Roku 1931 se konečně odhodlává napsat knihu pod vlastním jménem. Jde o první dobrodružství komisaře Maigreta, který mu během dalších let zajistí věhlas i bohatství. Později chce sice Simenon svého hrdinu poslat do důchodu, aby se mohl věnovat psaní podle něj hodnotnější literatury, přesto tak nikdy definitivně neučiní a je to právě Maigret, prostřednictvím kterého se o jedenačtyřicet let později s kariérou spisovatele rozloučí.
 
S dobráckým komisařem, jehož jméno si vypůjčil od jednoho ze svých sousedů, napsal celkem 75 románů a 28 povídek. Byť pracoval pouze dvě hodiny denně, nezabrala mu tvorba románu déle než dva týdny. Pojďme si společně projít zvukové nahrávky, které na motivy některého ze stovek jeho příběhů vznikly.

Maigret

Ponechme stranou slovenské rozhlasové hry a české nahrávky pro nevidomé, které nejsou komerčně dostupné, a zaměřme se nejprve na domácí dramatizace s komisařem Maigretem. Tou zřejmě nejstarší byla Štika pro zavražděnou, natočená v roce 1968 na motivy románu S úctou Picpus v brněnském rozhlase. Záznam se však v archivu nejspíše nedochoval.
 
Nejznámější zpracování Simenonových příběhů vznikala v pražských studiích v letech 1970–1991. V titulní úloze celkem čtrnácti her se představil Rudolf Hrušínský. Jeho nezaměnitelný projev vtiskl pro naprostou většinu posluchačů Maigretovi charakteristickou, byť jen zvukovou „tvář“. Z prvních sedmi dramatizací stihl do roku 1971 režisér Jiří Horčička dokončit jen Maigret a případ Nahour, poté bylo Hrušínskému na šest let zakázáno účinkování v rozhlase. Teprve pak mohly být dokončeny i ostatní roztočené nahrávky – Maigret a tulák, Maigretův zloděj, Maigret a tělo bez hlavy, Maigret a lovec zvuků, Maigret a stará dáma a Přístav v mlze.
   
Horčička i Hrušínský se k Simenonovi vrátili znovu koncem roku 1986, kdy vznikla rozhlasová hra Maigret a zbytečné starosti. O dva roky mladší příběh U Kulaté báby režíroval Josef Hajdučík, pod závěrečnou pěticí nahrávek z let 1990–1991 už je však opět podepsán Horčička. Jde o příběhy Maigret v lázních, Maigret a Dlouhé Bidlo, Maigret chystá léčku, Maigret zuří a Maigret a mrtvá dívka. Kromě Hrušínského geniálního herectví, kdy dechem, tempem či tónem hlasu dokázal výstižně popsat náladu a rozpoložení své postavy, zaujme i dynamické režijní pojetí. To dalo vyniknout nejen pohybu postav v prostoru, ale zejména důrazu na psychologii, jíž Simenon přikládal velký význam.
 
V dalších rolích těchto dodnes oblíbených dramatizací se objevily desítky známých herců, z nichž někteří účinkovali i ve více příbězích v různých úlohách (namátkou Jiří Adamíra či Jaroslava Adamová). Vladimír Brabec navíc v původní sérii ztvárnil inspektora Lucase, v těch posledních naopak převzal úlohu inspektora Janviera po Josefu Větrovcovi. Také roli paní Maigretové ztvárnily postupně hned tři herečky – Růžena Lysenková, Jana Dítětová a Jiřina Petrovická.
 
Celá série vyšla u Radioservisu na CD ve třech nechronologicky uspořádaných výběrech 5× komisař Maigret, 5× komisař Maigret podruhé a 4× komisař Maigret potřetí, digitálně pak i v souborném kompletu.
 
Na úspěch těchto maigretovek se snažili v 90. letech navázat i další tvůrci. Nejprve se do postavy rozložitého komisaře s lulkou v ústech převtělil Josef Vinklář. Stalo se tak v roce 1995, kdy v rozhlasové režii Karla Weinlicha vznikl Případ Saint-Fiacre, v němž se Simenonův hrdina vrací prošetřit podezřelé události ve své rodné vesnici. Ve zdařilém zpracování se dále představili mimo jiné Michal Dlouhý, Věra Kubánková či Jiří Langmajer. O čtyři roky později natočil režisér Ivan Chrz hned dva příběhy – Maigret a případ Cecilie a Maigret a přízrak. V prvním z nich se Maigret pouští po stopě vraha dívky, zavražděné přímo na chodbě policejní budovy, ve druhém rozehrává komisař vysokou hru, zasahující nejen do kruhů bohatých sběratelů umění, ale i do podsvětí. Titulní úlohu v obou případech ztvárnil Josef Somr. Tomu jako inspektoři asistovali Jiří Bruder, Michal Pavlata a Miroslav Táborský. Kromě nich mohli posluchači slyšet mimo jiné Otakara Brouska st., Jana Vlasáka či Barboru Hrzánovou.
   
