Spisovatel, na kterého jsme si zvykli pohlížet jako na sžíravého komentátora jazzového věku a mluvčího tzv. ztracené generace, jako by ilustroval svou dobu i vlastním životem. Přišel na svět 24. září 1896 v rodině irských přistěhovalců, z nešťastné lásky zabité třídními předsudky se nechal naverbovat do armády (v kansaském výcvikovém táboře Fort Leavenworth mu velel pozdější prezident USA Dwight Eisenhover) a doufal, že zemře v zákopech první světové války. Místo toho mu do života vstoupila další osudová žena, Zelda Sayre.
Láska jménem Zelda a první román
Ani vztah k ní rozhodně nebyl bez problémů, bohatá dcera alabamského soudce se za Fitzgeralda odmítala provdat, dokud nebude finančně zajištěn. Třiadvacetiletý Fitzgerald, který se do té doby několikrát neúspěšně pokusil vydat povídky i román, se rozhodl pro poslední pokus stát se profesionálním spisovatelem. Během několika měsíců napsal autobiografii z prostředí vojenského výcvikového tábora Na prahu ráje. Ten vyšel na jaře 1920 a stal se doslova literární senzací.
Manželství se Zeldou bylo divoké a hlavně nákladné. Po fatálním neúspěchu jeho divadelní hry Zelenina v roce 1923 psal v dluzích se topící Fitzgerald jednu povídku za druhou – za svůj život jich napsal přes sto padesát. Později se manželé přestěhovali do Evropy, kde se Zelda zamilovala do francouzského pilota. Přestože tuto krizi ještě pár ustál, znamenala začátek postupného rozpadu jejich vztahu a u Zeldy navíc po návratu do Států propukla schizofrenie, jejíž léčba polykala většinu jejich příjmů.
Konec příběhu působí až jako klišé: přesun polozapomenutého autora do Hollywoodu, psaní podřadných scénářů, poslední milostné vzplanutí a hektolitry alkoholu… Tak o tom vypráví i životopisný snímek Milovaný bezbožník z roku 1959, kde si roli Fitzgeralda střihl Clark Gable.
O životních peripetiích Fitzgeralda a Zeldy pojednává i zajímavá rozhlasová hra Jany Knitlové Fitzgeraldovi – takový krásný pár z roku 2007, která bohužel v digitální distribuci chybí. V rolích slavného páru se v režii Karly Sturmové-Štaubertové představili Karel Roden a Zuzana Stivínová, kterým v této komorně laděné inscenaci sekundovali Apolena Veldová a Radek Holub.
Jednotlivým životním etapám popsaným výše odpovídá i ráz Fitzgeraldova díla, přičemž je potěšitelné, že se na tomto poli setkáváme hned s několika výjimečnými nahrávkami.
Povídky a novelky
V roce 1922 vyšla sbírka jedenácti krátkých próz Povídky jazzového věku, z nichž se proslavily především dvě. Diamant velký jako Ritz je satira, v níž spisovatel reflektuje americký sen – jedno ze svých nejdůležitějších témat. Student John Unger přijme pozvání spolužáka na prázdniny do rodinného sídla v Montaně, kde objeví palác vystavěný na jediném obrovském diamantu, jehož tajemství se střeží i za cenu lidských životů… V roce 1997 vznikla v Českém rozhlase třídílná dramatizovaná četba na pokračování, kterou připravila Alena Staňková a v režii Vlada Ruska v ní účinkovali Bořivoj Navrátil, David Prachař a Otakar Brousek ml. Tento titul na své vydání do běžné distribuce také zatím čeká.
Druhý příběh Podivuhodný případ Benjamina Buttona, nejen v USA populární text, jemuž k oblibě zajisté pomohla i nedávná filmová adaptace Davida Finchera s Bradem Pittem v hlavní roli, představuje bizarní hříčku s časem v podstatě v duchu Wildova Obrazu Doriana Graye. Benjamin se narodí jako šedý a vrásčitý stařec a s přibývajícími lety postupně mládne. Jeho život tak plyne pozpátku až nakonec mizí v nebytí. V interpretaci Michala Dlouhého z roku 2017 je součástí titulu vydavatelství Audiostory Podivuhodný případ Benjamina Buttona a další povídky. Doplňují je zde dvě starší nahrávky Fitzgeraldových krátkých próz načtených famózním Rudolfem Pellarem v roce 1991: Polapený stín vypráví o mladíkovi s literárními ambicemi, který se zaplete do intrik a společenských půtek, satirický text Myslí si, že je báječný je příběhem mladíka, který se po rozchodu s dívkou snaží na večírcích i mezi přáteli působit sebevědomě a nedostupně, avšak jeho snaha imponovat okolí se mění v trapnou frašku.
