Zpět

Všechno nejlepší, paní Janžurová

téma, , 18.05.2021
V těchto dnech slaví významné kulatiny Iva Janžurová. Její herecké umění můžeme znát z divadla, filmu i televize, ovšem významnou stopu zanechala i v oblasti mluveného slova. Všimněme si nahrávek, které byly s Janžurovou pořízeny v rozhlase i studiích audioknižních vydavatelů.

Dospělým

V roce 1964, kdy Iva Janžurová nastoupila do Vinohradského divadla, vznikla v Československém rozhlase dosud nevydaná hra Děti soudního dvora. Autor Michel Cournot v ní popisuje jeden pracovní den soudce pro mladistvé (Václav Voska), v jehož kanceláři se střídají recidivisté ze slabých sociálních poměrů i jejich rodiče. Iva Janžurová ve hře ztvárnila zdánlivě suverénní dívku Moniku, hledající člověka, který by jí neublížil. O šest let později se představila jako Puťka v nereedované hře dánského dramatika Finna Methlinga Kukaččí chata u Leknínového jezírka, v níž vypravěčkou děje je dřevěná chata v podání Jiřiny Šejbalové, ukazující kontrast jarní přírody s lidskými vlastnostmi.
 
Účinkování Ivy Janžurové ve Vinohradském divadle mapuje několik snímků ze 70. let. Na albu Supraphonu Významné inscenace Vinohradského divadla je dostupný úryvek z Vančurovy Josefiny s Janžurovou v hlavní roli. V roce 1979 vydal Supraphon zvukovou verzi Jiráskovy Lucerny – z bohatého obsazení jmenujme Jaroslavu Adamovou (kněžna), Naďu Konvalinkovou (Hanička), Josefa Kemra (Klásek), či jeho ženu (Iva Janžurová).
 

Ze stejného období pochází i slavné monodrama Petera Hackse Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi, popisující pohledem Charlotty von Steinové vztah mezi ní a Goethem. Iva Janžurová Steinovou hrála v divadle, natočila rozhlasovou i supraphonskou verzi, ani jeden ze snímků se však vydání dosud nedočkal.
 
V roce 1980 si společně s Vlastimilem Brodským, Jiřím Adamírou, Václavem Postráneckým, Viktorem Preissem či Josefem Somrem zahrála Janžurová v dramatizaci novely Nikolaje Leskova Ruka ruku myje a v téže době se představila jako Kalafunova žena Kordula ve Strakonickém dudákovi.
 

O dva roky později si zahrála v Gogolově komedii o dlouho připravovaných námluvách i strachu dostat se jednou provždy do chomoutu Ženitba. Režisér Jan Lorman ji obsadil do hlavní postavy váhavé Agáty, její tetou byla Jiřina Jirásková, dohazovačkou Dana Medřická, Kočkarevem Jiří Sovák. Z roku 1984 jsou současným posluchačům k dispozici hned dva snímky: šestidílná dramatizovaná četba Hlavní přelíčení Karla Poláčka (Iva Janžurová v ní účinkovala jako Alžběta Válová) a humorný příběh z venkovského prostředí Bětka Veselka autorky Heleny Benešové.
 

Poslechnout si naopak nemůžeme dramatizaci novely Aloise Jiráska Maryla – v příběhu z doby správcovství Jiřího z Poděbrad, líčícím idylický život na zemanských dvorcích hráli například Ota Sklenčka, Josef Somr, Klára Jerneková, Oldřich Kaiser, Miloš Kopecký a samozřejmě Iva Janžurová v roli Eufémie. Vydání se nedočkal ani komediální příběh Ringa Lardnera U nás si odpočinete (1986) s Vladimírem Brabcem, Janou Štěpánkovou, Iljou Prachařem či Janžurovou v roli Hildy. Radioservis však z této doby posluchačům nabízí působivou adaptaci Drdovy divadelní hry Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, v níž Iva Janžurová ztvárnila Plajznerku.
 

