Zpět

Audioknihy Petera Wohllebena

téma, , 03.06.2024
Peter Wohlleben
Německý lesní hospodář a také velmi plodný spisovatel Peter Wohlleben (*1964) není na knižním trhu dlouho, jeho první kniha mu vyšla teprve v roce 2015. Přesto je dnes jedním z celosvětově oblíbených autorů populárně-naučných knih, jehož práce oceňují nejen čtenáři, ale také (byť někdy s určitými výhradami) odborná veřejnost a dokonce i literární recenzenti.
Tématem jeho knih jsou les a zvířata, obecně příroda a role člověka v ní, její ochrana a kritika jejího ničení. To vše na základě jak poctivé porce faktů, tak i úvah a nápadů, které plynou z jeho dlouholetého pozorování. Jeho produkce čítá už víc než třicet titulů, z nichž zhruba polovina vyšla díky nakladatelství Kazda česky a hned devíti se péčí vydavatele dostalo i zvukové podoby. A řekněme si rovnou, že zvukové podoby víc než kvalitní.

Kdo vidí stromy i les

Bestseller Tajný život stromů vydaný bezmála ve třech desítkách zemí vyšel česky knižně v roce 2016, pouhý rok po vydání originálu. Audiokniha vznikla v roce 2018 v působivé interpretaci herce Aleše Procházky, který se tak etabloval jako jeden ze dvou hlasů, jež si budeme s Wohllebenovými knihami spojovat. Působivá a čtivě napsaná kniha přibližuje posluchačům fascinující svět lesa, dívá se na stromy pohledem, který je právě tak nezvyklý a dráždivý jako zajímavý: stromy mají paměť, komunikují mezi sebou, cítí bolest. A neméně fascinující je i to, co o stromech nevíme, co zatím nemá vysvětlení. I o tom Wohlleben poutavě píše a občas se pustí i do spekulativních (ale o to možná zajímavějších) úvah, které mohou velmi dobře posloužit jako inspirace k dalšímu zkoumání.
 

Do větší hloubky představuje lesní ekosystém následující Moudrost lesa (knižně česky 2018, audiokniha 2019), v níž se kromě další porce faktů autor především zamýšlí nad ochranou lesa a jejími konkrétními nedostatky v německém prostředí, což lze velmi dobře vztáhnout i na naše podmínky.

V knížce Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou (knižně 2019, audiokniha 2020) Wohlleben servíruje řadu skutečností a vědou podpořených úvah na téma symbiózy člověka s přírodou, a opět především s lesem. Mají lidé jakýsi (sedmý) smysl, kterým dokáží vnímat nebezpečí? Dokážou rostliny slyšet zvuky? A jak je to s citlivostí lidského čichu oproti psímu, který bývá pokládán za extrémně vyvinutý? Bez nadsázky lze tvrdit, že se jedná o knihu ostře se vymezující proti antropocentrismu, která pojímá člověka jako nedílnou, byť momentálně vzbouřenou součást komplexního systému.

Čtvrtou a poslední zvukovou verzí monotématické Wohllebenovy knihy o stromech a lesu pro dospělé je titul Než stromům dojde dech (knižně česky i audiokniha 2021), kniha opět zajímavá, ale též apelativní. V pozadí je jednoduchá myšlenka: stromy se bez lidí obejdou, ale lidé bez stromů nikoli. Přesto jako lidstvo ničíme přírodu závratným tempem a pokud jde o péči o les, častokrát ilustrujeme známé přísloví o dobrých úmyslech, které dláždí cestu do pekel. I tentokrát se ale jedná o knihu nesmírně zábavnou, nikoli o prvoplánovou kritiku či snad dokonce jakousi agitku.

Jsou zvířata (jako) lidé?

Titul Citový život zvířat (knižně česky 2017, audiokniha 2020) v sobě skrývá mnohem víc, než by se z názvu mohlo zdát. Ve dvaačtyřiceti krátkých kapitolách zde Wohlleben sice opravdu popíše prožitky zvířat analogické k lidským pocitům, citům či emocím (strach, mateřská láska, vděk apod.), dotkne se i témat jako jsou inteligence a dokonce u hmyzu toho, co označujeme za inteligenci kolektivní. Zároveň to ale činí způsobem, který zachovává antropomorfní pohled na zvířecí říši jen v takové míře, abychom tématu dokázali porozumět, ale zároveň každou takovou projekci lidských struktur do vnímání těch zvířecích reflektuje, zpochybňuje a v důsledku i boří. Zde se pouští – do jisté míry nezáměrně, čistě v rámci vyprávění, tedy bez jakékoli teze v pozadí – do sféry vysloveně filozofické. Nejen zřetelné nadšení, až hmatatelný zájem a angažovanost, ale i tento aspekt činí z Citového života zvířat neobvykle zajímavý titul.
 

Poslední audioknihou, již ozdobil zvučný hlas sympatického Aleše Procházky, je nahrávka Přírodě na stopě, v níž autor místo do lesa vezme posluchače na zdánlivě obyčejnou zahradu a začne ho učit rozumět jednotlivým přírodním úkazům a dějům. Jako vždy se každá jednotlivost dočká exaktního vysvětlení, takže je publikace zároveň i výtečným úvodem do několika přírodních věd, namátkou meteorologie, klimatologie či astronomie. Zároveň i ten nejnepoučenější posluchač bude alespoň některé probírané skutečnosti znát. Avšak dřív nebo později je vystřídá něco nanejvýš překvapivého, a toto napětí mezi známým a neznámým dává knize zajímavou dynamiku.

S dětmi pro děti

Významnou část Wohllebenovy tvorby zaujímají knížky pro děti, kterých napsal rovných deset. Pro úplně nejmenší „čtenáře“ od dvou let jsou to třeba dvě pohádky o veverce Pietovi vydané na nesvázaných grafických kartách inspirovaných japonským narativním divadlem Kamishibai. Ty výtvarně zpracovala jeho dcera Carina a česky bohužel nevyšly, aspoň prozatím.
 

Pro starší čtenáře od šesti let je to pak několik titulů, které děti učí základům přírodovědy, vedou je k ochraně lesa a krajiny a pochopení významu přírody pro člověka. Česky vyšly (vedle pohádkové knížky pro čtyřleté a starší děti Víš, kde jsou děti stromů?, 2018) tři a všechny se dočkaly i sympatické zvukové podoby, v které vedle hlavního interpreta, herce Martina Preisse, figuruje i řada dětských hlasů. Tituly Slyšíš, jak mluví stromy? (knižně 2017, audiokniha 2019), Víš, kde bydlí zvířata (knižně 2019, audiokniha 2020) a Půjdeš s námi ven? (knižně i audiokniha 2021) tvoří jakousi dětskou protiváhu „dospělých“ autorových titulů a vyznačují se srozumitelností i nakažlivým nadšením pro přírodu, třeba i tu, kterou najdeme hned za dveřmi svých domů nebo dokonce v hlubinách svých příbytků.

Ať už je člověk přírodovědou nepolíbeným, prostým laikem s alespoň minimálním zájmem, nebo přírodovědným nadšenecem, Wohllebenovým knihám se jistě vyplatí věnovat pozornost. Nejen pro jejich nespornou poutavost, pro skutečnost, že jsou doslova nabity fakty, ale také pro způsob, jakým o svých tématech přemýšlí a pro témata, k jejichž promýšlení vybízí.