Ačkoliv se u dámy nemá prozrazovat věk, pro pořádek uveďme, že se narodila 21. března 1940 v Lysé nad Labem. Z energie, která dodnes sálá z jejího projevu, byste jí ovšem pravděpodobně hádali o mnoho let méně. Její herectví na poli mluveného slova pokrývá oblouk od rolí mladých dívek přes sebevědomé ženy středního věku až po postavy postarších dam, jako je slečna Marplová. Přestože nastaly v jejím životě i těžké momenty, její živelnost a čirá radost ze setkávání se s lidmi, z vnuků, pejska Zuzanky i dodnes četných pracovních příležitostí působí až nakažlivým dojmem. Pojďme tedy podobně optimisticky probírat jen to pěkné, co přinesla její herecká dráha.
Počátky v rozhlase a Supraphonu
K divadelnímu světu měla blízko už odmala, protože její rodiče byli nadšenými ochotníky. Malá Růžena jako nejmladší z pětice sourozenců zpívala pro radost zákazníkům rodinné cukrárny, po maturitě proto bez váhání zamířila na DAMU. Z Východočeského divadla v Pardubicích přešla do pražského Realistického divadla, kde působila osmadvacet let. Zde se také seznámila se svým manželem Milošem Hlavicou. Zásadnější než role před kamerou byl pro ni dabing, v němž svůj hlas propůjčila třeba Sophii Loren či Gině Lollobrigidě. Za celoživotní mistrovství v tomto oboru získala roku 2006 Cenu Františka Filipovského. Její láskou ale byl a je především rozhlas a v poslední době i audioknihy.
Právě za rozhlasovým mikrofonem se posluchačům představila už v šedesátých letech. Jednou z nejstarších nahrávek, které si můžeme poslechnout, je Čapkovo utopické drama R.U.R. z roku 1968. Ve hře, která dala světu slovo robot, si vedle Otakara Brouska st., Vladimíra Brabce nebo Jaroslavy Adamové zahrála úlohu robotky Heleny.
Ve stejném roce vznikla i třídílná rozhlasová adaptace knihy Quo vadis polského autora Henryka Sienkiewicze, která přispěla k jeho ocenění Nobelovou cenou za literaturu. Příběh z doby Neronova starověkého Říma popisuje na pozadí milostného příběhu mezi Marcem Viniciem (Alfred Strejček) a mladičkou Lygií (Růžena Merunková) počátky křesťanství.
Roku 1969 přišli na svět Tři mušketýři v režii Jana Bergera, výpravný čtyřdílný rozhlasový seriál podle románu Alexandra Dumase. Jako d’Artagnan, který se v příběhu zamiluje do mladičké manželky hospodského Constance Bonacieux alias Růženy Merunkové, se posluchačům představil František Němec. O dva roky později natočil Jiří Horčička další Tři mušketýry, a to v poetické formě z pera Vítězslava Nezvala. Merunková se zde podruhé převtělila do d’Artagnanovy milé Constance. Protagonistu, nejmladšího mušketýra si v této verzi zahrál Václav Postránecký. Pasáže z téže Nezvalovy divadelní hry využil Horčička ještě jednou, a to koncem roku 1978, kdy vznikla dramatizace Tři mušketýři pro vydavatelství Supraphon. V mírně pozměněném obsazení zůstal Postránecký v úloze d’Artagnana, vypravěčský part si mezi sebe rozdělili Viktor Preiss a právě Růžena Merunková, která zároveň už potřetí ztvárnila postavu Constance.
Další Dumasův román, v němž se Merunková objevila, je Hrabě Monte Christo. Režisér a autor úpravy Jiří Horčička jí v roce 1983 svěřil roli dívky Mercedes, s níž se chce oženit mladík Edmond Dantes. Osud v podobě zrádných přátel jej však přivede na mnoho let do vězení, kde ovšem získá informaci o ukrytém pokladu, který mu po útěku ze žaláře otevře cestu k nelítostné pomstě.
