
K audioknihám mě přivedl režisér Michal Bureš, s kterým jsem pracoval v rozhlase, a jednoho dne mi řekl, jestli bych to nechtěl zkusit. S ním jsem právě dělal na audioknihách Volkera Kutchera, o kterém jsme zrovna mluvili. Díky němu a této první zkušenosti jsem se dostal k dalším audioknížkám a režisérům a režisérkám. Každý z nich pracuje jiným způsobem. Hodně si rozumím s Vítem Malotou, s nímž jsem natáčel audioknihy asi nejvíc, vždycky je perfektně připraven. Spolu jsme dělali na audioknize Neuromancer. Přiznám se, že nic tak těžkého jsem nikdy nedělal a asi dělat nebudu, byla to mimořádně detailní práce, jak jazykově, tak myšlenkově.
Co se týče druhu vedení, je to různé podle druhu látky. Když je trochu jednodušší nebo splavnější, jako například ty bretaňské detektivky, tak u třetího čtvrtého dílu už člověk zná ten styl vyprávění. Pokud je to něco trochu náročnějšího, tak jsem rád, když je režisér dobře připravený a vysvětlí mi svou představu a doplní mi informace, které jsem sám při přípravě nevěděl.
Jaké audioknihy sám posloucháte?
Sám raději čtu, než poslouchám, i když letos jsem měl tolik práce na audioknihách, že jsem na čtení vůbec neměl čas.
Máte nějaký interpretační sen?
Nad tím jsem se nikdy nezamyslel, beru audioknižní tituly k interpretaci tak, jak přichází a jsou to vždycky dobré věci, s kterými bych se třeba normálně neseznámil, a jsem za to rád. Možná by to byl nějaký Haruki Murakami nebo Cormac McCarthy, s kterými jsem jako čtenář strávil hodně času, a taky mě hodně ovlivnil Tolkien, i když ten byl mnohokrát zpracovaný. Jinak žádný extra sen nemám, ale třeba něco takového přijde.
