Jak na vás zapůsobila práce na audioknize Doktor Garin?
Je to pro mne neuvěřitelný útvar, v němž se mísí žánry, mísí se zde fantasy se současností a zároveň je to i trochu thriller. Jde o obraz ruské společnosti – Sorokin je autor, který je na černé listině, protože rozepisuje onu mocenskou problematiku a ta kniha na mě zapůsobila jako zjevení. Podobně mě zasáhla i Sorokinova Vánice, v níž doktor Garin také vystupuje a která se odehrává na Altaji, kde žijí obři a skřítci a také v jakémsi sanatoriu vysloužilí politici, takoví mluvčí – a ti mají podobu chodících a mluvících zadnic. Sledujeme tam společnost, která se musí evakuovat po ničivém výbuchu, a to včetně doktora Garina, který se následně dostane do zajetí zmutovaných lidí.
Lze Sorokinovo dílo porovnat s audioknihou Já, robot?
To je zase úplně něco jiného. Zatímco Já, robot je sci-fi, tak Doktor Garin je fantasy, v níž se najde více symboliky. Obři tam nejsou jenom obři, ale jsou metaforou, vystupuje zde také třeba manželský pár, v němž je manžel velký jako loutka, kterou manželka drží na ňadrech. Jsou to velmi symbolické obrazy.
Vy sám máte slabost pro fantasy literaturu?
Nejsem velký znalec žánru, ale mám ho rád. Fantasy i sci-fi jsou velmi dobrý způsob, jak znázornit i velmi hluboká témata. To, že všichni víme, že jde o fantazijní svět, dává autorovi křídla, protože není omezen absolutně ničím. Osobně nemusím takové ty soap opery, v kterých se vybásní nějaký fantazijní svět a předvádí se v jeho rámci nějaké vesmírné věci. Mám rád, když to má nějakou filosofickou hloubku.
Oproti tomu je výrazně jiná audiokniha Disident o Alexeji Navalném, kterou jste interpretoval spolu se Sašou Rašilovem a Denisou Barešovou. V ní zosobňujete přímo hlas Alexeje Navalného. Jak jste k tomu přistupoval?
To bylo něco výrazně jiného, Disident je dokudrama. Nikdy jsem neslyšel, jak Navalnyj mluvil, ale o to ani nešlo – spíš o to, jak se nacítit do jeho způsobu myšlení a a nasvítit jeho rozporuplnou osobnost.
To je také velký klad této látky, že nevykresluje Navalného jako bezchybného mučedníka, ale jako lidskou bytost i s problematickými místy v jeho životopise.
Ano, měl i povahové rysy, které byly s otazníkem či diskutabilní, ale já ho rozhodně nechci hodnotit. – Reálně pro mne ta práce znamenala dvě frekvence, takže byla krátká. Ale tak už to u audioknih a vlastně veškeré tvorby bývá, že nejvíc času zabere příprava a samotná ta práce netrvá dlouho.
Na jaké audioknize budete pracovat v nejbližší době?
Právě jsme si domluvili termíny frekvencí na natáčení Misery Stephena Kinga. Jsem teď v půlce knihy a zrovna jsme si s režisérem Michalem Burešem sdělovali dojmy a bavili se o tom, jak uchopit prolínání vnitřních světů hlavního hrdiny, když se nachází v rauši. – Pro mě je to objev, samozřejmě znám Kingovo jméno, ale nikdy jsem ho nečetl. Je to opravdová literatura, žádný brak, velmi to vtahuje do děje a jsem zvědavý, jak to dopadne.
Takže jste neviděl ani filmové zpracování Misery s Kathy Bates v hlavní roli?
Neviděl. Pro mě mají audioknihy nejen ten rozměr, že mě nutí kultivovat mluvený projev a práci se slovem, ale díky nim si najdu cestu ke knize, kterou bych si třeba sám nevybral. Takhle jsem přinucen se do ní ponořit, protože to musím vždycky číst třikrát: dvakrát v rámci přípravy a jednou ve studiu.
Můžete přiblížit, jak příprava interpretace audioknihy probíhá?
V ideálním případě čtu předlohu alespoň dvakrát: jednou před frekvencí a podruhé si k ní dělám poznámky. Velmi záleží na tom, jaký druh knihy to je., Když je to čistá epika typu Přišel, vystřelil, odešel, tak tam to není třeba tolik řešit, ale když je předloha složitější, jsou v ní vnitřní úvahy, vložené věty a podobně, zkrátka něco, v čem je třeba se vyznat, nebo pokud v ní vystupuje víc postav, tak je rozhodně dobrá příprava výhodou. Závidím kolegům, kteří dokážou číst ve studiu bez přípravy a dobře to dopadne, nicméně když čtu a nejsem překvapován tím, co přijde, tak je to lepší, než když jsem čtenářem a interpretem současně. Věřím tomu, že když jde třeba o detektivní sérii, kdy narátor už dobře zná způsob uvažování vyšetřovatele, tak je to něco jiného, než když se seznamuje s pro něj novým světem.
Jak správně může číst herec ženskou postavu, aby nesklouzl k parodii? Zrovna postava ošetřovatelky, která v románu Misery vězní a trýzní svého nejoblíbenějšího spisovatele, je velmi psychopaticky založená, je současně něžná i agresivní, nejde o mladou naivku, ale ani o starou ženu, není prvoplánově zlá a to, co dělá, dělá z lásky. Je to pro vás náročný part?
Určitě je. Nicméně to, že jde o ženu, není to hlavní k vyjádření, to víme, protože to vyplývá z textu. To hlavní je obsáhnout její různé stavy a rozlišit je mezi sebou. Tuhle látku číst z voleje by byla zrovna škoda, protože je nutné předat posluchači vnitřní stavy postavy. Je to do jisté míry hraní, kterým interpret látku posluchači předkousá, předá mu její kulturu a dějotvorné zlomy. Stejně tak je náročný i part spisovatele, který obsahuje jeho přímé řeči a pak vnitřní promluvy o tom, co si o ní doopravdy myslí.
Která audiokniha by byla vaším snem?
Nemůžu říct úplně sen, protože se nepovažuji za zdatného čtenáře, čtu nejčastěji různé pracovní texty a podobně a na čtení pro zábavu mi nezbývá mnoho času. Ale vím například o tom, že Martin Pilař z OneHotBook připravuje Endymion Dana Simmonse, což je shodou okolností taková obrovská sci-fi sága. Nemám vysněnou věc k interpretování, takhle neuvažuji.
Nedávno jsem probíral s Cestou domů (neziskovou organizací poskytující odbornou pomoc umírajícím a jejich blízkým, pozn. red.) příběhy z knížek pro děti s tabuizovanou tématikou umírání. Bavili jsme se o možnostech něco z těchhle příběhů pro děti načíst. Nebo jsem byl v kontaktu se včelaři, takže by možná mohla vzniknout kniha o včelaření.
Málem jsem jednou měl interpretovat Dostojevského, kterého jsem hodně hrál, ale tehdy jsem zhodnotil, že jde o špatný překlad, a tak jsem do toho nešel. Trápit se šest set stran s něčím, co by mi jazykově nesedlo, by se mi nechtělo. Vždycky je to otázka poměru času, ceny a výkonu. Šest set stran je opravdu záhul a kdyby to mělo být něco velkého, musela by to být opravdu srdcovka.