Velký Gatsby
O tři roky později vychází Fitzgeraldovo vrcholné dílo, román Velký Gatsby. Jay Gatsby, zámožný muž s tajemnou minulostí, pořádá v New Yorku okázalé večírky v naději, že znovu získá lásku své dávné známosti Daisy Buchananové. Jeho romantický sen se však střetává s povrchností a cynismem vyšších vrstev, které mu nikdy skutečně neotevřou své dveře. Mnohovrstevnatý román zpochybňující americký sen je zasazen do doby po první světové válce, kdy Ameriku zachvátila vlna večírků jako výraz naděje v lepší svět. Fitzgerald si byl dobře vědom, že tato doba jednou zmizí v jakési kocovině a až prorocky toto vystřízlivění předestřel.
Vedle cizojazyčných zvukových verzí tohoto románu (z nichž stojí za pozornost koprodukční nahrávka Publixingu, SLOVARTu a FPU z roku 2021, v níž text interpretuje sympatický herec a moderátor Michal Domonkoš) existují dvě nahrávky v češtině.
V roce 2020 napsala Kristina Májová dvoudílnou dramatizaci, kterou v pražském rozhlasovém studiu natočil režisér Lukáš Hlavica v opulentním obsazení. Hlavní role si zahráli Ondřej Brousek, Magdaléna Borová a Ondřej Rychlý, další významné postavy ztvárnili Petr Lněnička, Veronika Lazorčáková, Dana Černá, Zdeněk Velen a řada dalších.
Nezkrácenou jednohlasou četbu vydalo v roce 2013 vydavatelství OneHotBook, román načetl Filip Čapka. Ve stejném roce, dokonce ještě o pár měsíců dříve, vydalo román, ovšem v novém překladu, nakladatelství Leda. V režii Heleny Rytířové byl interpretem nahrávky herec a dabér filmového Gatsbyho v podání Leonarda DiCapria Michal Jagelka.
Něžná je noc a další romány
Následující román Fitzgerald vydal až o devět let později v roce 1934. Oceňovaná psychologická próza Něžná je noc pojmenovaná podle básně Johna Keatse sleduje manželský pár tvořený psychiatrem Dickem Diverem a jeho pacientkou Nicole, jejichž vztah se postupně rozpadá pod tíhou žárlivosti, duševních problémů a nenaplněných snů. V roce 1993 připravila jeho desetidílnou dramatizovanou četbu na pokračování Maria Křepelková, která se ujala i režie. V hlavních rolích excelují Alois Švehlík a Zlata Adamovská, Eduard Cupák se ujal úlohy vypravěče a Pavel Pípal recitátora. V dalších rolích kvalitně obsazené četby uslyšíme Vladimíra Brabce, Ladislava Mrkvičku, Blanku Bohdanovou a řadu dalších.
Dva zbývající románové tituly bohužel svou zvukovou verzi v češtině nemají, proto jen krátce. Jde o v pořadí druhý román Krásní a prokletí z roku 1922 o skupině Američanů v Evropě, kteří se – většinou marně – snaží bojovat s prázdnotou, najít lásku a naplnit své životní ambice, a o poslední román Poslední magnát, vylíčení osudů hollywoodského producenta, který usiluje o udržení kontroly nad svým studiem uprostřed intrik i osobních tragédií.
Alter ego Pat Hobby
Až dlouho po Fitzgeraldově smrti vyšly knižně v souborném vydání jeho časopisecky publikované povídky Příběhy Pata Hobbyhověnované vyžilému scénáristovi z éry němého filmu, který se snaží prosadit v Hollywoodu, často intrikami či drobnými podvody. Jeho snahy ale končí komickým či smutným selháním, i když Hobby zůstává odhodlaný přežít a hledat nové možnosti.
Na motivy pěti z nich napsala již zmíněná Jana Knitlová v roce 1992 pětidílný rozhlasový seriál, kde si hlavní roli s obrovskou chutí zahrál Václav Postránecký. V režii Karla Weinlicha v jednotlivých epizodách dále účinkovali František Němec, Antonín Molčík, Pavel Pípal, Tomáš Töpfer a řada dalších.
Fitzgerald jako by zde se svým typickým smyslem pro ironii částečně reflektoval i svůj konec upadajícího a do zapomnění se nořícího spisovatele s formální manželkou trvale umístěnou na psychiatrické klinice, vlastním podlomeným zdravím, několika hospitalizacemi na protialkoholních klinikách v zádech a nepříliš harmonickým vztahem s novinářkou Sheilah Grahamovou.
Až několik měsíců po jeho smrti na infarkt v předvečer Vánoc 1940 začalo ministerstvo války distribuovat vojákům a Červený kříž válečným zajatcům jeho Velkého Gatsbyho jako bezplatnou publikaci k ukrácení dlouhé chvíle a povznesení ducha. I to nejspíš stálo na počátku velké renesance zájmu o jeho dílo, které se v 50. letech stalo kultovním a velký autor se konečně dočkal zařazení do amerického literárního kánonu na jedno z jeho čelných míst. Jeho pozice v americké literatuře by se dnes dala přirovnat k té, jakou zaujímá v našem písemnictví Karel Čapek nebo Michail Bulgakov v tom ruském.