Další nahrávkou Supraphonu s Růženou Merunkovou byl Fanfán Tulipán, kterého v roce 1990 natočil Jiří Šrámek podle předlohy Benjamina Rocheforta. Merunková se ujala role vypravěčky, a to spolu s Františkem Němcem a Stanislavem Fišerem. V roce 2020 si zahrála v prozatím poslední supraphonské dramatizaci Strašidlo cantervillské, kterou na motivy novely Oscara Wildea napsali Jan Jiráň a Jonáš Pilka. V úloze rodového ducha se představil Jiří Lábus, dále pak Jan Hartl, Jaroslava Kretschmerová nebo Petr Čtvrtníček.
Slavná rozhlasová léta
Ovšem zpět do Rozhlasu. V roce 1979 zde vznikla adaptace proslulé komedie Carla Goldoniho Poprask na laguně, kde si Merunková zahrála spolu s manželem Milošem Hlavicou. Dalším výpravným seriálem byl Cirkus Humberto z roku 1980. Příběh Eduarda Basse v režii Jiřího Horčičky zachytil herecké výkony Petra Kostky, Ladislava Mrkvičky, Miroslava Moravce a mnoha dalších předních interpretů, povětšinou v několika úlohách. Na Růženu Merunkovou připadly role Berwitzové, Alice Harweyové a paní Kostečkové.
Roku 1982 účinkovala naše oslavenkyně v dvoudílném dramatu Fjodora Michajloviče Dostojevského Idiot. Hlavní role knížete Myškina připadla Janu Hartlovi, mezi slavnými jmény v seznamu obsazení ale najdeme i Rudolfa Hrušínského, Radovana Lukavského či Taťjanu Medveckou. Merunková zde v režii Josefa Melče ztvárnila Varvaru, dceru Gavrila Ardalionoviče. V té době dvaačtyřicetiletá herečka působí díky svému mladistvému hlasu v roli věrohodně i přes to, že představitel jejího otce Eduard Cupák byl jen o osm let starší. Z roku 1984 pak pochází rozhlasová verze slavných Canterburských povídek Geoffreyho Chaucera. Šestidílnou dramatizovanou četbu v režii Josefa Červinky nastudovali kromě Merunkové například Josef Somr, Pavel Soukup, Jiří Ornest, Oldřich Vízner nebo Otakar Brousek st.
Posluchače, kteří při výběru audioknih nevynechávají vzhled obálek, možná překvapí, že hned dvě audioknihy vypadají na pohled takřka identicky, přestože jsou zcela odlišné. Je to tím, že Radioservis se při vydávání méně známých příběhů příliš nesoustředí na titulní obrázek, často prostě využívá fotku jednoho z interpretů, nanejvýš doplněnou názvem, jménem autora či krátkým výčtem obsazení. Co na tom, že snímek nemusí ani dobově odpovídat roku vzniku nahrávky. Právě tak je tomu v případě původní rozhlasové hry Jany Knitlové Tah dnes večer z roku 1981. Komorní komedie znamenala pro Růženu Merunkovou velký prostor, její Eva Outratová, vedoucí propagace, byla totiž zároveň postavou ústřední. Dalšími účinkujícími byli Vladimír Ráž, Hana Maciuchová, Dana Medřická a další.
Stejnou fotografii z natáčení najdeme i u titulu Půl roku na útěku před smrtí z roku 2017, který formou připomínající deníkové zápisky zachycuje úvahy osmdesátileté ženy o tom, kolik času jí na světě asi zbývá a jaké to je být starý a necítit se tak. Experimentální povídku napsala Alena Wagnerová, režii měla Apolena Novotná.
Růžena Merunková se ovšem nebojí ani klasické četby. Jednou z nejvýraznějších je společenský román Jane Austenové Anna Elliotová o ztracené a znovunalezené lásce. V režii Markéty Jahodové načetla dvanáct dílů četby spolu s Hanou Kofránkovou.
