Nechová se také ani jako ty ostatní, slušné audioknihy, které posloucháme pro potěchu a zábavu. Bartošův temperament vedl, krotil i dmýchal jeho jiskry režisér Vít Malota. Vydavatelství OneHotBook tak dalo vzniknout dílu, které přesahuje běžnou zkušenost s audioknihou a dodává nám do života narkomanů v 80. letech ve Skotsku přímý neředěný vstup. „Člověk, který má srdce, duši a touhu, nemůže žít ubohý život,“ říká Kryštof Bartoš.
Příběh Trainspottingu díky filmovému zpracování zdánlivě dokonale známe, ale ve skutečnosti vůbec. Při nahlédnutí do románu zjišťujeme, že obsahuje obrovské množství rozkladně působících motivů a událostí, které rozhodně nejsou tak vtipné, jako onen kultovní snímek. Spoustě lidí film zamezil důkladnému prostudování předlohy. Co vás samotného ve Welshově Trainspottingu překvapilo?
Když jsem se do toho ponořil hlouběji, tak jsem zjistil poměrně překvapivou věc, že to není žádné žánrové povídání o feťácích a vtipných postavičkách z Edinburghu, není to žádná sranda, je to velmi tíživý, pravdivý a vážný sociální román. Je to o systémovém zlu, o lidech, kteří byli úplně opomenutí systémem a byli ponecháni napospas ve strašné době thatcherovského režimu v Británii. To je pro mě ten nejsilnější spodní vyprávěcí proud té knihy. Zároveň je to příběh o přátelství, ale také o sobectví. Je to o mladých klucích, ale jejich osudy, kdybych měl vypíchnout hlavní poselství, vyjadřují společenské téma, protože oni nedostali šanci žít jinak, než s těmi drogami a na okraji společnosti. Co jiného mohli dělat? Mohli se snažit žít ty stejné životy jako jejich rodiče, stejně ubohé životy. Ale to člověk, který má v sobě srdce a duši a nějakou touhu, nemohl udělat.
Myslíte chodit do stejné práce celý život, žít s jedním partnerem celý život…
Ano, a čumět v televizi na fotbal, a když stará nechce pustit fotbal, tak se koukat na nějaké telenovely. Ti kluci žili smutně a strašným životním stylem, ale mně bylo kolikrát víc líto těch jejich rodičů.
K politování jsou v Trainspottingu i osudy ženských postav, kterých je tam méně, ale autor s nimi zachází surovým způsobem, laicky řečeno, že dostávají pořádnou sodu.
To je další věc, ten šovinismus, který tam vlastně je reflektovaný jako takové vedlejší téma, protože Welshe zajímají více jiné věci, ale dá se říct, že okrajově je to i feministický román. Na mysli mám zejména pasáže, které jsou vyprávěné hrdinkami, jako je například Kelly nebo Alisson.
Četl jste před vlastní interpretací dříve tento román nebo viděl film?
Knihu jsem nečetl, film jsem samozřejmě znal velmi dobře od dospívání, byl to jeden z mých kultovních filmů. Miloval jsem ho. Pulp Fiction a Trainspotting byly mé dva nejoblíbenější filmy, když jsem dospíval a začal chodit do hospod. Knihu jsem si přečetl až tehdy, kdy jsme se s režisérem Vítem Malotou dohodli, že by chtěl na audioknize spolupracovat se mnou. Ale za to jsem ji přečetl několikrát za sebou a pak samozřejmě ještě ve studiu.
Vaše pojetí se brilantně vyhnulo jakékoliv podobnosti s filmovou verzí, ale navíc je naprosto odlišné od většiny audioknih. Objevuje se tam parodování televizního vysílání, spousta cizích přízvuků, řečových vad, slangu, ale i řeči pod výrazným vlivem omamných látek a zní to, jako byste při natáčení prováděl doslovné psí kusy. Bylo to specifickým režijním vedením Víta Maloty, nebo jste přidal i něco ze své invence, a jak natáčení takto divoké četby probíhalo?
Ano, je to velmi různorodé, protože je to fragmentární román v povídkách vyprávěných spoustou různých postav v různých stavech mysli, změněných stavech vědomí, a tím pádem je to obrovský rozstřel různých poloh. Bral jsem to tak, jak to přicházelo. Spoustu pasáží jsme dělali opravdu neběžným způsobem, měnili jsme třeba moji polohu, jako že některé věci jsem načítal vleže, některé dokonce hlavou dolů, takže to bylo jiné opravdu i fyzicky a společně jsme hledali tu nejlepší cestu. Dalo to mnohem víc práce, než je obvyklé.
Hudba, která v audioknize dotváří kolorit a mnohokrát přímo vstupuje do vašeho textu, byla před natáčením známá, nebo vznikla až potom?
Ta vznikala paralelně, radili jsme se s Martinem Jelínkem, autorem hudby, a s Janem Nerudou a Michaelem Noskem, kteří s ním hudbu nahrávali.
Byl vám vůbec z románových postav Trainspottingu někdo sympatický?
Renton. Určitě on. Ale spoustu věcí na něm nesnáším a nechtěl bych být jako on.
Chystáte s režisérem Vítem Malotou další spolupráci?
Ano, chystáme sequel, jde o děj několik let po událostech zobrazených v Trainspottingu, a tedy další Welshův román Porno, což je jeden ze zdrojů filmu Trainspotting 2.
