Vaše dílo bylo do zvukové podoby zpracováno už několikrát a v různých provedeních. Připomeňme Krev na lopuchu od vydavatelství Moba, Přemyslovskou epopej, kterou vydává Tympanum, či nejnověji dramatizovanou Uličku hanby od AudioStory. Máte k některé z vašich audioknih zvláštní vztah? A dáváte přednost raději nekrácené četbě, její krácené úpravě, či dramatizaci?
Ze všech mých knih, kterým se dostalo zvukového zpracování, mám asi nejblíže k CD Adventní kletba. Tenhle příběh je českou středověkou variací na knihu Strašidelný klášter se staročínským soudcem Ti. Nejvíce si ovšem vážím své první rozhlasové dramatizace, příběhu Dýka s hadem, kde účinkuje pan Radovan Lukavský. Byla to jeho poslední větší role, než nás navždycky opustil.
Co se týká formy a úprav, nemám vyhraněný vkus, každá metoda má své klady a zápory, a záleží na tom, kdo dílo interpretuje. Pokud je to „skvělý“ hlas, pak je jedno, zda jde o četbu v plné dálce či zkrácenou. Dramatizace je jiná kategorie, a protože jsem byl od dětství odchován rozhlasovými hrami, v případě mých detektivek dávám přednost dramatizaci. Za nejpovedenější zatím považuji tu poslední, právě vycházející Uličku hanby.
Pro dramatizace Plzeňské mordy a Ulička hanby jste napsal scénář. Je pro vás těžké vybrat z vlastního rozsáhlého textu to podstatné a sestavit přehledné rozepsání pro hlasy?
Napsal jsem scénáře i k některým rozhlasovým hrám a také jeden scénář filmový (realizovaný pod názvem Jménem krále). „Spáchal“ jsem rovněž dvě divadelní hry, takže je zřejmé, že mám k dramatické tvorbě velice blízko. Je to zajímavý žánr, který má zcela jiné zákonitosti tvorby, než když píšete román. Pro mne je to tvůrčí oživení a chci v podobné činnosti pokračovat. Převést vlastní knihu do podoby dramatického díla s dialogy je někdy hodně složité a dá to spoustu práce, ale tím spíše mne to baví. A mám pocit, že v průběhu let mi práce „dramaturga“ vlastních děl velice pomohla v jiném a snad lepším přístupu k psaní románů.
Věděl jste při psaní scénáře, kteří herci ztvární tu kterou postavu? Měl jste možnost podílet se na výběru obsazení?
Nic takového autor obvykle neví. Navíc to asi není podstatné, protože vyprávím svůj příběh a mělo by být na zkušenostech režiséra, aby se do hotového příběhu vcítil a pak našel ty správné hlasy. S AudioStory se v tomhle spolupracuje dobře, ale ani tady jako autor do realizace „nemám co mluvit“. Je to ovšem dělba práce s plným respektem. Nezasahuji do něčeho, co není má profese, ale pokud by byla realizace špatná, obě strany vědí, že bychom v ní nepokračovali. Proto to může fungovat. V tvorbě by měla existovat úcta a respekt mezi autorem a režisérem, ale také jistá míra svobody.
Jste posluchačem audioknih?
Od doby, kdy začalo AudioStory vydávat knihy ve zvukové podobě, tehdy ještě pro magnetofony, jsem všechny jejich tituly kupoval a poslouchal. Některé realizace byly tak povedené, že jsem magnetofonový pásek doslova „obehrál“. Musel jsem totiž stále jezdit autem, v životě jsem určitě už milionář (bohužel jen podle najetých kilometrů). A cesty jsem si zpříjemňoval poslechem audioknih. Právě tohle je věc, která podle mne nesmírně kultivuje člověka ve smyslu jazykového projevu.
Co na poli audioknih plánujete v příštích měsících?
Nedávno jsem dokončil scénář podle mé knihy Msta písecké panny. Je to příběh Oldřicha z Chlumu, dost dějově složitý, takže jsem si s ním musel trochu „pohrát“. Věřím ale, že se bude posluchačům líbit, zvláště pokud se realizace povede stejně dobře, jako Ulička hanby.
Pro příští rok chystáme spolu s AudioStory a Vyšehradem dramatizace dvou dalších detektivních příběhů, ale výběr konkrétních titulů jsme ještě neprováděli. Rád bych však, aby se mezi nimi objevil renesanční příběh Ještě že nejsem kat, což byla kdysi divadelní hra, podle níž vznikl román. Spolu s ním dostane čtenář CD s nádhernými písněmi Petra Traxlera, které pro tuto hru napsal. Podle románu bych scénář napsal, neboť kniha sama je dějově mnohem složitější než divadelní hra. Je trochu jiná než mé detektivní příběhy, protože nepostrádá humor a řeší dnes zcela neaktuální téma – korupci na staroměstské radnici.
Budeme se těšit. Děkuji za rozhovor.
