Jaký je proces hledání tématu, které si jako autor vybíráte?
Jiří Hájíček: Většina témat mých knih se mě více nebo méně nějak osobně dotýká. V případě Selskýho baroka je to kolektivizace, protože jsem sám z rodu tzv. kulaků – můj dědeček vlastnil 24 hektarů půdy kdysi v 50. letech, takže v tom textu se vracím retrospektivně do doby, která zasáhla do osudů mé rodiny z otcovy strany. Téma románu Rybí krev je pro mě zásadní proto, že jsem sám vyrůstal na vesnici, která byla z poloviny zaplavená řekou Vltavou kvůli výstavbě elektrárny Temelín. Co se týče Zlodějů zelených koní, kteří jsou v prvním plánu o ilegální těžbě vltavínů v Jižních Čechách, tak i to je pro mne velmi osobní, protože jsem kdysi trochu poznal to prostředí, lidi, kteří se kolem toho pohybovali, a vyslechl jsem spoustu historek.
O současném fenoménu skupování malých a středních zemědělských podniků ze strany velkých investičních společností jsem nějaký čas věděl, protože mám pořád na venkov vazby, mám tam přátele i příbuzné, často se tam vracím. Román tohoto typu nenapíšete jen tak od stolu, potřebujete najít zdroj z první ruky, a tak postupně vznikal román Drak na polní cestě. Ten má samozřejmě víc rovin, než jen tu ekonomickou, je to snaha z určitého úhlu ukázat, čím taky mimo jiné žije současný venkov.
Ve své práci prokazujete silnou odbornou znalost témat. Jak dlouho trvá fáze přípravných rešerší před samotným psaním?
Jiří Hájíček: Obecně mi trvá příprava mnohem déle než samotné psaní. U Draka na polní cestě to bylo několik let hledání takzvaných tvrdých dat a vlastní psaní textu jsem věnoval zhruba tři čtvrtě roku.
Podle jakého klíče se rozhodujete, jaký úhel pohledu zvolíte? Někdy je centrální postavou ženská figura, někdy užíváte ich formu.
Jiří Hájíček: Vždycky mi napoví samotné téma. Zde je hlavní linkou boj za uchování té malé akciové společnosti, a nabízelo se tedy, aby dvě hlavní postavy byly muži, šéfové podniku. Postava Kristýny je pak důležitá pro rovinu konfrontace různých přístupů, život ve městě versus život na venkově, také návraty na venkov, což mě osobně zajímá dlouhodobě, a to právě v románu rozehrává Kristýna v interakci s Tomášem a svou rodinou.
Dialogy postav vašich románů se vyznačují silnou autenticitou. Inspirujete se i reálnými příběhy z vašeho okolí?
Jiří Hájíček: Asi tak jako většina autorů i já sestavuji text jako směs reality, fabulace a také zčásti něčeho odposlechnutého, třeba z úplně jiné doby či kontextu, a jde o to správně to vybalancovat. Ekonomická rovina mého posledního románu je silně vyrešeršovaná, byť zjednodušená. Procentuálně jde o fabulaci a realitu asi padesát na padesát. Sám jsem měl největší vztah k dějové lince vesnického pěveckého sboru a snahám o záchranu onoho starého stavení, které chce obec zbourat.
Silně kladete také důraz na určitou smyslovost. V Selským baroku šlo o vůně, v Drakovi na polní cestě o různé druhy tmy, jaký to má přesnější význam?
Jiří Hájíček: Motiv tmy jsem rozvinul v souvislosti se vztahem obou bratrů, kdy se dotýká jejich vzpomínek na dětství, a šlo také o metaforický způsob, jak vyjádřit reflexi přibližujícího se stáří.
Drak na polní cestě je pro vás jak již pátou příležitostí, kdy jako režisér pečujete o audioknižní podobu díla tohoto autora. Každá z těchto audioknih zní jiným hlasem, tentokrát jde o Roberta Mikluše. Jaký klíč máte k rozhodování o tom nejvhodnějším narátorovi pro ten který příběh a jak volnou máte ruku při tomto rozhodování?
Hynek Pekárek: Většinou hledám hlasy typově podobné těm figurám, které příběh vyprávějí. Vždycky je tam výrazný hlavní hrdina a jde navíc o současnou prózu, a tak volím i interpreta v přibližně podobném věku, aby interpretace zněla autenticky. S vydavatelem o obsazení rozhodujeme společně a zpravidla v této volbě mívám volnou ruku.
Jiří Hájíček je popisován jako mistr minimalistických vyjadřovacích prostředků. Jakým způsobem vedete herce tak, aby příběh vyprávěl rovněž úsporným hereckým projevem?
Hynek Pekárek: Není to třeba, protože zkušeného herce ta látka ani nesvádí k expresivnímu projevu. V Hájíčkových prózách emoce vyplouvají jen v určité míře a úsporný autorův styl sám interpreta vede. Při natáčení se spolu s hercem soustředíme pak na to, aby situace byly interpretovány věrohodně.
Čím se vás samotného téma Draka na polní cestě dotklo?
Právě v Drakovi na polní cestě mě zasáhlo prolínání osobního (vědomí venkovských kořenů) a společenského tématu (skupování pozemků ekonomickými predátory). Hlavní postava Tomáš zastupuje tradici sedláků s pokorou vůči přírodě a rodovému majetku, která byla násilně přervána komunisty. A je mi sympatický jeho odpor vůči cynickým manažerům obchodní společnosti, pro niž je půda pouze objektem spekulace, dalším „strojem na peníze“.
Za poskytnutí fotografií děkujeme OneHotBook.