Pro komerční vydání na CD s názvem 4× komisař Maigret počtvrté doplnily výše uvedenou, moderněji pojatou trojici ještě Maigretovy Vánoce, která se naopak více držely ducha původních série s Hrušínským. V hlavní úloze této dramatizace z roku 1979 se v režii Josefa Červinky představil Ota Sklenčka.
 
Od té doby se bohužel rozhlas k Simenonovým knihám nevrátil, takže Maigretovy případy ožívají pouze díky komerčním vydavatelům. Nejde však již o vícehlasé dramatizace, ale jednohlasé četby. Nejprve v roce 2002 natočily Levné knihy povídku Maigretova dýmka v podání Miroslava Moravce (na CD vyšla až roku 2010). Poté se však příběhů ujali ve vydavatelství OneHotBook. Za mikrofon pod režijním dohledem Hynka Pekárka usedl herec Jan Vlasák, aby vdechl život zejména nejstarším a doposud nezpracovaným maigretovkám. Postupně se mu podařilo najít si k Simenonovu stylu i postavě hrdiny cestu a jeho osobité podání rozhodně nedělá autorovi ostudu. Od roku 2016 až doposud vyšly audioknihy Maigret a jeho mrtvý, Je tu Felicie, Noc na křižovatce, Maigret v Picratt Baru, Maigret v akci, Maigret na dovolené, Maigret se brání, Maigretova trpělivost, Maigretův první případ, Můj přítel Maigret, Maigret a zločin na vsi a Maigret váhá. Podrobně jsme se jim věnovali v sérii článků Maigret: Nová odysea.
 

Ostatní příběhy

Kromě příběhů s komisařem Maigretem toho ze Simenonova díla ve zvukové podobě už mnoho neuslyšíme. Nedostupná a možná smazaná je nahrávka Bratři, která vznikla na motivy novely Bratři Riceové. Na tento svůj dramatický příběh z prostředí americké gangsterské organizace byl Simenon pyšný a považoval jej za jednu ze svých nejlepších knih. V plzeňské rozhlasové adaptaci z roku 1984 účinkovali v režii Karla Weinlicha herci tamějšího divadla Jaroslav Konečný, Jiří Samek a další.
 
Nahrávka sedmidílného rozhlasového seriálu Soudce Froget usvědčuje z roku 1970 se naopak dochovala. Tyto krátké povídky vycházely časopisecky ještě před stvořením postavy komisaře Maigreta. Na rozdíl od autorových detektivních románů v nich nejde o hledání pachatele, ale o jeho usvědčení. Před vyšetřujícího soudce Frogeta tak v sedmi částech předstupují již zadržení podezřelí, které je třeba pomocí důvtipu a logiky přimět k přiznání. Ve výborném zpracování, vydaném před časem Radioservisem, se představil Jiří Adamíra v titulní úloze a Vladimír Brabec jako jeho asistent. V rolích předvedených pak mohou posluchači slyšet Jiřího Ornesta, Natašu Gollovou, Svatopluka Beneše, Jana Přeučila či Helenu Štáchovou.
 

Biografické pořady

Rozhlas se ale věnoval i osobě samotného autora. Ve Vltavském cyklu Páteční večer bylo v roce 2003 odvysíláno dvouhodinové komponované pásmo, v němž kromě Simenonova životopisu zazněly i ukázky dobové hudby. Slovem nahrávkou provázeli Jiří Hromada, Lukáš Hlavica, Antonín Molčík a Markéta Potužáková.
 
Pro sérii Velké osudy, dostupné i online na webu rozhlasu, vznikla o šest let později téměř půlhodinová dramatizace Georges Simenon: U komisaře Maigreta. Zde jsou v o něco kratší podobě, zato zajímavou formou fiktivního výslechu Georgese Simenona samotným komisařem Maigretem, zachyceny všechny podstatné události z autorova života, počínaje jeho rodinným zázemím, přes nařčení z kolaborace až po tragédii, která poznamenala jeho poslední roky. V roli slavného spisovatele se představil Pavel Rímský, jeho protipól v podobě slavného komisaře ztvárnil Antonín Molčík (čímž se touto originální formou de facto zařadil k výše uvedeným čtyřem rozhlasovým představitelům Maigreta).
 
Za informace o archivních nahrávkách děkujeme serveru Panáček v říši mluveného slova.