Následující tituly na své vydání čekají. Z 80. let by za zpřístupnění jistě stála hořká komedie Gillese Coopera Cestou domů – noční putování dvou milenců (Josef Somr a Iva Janžurová) do sousedního města, kde spolu chtějí inkognito strávit noc. Pozornosti by neměl ujít ani Lohengrin z Podhájí Františka Pavlíčka – komediální příběh ze zápisníku venkovského veterináře, který kromě zvířat léčí i mezilidské vztahy s Ladislavem Mrkvičkou, Danou Syslovou nebo Václavem Koptou. V Králíčkovi Rudolfa Adlera (1989) podává Janžurová v téměř monodramatické kompozici nebývale silnou výpověď o případu přehlížené šikany, lidské lhostejnosti i vědomí odpovědnosti za vlastní rozhodnutí.
 
Iva Janžurová už několikrát dokázala, že v monodramatu vyniká. V roce 1991 vznikla Záležitost duše Ingmara Bergmana – strhující osud zanedbávané manželky význačného univerzitního profesora, která se marně snaží zapadnout do vyšší společnosti, a nakonec skončí v sanatoriu pro duševně choré. V témže roce si zahrála Naději ve hře Přemysla Ruta Takový beznadějný případ, v níž byl jejím hlavním protějškem Josef Kemr. Jako Atkinsová se představila v komedii Billa Naughtona Tajemství, líčící strastiplný den kdysi úspěšného autora rozhlasových her v podání Jiřího Ornesta. Starostovou ztvárnila v tragické hře Blázen a smyčcové kvinteto (1993) českého exilového autora Jiřího Klobouka.
 
V roce 1997 se Iva Janžurová objevila spolu s Františkem Němcem a Josefem Červinkou ve vtipné hříčce o špičkovém vědci a o kuriózním zdroji jeho intelektuální inspirace Něco jako piha Saula Bellowa, a o dva roky později v působivé hře Sandra Cappelletta Němý mesiáš. Zatím poslední zásadní rozhlasovou příležitost dostala v roce 2009 ve hře Josefa Vinaře Od rána do rána, ze zimy do jara, rozhlasovou tvorbu zatím uzavírá Vánoční vražda P. D. Jamesové z loňského roku.

Dětem

Ne tak obsáhlá, přesto velmi výrazná je tvorba Ivy Janžurové pro děti. V roce 1980 byla spolu s Jiřinou Bohdalovou obsazena do postaviček Naschválníčků, aktuálně dostupných v kompletu František Nepil: Dětem.
 

O dva roky později vydal Supraphon dosud nereedovanou LP desku se dvěma dramatizovanými pohádkami Stanislava Ivana – Janžurová se objevila v komickém příběhu Prorok Rak, v němž ztvárnila hloupoučkou ženu (jejímž mužem byl Jaroslav Moučka). Ve stejné době vznikl pro rozhlasového skřítka Hajaju nevydaný pětidílný seriál Rudolfa Čechury Kočka Mačka, dnes známější pod názvem Pestrý život jedné kočky. Dalším nevydaným Hajajou s Janžurovou je třídílná Ladova pohádka O statečné princezně (1983) režisérky Heleny Philippové. K dispozici není ani rozhlasová verze Čapkovy Pohádky tulácké (1983), v níž se kromě Ivy Janžurové představili Luděk Munzar či Rudolf Hrušínský, ani rozhlasová nedělní pohádka Kocour v botách (1994) s Václavem Postráneckým, Petrem Nárožným, Miroslavem Moravcem a Janžurovou coby služebnou.
 
Supraphon by mohl reedovat velkolepou dramatizaci Včelky Máji z roku 1986, v níž Iva Janžurová bzučivým způsobem ztvárnila mouchu Bzučalku. K mání jsou ovšem dva díly o skřítku Nedoubkovi z 90. let, které Supraphon vydal společně s krkonošskými příběhy v kompletu Marie Kubátová – Pohádky.
 

Přehled dětských snímků ukončujeme Sněhovou královnou z roku 2020. Audiotéka nechala známý příběh Hanse Christiana Andersena zpracovat do podoby dramatizace – Iva Janžurová se představila coby vypravěčka, z dalších účinkujících jmenujme Jana Cinu, Annu Fialovou, Ondřeje Brouska či Kateřinu Winterovou.
 

Na své další role za mikrofonem ovšem Iva Janžurová ještě čeká. Těšme se na ně.