Právě za četbu tohoto románu byl Jan Vlasák oceněn při vyhlášení Audiokniha roku 2024 titulem nejlepší interpret v mužské kategorii. Rovněž získal Cenu za mimořádný přínos v oblasti audioknih a mluveného slova v roce 2024. Se spisovatelem Milošem Urbanem jsme hovořili o vzniku a procesu psaní tohoto mimořádného románu o zranitelnosti, stárnutí a náročném onemocnění. Dr. Alz jako audiokniha vyšel díky vydavatelství Tympanum.
Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl k tématu života s Alzheimerovou nemocí, jaké jste zobrazil v románu Dr. Alz?
Jde o rodinnou záležitost, která je mezi námi od mých osmnácti let, kdy došlo k tomu, že babička se zbláznila a ohrozila nás, tedy mě i bratra, dokonce na životě, jak se to v knize Dr. Alz také objevuje. Já jsem se s tím potřeboval celý život vyrovnat, ale nebyl jsem schopen to napsat tak, jak to skutečně bylo. Nakonec se mi to propojilo s příběhy lidí naší rodiny, širší i bližší, kteří onemocněli stařeckou demencí, a tak jsem to spletl do tohoto příběhu.
V Dr. Alzovi je vyjádřeno, jakým způsobem hrdina přeskakuje myšlenkami z tématu na téma a volně se od současných událostí vrací k věcem, které mu vytanou na mysl a staly se před mnoha lety. Takové intuitivní psaní nevázané logikou se může jevit zdánlivě snadnějším.
O to víc se linie příběhu musí dobře hlídat, aby se jeho oblouk zaklenul smysluplně a všechno zůstalo pod tou duhou, pod tou pomyslnou černou duhou. – Takhle to totiž bylo i u té mojí babičky a těch příbuzných stařečků, že měli své světlé dny, kdy to bylo úžasné, a ty horší dny, kdy z toho bylo člověku nesmírně smutno, protože už to nebyli oni. Pak ten světlý den znovu přišel, ale bylo jich čím dál míň.
Jak se vám zamlouvá interpretační pojetí a hlas Jana Vlasáka?
Jsem z toho ohromně nadšený. A dokonce, když jsem uvažoval o tom, že by to někdo mohl načíst, tak jsem si myslel na něj, ne na pana Ivana Trojana, jak by si přála většina lidí. A úplně náhodou, aniž bych to doporučení vyslovil, to vzniklo s hlasem pana Vlasáka, a když mi dala Monika Oweyssi z vydavatelství Tympanum poslechnout ukázku četby, a hned jsem věděl, že to je přesně ono. I když on samozřejmě nevypadá vůbec jako moje babička nebo dědeček, tak myslím, že typově se to hrozně moc hodí. Já jsem ho obdivoval ještě v Národním divadle, takže je to opravdu šťastná náhoda. Ocenění, které získal, panu Vlasákovi velmi přeju, protože si to zaslouží.
