Zpět

Stephena Kinga slyšeti 1 (1994–2010)

téma, , 16.10.2019
Stephen King je dozajista mistrem napětí a nepříjemně plíživých pocitů. Jeho díla však, přestože z většiny spadají do kategorie literární fantastiky, výrazně překračují mantinely žánrových kategorií. Vážíme si jich, protože jsou literárními díly v pravém slova smyslu, nejen mrazivými příběhy či prvoplánovými zápisy nočních můr. Zlými sny se však Stephen King rád nechával inspirovat a tak i proto jsme zvolili pro tuto sérii článků název v podobě snářového hesla, tedy „Stephena Kinga slyšeti“. Sám autor se ve vlastních memoárech o řemesle s názvem O psaní netajil svou vášní pro poslech příběhů a audioknihy jako takové označil za nanejvýš praktické a přínosné. Pojďme se tedy na oplátku podívat, jak si díla jednoho z nejznámějších a nejprodávanějších autorů světa dosud vedla na scéně českého mluveného slova.
Čtenářům jistě není třeba přibližovat, z jakých důvodů se k nám dostávaly oficiální české překlady děl Stephena Kinga až počátkem 90. let. Čeho si však lze všimnout, je výběr knižních, ale i zvukových titulů, se kterými jsme se u nás mohli v těch dobách setkávat. Řídil se (a vlastně leckdy i dodnes řídí) pravidlem: za pozornost stojí taková kniha ze zahraniční produkce, která byla zfilmována. Ačkoli toto pravidlo není ani v nejmenším zárukou kvality literární předlohy (natož filmové adaptace), vydavatelé v takovém případě očekávají větší posluchačský zájem. Do jisté míry paradoxní je fakt, že se tímto pravidlem řídila i Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana (KTN), vezmeme-li v potaz její primární účel.

Nesáhla ani po Hodině děsu nebo románu Nezbytné věci, které byly tou dobou taktéž přeloženy, ale po zfilmované knize Cujo. Ta je nejstarší dohledatelnou nahrávkou četby z Kingovy knihy u nás. Letní příběh ze „světa Castle Rocku“ počátku 80. let, kdy se bernardýn nakažený vzteklinou promění z přítulného psa v bestii, která terorizuje hlavní hrdiny, načetla pro KTN Hana Makovičková.

O celých pět let později opustila KTN Dolores Claibornová v překladu Jiřího Jandy a v podání Helgy Čočkové. V případě vyprávění hospodyně a společnice podezřelé z vraždy své paní Very Donovanové byla posloupnost následující: Kingův originál vyšel v roce 1993, filmová adaptace 1995, český překlad v Odeonu 1996 a načtená verze KTN 1999.

Mezitím se k filmům na motivy povídek z knihy Čtyři roční doby (Nadaný žák, 1987 a Stůj při mně /Tělo/, 1986) přidaly velice úspěšné snímky Vykoupení z věznice Shawshank (1994) a remake Nadaného žáka (1998). Až na Dýchací metodu byly tedy Čtyři roční doby (poprvé vydané 1982) audiovizuálně kompletní a čekalo se (v uvozovkách) pouze na český překlad, který na trh pustilo nakladatelství Beta-Dobrovský až v roce 2003. Četby téměř pětisetstránkové knihy se pro KTN ujal pedagog, redaktor a publicista Jaroslav Doleček. Nahrávka v překladu Luboše a Libuše Trávníčkových a Ivana Němečka pak vyšla v KTN v roce 2006 a nezůstala zapomenuta – alespoň tedy z poloviny ne.
 

Nadaný žák (Příběh o zkaženosti), který s psychologickou propracovaností vypovídá o postupně narůstajícím zvráceném spiklenectví i intrikách mezi chlapcem Toddem Bowdenem a Kurtem Dussanderem (kdysi říšským důstojníkem v koncentračních táborech), totiž vyšel v listopadu 2012 (dva roky po Dolečkově náhlé smrti) ve vydavatelství Tympanum v edici Načteno. Znovu se tak mohl představit posluchačům, tentokrát jako samostatná více než osmihodinová audiokniha.

Současně Tympanum vypustilo i Dolečkovu interpretaci povídky Tělo (Příběh o nevinnosti), jež pojednává o čtveřici kluků z městečka poblíž Castle Rocku, kteří podniknou několikadenní dobrodružnou cestu, aby našli mrtvolu ztraceného chlapce. Pro ty, kteří si dokážou užít, jakým způsobem Stephen King pracuje s postavami chlapců (TO, Pavučina snů…), bude Tělo krásnou ukázkou, že autor zvládne i bez hororového rámce chytit čtenáře/posluchače hned od začátku, zvolna gradovat napětí a brilantně vykreslovat psychologii postav.
 

Obě nahrávky trpí (Nadaný žák o poznání méně) způsobem natáčení v KTN. Vzhledem k tomu, že nahrávky byly primárně určeny jako alternativa knih pro zrakově postižené, nebylo věnováno tolik péče přípravě ani režijní stránce. Na druhé straně ale patří právě tyto nahrávky k těm kvalitnějším z archivu KTN. Několik málo interpretových „zaváhání“ nad textem, je zcela odpustitelným nedostatkem vzhledem k tomu, že bychom jen obtížně hledali interpreta, který by dokázal vyprávět o mladých/dospívajících lidech (a číst jejich repliky) tak přirozeně, přesvědčivě – a zároveň shovívavě jako mladý otec, který si moc dobře pamatuje, jak je někdy obtížné být klukem. Doleček načetl jak Nadaného žáka, tak Tělo překvapivě živým a svižným tempem, což se stává spíš až současným trendem. Obě nahrávky díky tomu působí velice moderně.

Zbývajícím dvěma povídkám z knihy Čtyři roční doby, a tím i prvním profesionálním audioknižním nahrávkám Kingových textů se budeme věnovat v příštím dílu.