Z pozdější rozhlasové tvorby zmiňme ještě dvě posluchačsky nenáročné, ovšem vděčné nahrávky. V roce 2010 účinkovala Merunková v roli posluhovačky v dramatizaci detektivní povídky Gilberta Keitha Chestertona s otcem Brownem Létající zlaté rybky. V režii Vlada Ruska se zde potkala s Oldřichem Víznerem, Kryštofem Hádkem, či Josefem Somrem. S ním si zahrála už o rok dříve v tajemné rozhlasové pohádce Mileny Mathausové Měděné zrcadlo, kde si dále zahrála třeba se Simonou Postlerovou, Pavlem Rímským, Jiřím Pragerem a mnoha dalšími. Tento krásný příběh navzdory četným reprízám bohužel zůstává nevydaný.
Audioknižní svět
Pohádky v jejím podání však existují, a to jak dramatizace, tak audioknižní četby. Jednou z nich je i příběh Aleny Mornštajnové Strašidýlko Stráša, který v roce 2018 vydalo Tympanum. Pro mladší děti pak natočila i klasiku Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena České pohádky. Tu pro Témbr vyrobilo Audiostory a spolu s Merunkovou ji čte Otakar Brousek ml.
S ním Merunková už také léta interpretuje audioknižní romány se slečnou Marplovou (občas se mezi interprety objevili i Jan Meduna a Jitka Ježková). Aby také ne, když je opět točí tvůrci z Audiostory. Kromě nyní již všech dvanácti románů (například Kapsa plná žita či Oznamuje se vražda) a souboru povídek Třináct záhad se Merunková představila jako slečna Marplová v povídkách, zařazených do antologií (Zlověstné jaro, Letní záhady, Mrazivé vraždy). Nebylo to však zdaleka jediné setkání s dílem Agathy Christie. Již v roce 1996 se Merunková představila v rozhlasové dramatizaci románu se slečnou Marplovou Není kouře bez ohýnku, tady ovšem namísto zvídavé stařenky (tu si zahrála Viola Zinková) ztvárnila všetečnou sestru místního lékaře.
Pro Tympanum pro změnu v roce 2009 načetla poirotovský román Schůzka se smrtí a je tak patrně jedinou interpretkou, která má na svém kontě román s Poirotem i slečnou Marplovou. Náhodou je, že příběhy s Herculem Poirotem načítá pro OneHotBook její syn Lukáš Hlavica, s nímž se potkala při natáčení sbírky Agathy Christie Svědkyně obžaloby a další povídky. Zde jí režisér Michal Bureš svěřil detektivní povídku se zlověstnou atmosférou nazvanou SOS.
Audiostory dále v roce 2022 pro Audiotéku natočilo hru Vějíř lady Windermerové Oscara Wildea, a to dále s Andreou Elsnerovou či Janem Šťastným. Pod vlastní značkou Audiostory vyšla v témže roce dramatizace romantického příběhu Julia Zeyera Radúz a Mahulena. Růžena Merunková jako jedna z dvorních hereček tohoto vydavatelství při tom samozřejmě nemohla chybět, kromě ní pak v příběhu uslyšíme třeba Sašu Rašilova, Petra Lněničku či Dušana Sitka. Na něj i na Růženu Merunkovou pak posluchači narazí rovněž v detektivním románu na motivy skutečných událostí Andrey Marie Schenkelové Jedlová samota, který Audiostory natočilo v roce 2018 s téměř dvacítkou protagonistů. Jejich výkon byl patřičně oceněn porotou i veřejností Cenou posluchačů a titulem Audiokniha roku 2018 za nejlepší dramatizaci.
Výčet rolí zejména těch rozhlasových by vyšel na mnoho a mnoho stran. Hodně nahrávek se nedostalo do prodeje nebo jim už vypršela autorská práva (rozhlasové detektivky s komisařem Maigretem, pohádky Pidilidi, Skotské a Irské duchařské historky a další). Tento přehled je proto spíše jen ukázkou hereckého talentu Růženy Merunkové a průřezem už sedmou dekádou její umělecké dráhy. Přejeme jí proto hodně zdraví a ještě další pěkné příběhy, které nám svým hlasem bude moct povyprávět.
